Majkak

Depp v klasické roli životem unaveného chlapíka, který už nic nového neplánuje, nechce dělat a jen bilancuje s flaškou v ruce. Pak ho cosi přece jen nakopne a mezitím zažije pár průšvihů a pár inspirujících setkání. Obehraný scénář, který přesto má potenciál zaujmout, ale musí to rvát emoce podstatně víc než v tomto filmu. Depp uvěřitelný, protože hraje nejvíc sám sebe. Jinak odtažité, nedokáže přitáhnout pozornost. Navíc, rozervaného alkoholika, neschopného plnit sliby, to by Deppovi šlo dobře. Ale světově proslulého fotografa jsem tam už moc neviděla, což je ale nejvíc chybou slabého scénáře. Škoda, byť téma arogantní korporace versus osamělý bojovník není nic nového pod filmovým nebem, pořád se z toho dá vyždímat podstatě víc než v Minamata.

Vypiplaný vizuál neutáhne vše. Je to takový manýrismus. Vojtěch Mašek Arvédovi chvíli fandí, chvíli ho posílá do pekla. Hlavně to však nemá vůbec žádnou psychologii. Arvéd se jen snaží přežít za každou cenu a je naštvaný na církev, protože jako homosexuál byl tehdy odmítán. Nic není rozpracované. Studoval teologii, ale takový ty momenty, kdy se mu lámal charakter, tam nejsou. V náznacích, chybí tomu jakákoliv intenzita, takže ve výsledku se divák může s Arvédem propadat do postupného fantasmagoření, ale na dvě hodiny toho není moc.

Krásný a dojemný příběh dvou vědců spojených vášní k sopkám a k sobě navzájem. Famózní záběry z blízkosti sopek. I když Katia a Maurice v průběhu času dbali více na opatrnost, sopka nakonec svoji převahu ukázala. Jendo přání jim ale splnila. Příběh kolumbijského města Armero je aktuální výstrahou pro dnešek. Vulkanologové varovali úřady před katastrofou.

Lehce rozpačitější začátek, trochu tápání, pak už moc příjemná jízda. Rybanský se svým postavám nevysmívá, byť se zdají na první dobrou jako typičtí burani, v dalším kroku jim dodá rozměr, který je srozumitelně polidšťuje. Jen u některých vedlejších postav to bylo přece jen až moc ploché, což mně drhlo s hlavním stylem vyprávění. Hlavní vzkaz: Jak snadno lze ovládat lidí pomocí strachu a jak rychle to Broňa zjistil. A také to, že lidi, kteří uvěří dezinformací, nejsou magoři z jiné planety, ale mají v sobě onu zajímavou kombinaci osobní poctivosti, naivity, a bezradnosti.

Srovnání života tří válečných veteránů – solidně pojaté, co je spojuje, a přesto jak se liší. Milují ten adrenalin a viděli v tom smysl, přitahovali je speciální jednotky. S bojovými zážitky se vyrovnávají různě, dle své nátury. Pro někoho je válka návyková a osobní život doplňkový koníček, pro jiného má rodina první prioritu a pečlivě vyvažuje mezi misí a starostí o rodinu. Rozumím i dalšímu plánu – podpora veteránů, u nás se na veterány dosud kašle.

Příjemná zábava s romantizujícími prvky. Super letecké záběry a nálož nostalgie. Jinak je to samozřejmě mile klišoidní, ale neurážlivé. Romantická část nejméně zajímavá a nejvíce otřepené téma. Jinak vztahově celkem fajn a dokonale předvídatelné. Taková pohádka, kdy slabší porazí silnějšího. Slabé místo scénáře: Každý pilot ví, co má po katapultu dělat. Scénárista se flákal a vytvořil si jednoduchý můstek, aby mohli sebrat starou plečku a porazit s ní Goliáše.

Natočené z pohledu 15 leté Chiary, dosud nepolíbené mafiánskou realitou. I přes dvouhodinovou délku zůstává výsledkem příběh vnějškově popisující místní poměry bez hlubšího ponoru do jednotlivých charakterů. Postavy Chiary kulhá ohledně vnitřní konzistence, chvíli je rebelující zaškoláčkou, aby se pak bez problémů a na pohodu zařadila do nové rodiny. Film se snaží sdělit tamější realitu, kdy se místní lidé až příliš pasívně podvolí panujícím mafiánským poměrům a opatření ze strany státu, která mají zachránit dospívající děti. Chybí však dramatický oblouk a kulhá spojitost mezi dílčími scénami.

Povedeně zpracovaný vhled do života vězeňkyň – matek, od těhotenství, porod až do tří let věku dítěte, kdy se rozhoduje, zda matka dostane podmínku, aby se mohla starat o dítě. Automaticky se to nestává, jak se zklamaně přesvědčí jedna z nich. Pokud se nenajde někdo z blízkých, kdo by vzal dítě k sobě, odchází do sirotčince. Každodenní rytmus věznice, kontrola korespondence a důvody proč jsou ženy zde.

Na české poměry nadprůměrná podívaná, škoda jen závěru, který nemá tu správnou eskalaci. Příjemný minimalismus, který nenudí ani na chvíli, což je podpořeno též solidní hereckými výkony. Propracovaný scénář bez logických zádrhelů v neustálém šikovně udržovaném napětí. Psychologická stránka bez lapsů. Jak se vyrovnat s tím, když se dozvím, kdo skutečně byl můj otec.

Akční podívaná, i když je příběh vcelku známý a všichni vědí, že katedrála zůstala stát. Až bolestivě frustrující nedbalost při dodržování protipožárních předpisů, stokrát nastartovaný falešný alarm je jen otravným zpestřením a první, kdo zachytí požár, je žena v Chicagu, která si všimne kouře na fotce. Katedrála měla bezpochyby na mále, protože existovala až moc velká jistota, že tak hořet nebude. Nepatetické, věcné, včetně realistického pohledu – lidské životy jsou vždy cennější než šutry. Kvalitně natočený film, s dobře zapracovanými dobovými záběry. Prakticky s absencí humoru, pominu-li úvodní jemně úsměvnou pasáž. Za mě dobrá hláška: Jak vypadá trnová koruna? No, jako na tom kříži.