Autenticita

Fascinující, bezmezná obětavost.

V životě jsem žádnému Číňanovi nefandila tak jako restauratérovi Quanovi.

Nejsou to čisté 4 hvězdičky, hlavně patetické řeči před koncem ubírají filmu bodíky, ale Stevovi Carellovi ti introverti jdou hezky, tak zvedám nahoru.

Taky jsem kdysi běhala, taky často na štěrku, a i když šlo o krátké tratě, dobře vím, jak tretry tlačej. V tom filmu je dost nepřesností, co se života pana Zátopka týká, ale nakonec - nejde o dokument. Takže když v závěru filmu, při scénách z maratonu, se na mě přenesl pocit, že jsem skoro na sto procent urvaná, že sotva pletu nohama, jako mockrát po tréninku, tak tahle chvíle, spolu s tím, že diváci okolo byli dojatí, rozhodla o tom, že dávám tomu filmu plný počet.

Čekala jsem od toho víc. Chyběly mi tam nějaké emoce, jejich výrazy... Matka s věčně kamennou tváří a hudba, že které jsem měla hlavobol, mi trochu vadily. Po třetině filmu jsem se začala v kině nudit, a nebyla jsem sama. S odstupem času u mě převládá z filmu pocit nezáživnosti a ztráty času pro nadbytečnou délku.

Není to nekvalitní film, ale nezískal si moji pozornost, zkrátka mě nebavil.

Hudba je dobrá, ale na ní má tento film zásluhu minimální. Ostatní nestojí za moc.

Rozvleklé.

Románová předloha převedena do filmu poměrně věrně. Plusem filmu proti předloze je jeho odlehčenost a rychlejší spád. Román se příliš věnuje popisu momentálního psychického rozpoložení hlavní ženské hrdinky, která neví co chce dokud to nedostane, lavíruje mezi dvěma muži a utíká od jednoho k druhému, dokud je nezničí oba. Vnitřní monology hlavní ženské postavy v románu, kterými jsem se prokousávala s odporem, naštěstí film opomíjí.

Nestárnoucí díl s výborným silným zakončením.