Autenticita

Na mém nelichotivém hodnocení se podepsal i podle mého názoru ne příliš povedený český dabing.

Toto není dokument, ale uširvoucí a očirvoucí slátanina. Kdo je od přírody vybaven jemnějším způsobem vnímání a má Kupkovy obrazy rád, udělá lépe, když se tomuto filmu vyhne.

Divný nudný příběh a můj desátý oblíbenec Roger zde s takovým legračně odpudivým knírkem, že bych se ho nedotkla ani hráběma (ani jednoho). Prostě zklamání po všech stránkách.

Na tento film jsem se těšila, protože nápad mi připadal zajímavý, a místní hodnocení vypadalo slibně. Ale když jsem 45 minut marně čekala, kdy se tam začne něco dít, a ono to pořád nepřicházelo, zato falešného sentimentu tam bylo na kila, moje trpělivost s tímto veledílem byla u konce a vypnuli jsme to.

Karel Roden se do toho položil parádně a výstřední umělec je tu podaný moc pěkně (i když mě osobně je takový týpek a jeho některé názory a tvorba proti srsti).

Na tomto dokumentu oceňuji jeho nepřikrášlenost (na rozdíl od uživatele lubospoti), která mi ušetří zklamání v případě cesty do této destinace :-)

Tohle už překročilo hranice historických nepřesností a sklouzlo do deformace, která mj. dělá z některých zúčastněných poněkud pitomce (například: vážně si autor scénáře myslí, že atentát byl naplánován na rušném místě plném lidí ?!? Nebo to takto natočené má vypadat umělečtěji, věrohodněji, napínavěji?? K čemu?) Druhá hvězda je za hudbu, ta je dobrá.

Můj problém s tímhle filmem je, že je na mě moc silný. Toho naivky je mi hodně líto, a Hoffman hraje nemoc tak, že pohled na něj nemůžu ustát. Psychedelie mě nebrala, spíš rozčilovala. Čili film to není průměrný, jen já jsem u toho trpěla nějak víc než je pro mě přijatelná míra.

Když mě to ani po půlhodině nezačalo bavit, odešla jsem od toho.

Když nám učitelka češtiny na základní škole uložila přečíst si Jiráskovu Filosofskou historii a komentovala to "Je to hezký, je to zamilovaný, bude se vám to líbit", po předchozí zkušenosti s Jiráskovými SPČ se mi tomu nechtělo věřit, ale knížku jsem zhltla a úče dala celkem za pravdu, přišlo mi to zamilovaný, docela hezký, a celkem se mi to líbilo. Mělo to spád a udrželo mě to v napětí a zvědavosti, jak se to celé vyvine. Prostě i v těch třinácti letech mi to přišlo dost akční. Od té doby uplynulo několik desetiletí, tak jsem dostala chuť zopakovat si tu historii u filmu. Přesto, že jsem do toho šla s tím, že v roce 1937, v takovém nějakém filmovém starověku, se točilo jinak, výsledek mě hrozně zklamal. Deklamace a zaťaté pěsti, patetičnost a nuda způsobily, že jsem měla pocit, že se dívám spíš na špatné divadlo, než na film. Jakžtakž civilně to ustál snad jen J. Plachta. Tohle filmové zpracování, podle mého názoru, Jiráskově knížce spíš ubližuje.