Majkak

Na svoji dobu mimořádný počin, a nadčasový. „Nezáleží na tom, co řekl, ale co mohl říct,“ přesně vystihuje bolševické vidění nepřátel za rohem. „Jaký já jsem byl charakter, dokud jsem chodil pěšky,“ to platí tak nějak pořád. „Každá pohádka je v podstatě krutá,“ to bychom si mohli opakovat pořád i dnes. Kvalitní herecké výkony, skvělé pointování průšvihů té doby. O pár minutek delší, než bylo nutné, ale jinak stále stojí za vidění.

Zajímavá kombinace věřícího umělce gaye milujícího svoji rodnou vesnici odkud se nehodlá odstěhovat. Místňáci se rozhodli nechat ho žít, ale nesmí ničím rušit. Tragická událost odhalí limity jejich smířlivosti a svůj hněv obrací proti hlavnímu hrdinu, ačkoliv příčinou tragédie byli oni sami, všichni dohromady se svými strachy a odmítáním odlišnosti. Působivé konfrontace s každodenní existenčními problémy, které také nelze přehlížet, ostatně Daniel je jedním z podporovatelů malých farmářů.

Překvapivě svěží. I když o tématu vím dost, stopáž mě nenudila. Cyrey Mulligan a Zoe Kazan si sednou a jsou přesvědčivé v roli investigativních novinářek. Současně dobře vyváženo a zakomponováno jejich rodinné zázemí. Z příběhu jednotlivých obětí se skládá souvislý příběh o moci, zneužívání a na druhé straně strachu. A také následného života obětí, který byl už navždy poznamenán neblahou zkušeností. Celý film je také oslavou poctivé novinářské práce s vysokou dávkou profesionality.

Není to klasická detektivka, což ale vůbec nevadí. Velmi uměřené, o to silnější a přesvědčivější. Výborně zpracované propojení reálií, tedy postavení žen a kriminální roviny. Said působí o to temněji, oč je zdánlivě klidným nenápadně vystupujícím mužem. „Stal jsem se na tom zabíjením závislým.“ Iránská společnost není vylíčena černobíle, ozývají se hlasy rozumně hodnotící příčiny prostituce, podporovatelů má Said ovšem také dost. Na závěr mrazivý vzkaz od Saidova syna.

Skvělý film. Minimalismus v nejlepším slova smyslu. A herecké výkony, které utáhnou zvolenou formu. A všechno se vešlo do necelých 90 minut. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů.

Nejvíc mě bavily ty chytré pasáže – jak si pečlivě hlídají vyhrazená místa vpředu, aby se pak dívali na promo – všichni jsme si rovni. Östlund se s tím nemaže a nefandí nikomu. I když se chvíli zdá, že jede levicový tažení proti bohatým, tak prr, vůbec. Moc chutná každému. Za mě lehká inflace blinkajících pasáží, protože na tom není nic třeskutě vtipného, kromě té části, jak se všichni snažili zuřivě předstírat, že jsou OK. Pak super vychytávky, milované zesnulé manželce sundám ty brilianty, páč to fakt stálo majlant. A podobné další třaskavě nemilosrdné scény. Včetně závěrečné pointy. Dost dobrý, ale kvůli délce se nepodařilo udržet tempo.

Zábavné, realistické, nevysmívající se. Prostě to tak je. Jsou to uchazeči v druhém kole, tedy ti, kdo slibují jistý potenciál. A vyučující jsou zčásti také svého druhu. Výborně vyváženo dámami z recepce a technickým personálem. Za mě nejlepší už vstup – je tam klasická klika, no cvak dolů, samo se neotevře. Super symbol jako úvod celému uměleckému vzletu. K uměleckému talentu jistá míra ujetosti patří. Pokora před řemeslem v umění přichází s lety, a ne u každého. Je jen tenká linka mezi uměním a exhibicionismem.

Začátek je takový rozkolísaný, navíc jsem potřebovala chvíli, abych se správně naladila, protože je to specifické prostředí. Pak už to bylo jen čím dál lepší, kdy se výborným způsobem daří spojit černohumorné situace s vážnými existenciálními otázkami. Odpustit sám sobě, přestat si vyčítat, přijmout sám sebe jako bytost, která chybuje, ale přesto dokáže milovat.

Hudba a kostýmy převyšují dějovou složku. Vášně nejvíce promlouvají skrze árie. Až zbytečně moc postav a rádoby orgií. Mysliveček se usilovně modlí o příležitost prosadit se jako hudebník, ale pak zase působí, jako by se mu všechno přihodilo. Nějak přijde a tam se něco stane. Potká nějako ženu a pak se s ní octne v posteli, aniž by do toho vložil něco sám za sebe. Chybělo mně víc niternosti, propracovanější psychologie a větší autentičnost. Na talentovaného umělce působí poněkud neživotně. Není žádná sjednocující linka, žádná hlavní zpráva.

Mile pozitivní film s kvalitními hereckými výkony, a to jak hlavní protagonistka, tak zvláště pak Martha Issová. Sladkobolný příběh pro starší. Škoda rozvleklého tempa hlavně v první části. Všímala jsem si snahy o poetické ztvárnění, přesto jsem se dívala na hodinky častěji, než bych považovala za nutné. Mezi českými komediemi jistě o řád výše, než jsou různé ženy na hraně já nevím čeho. Nellis se nevysmívá, nepoužívá podbízivé stereotypy. Velmi laskavý film, který ale nevleze pod kůži a netrhá emoce.