Autenticita

Film mě mile překvapil. Nečekala jsem, že budu spokojená po všech stránkách: scénář, kamera, výprava, hudba, herci, ...  Já tomu nemám co vytknout. Příběh víceméně o jedné vypočítavé ženské, která neváhá jít ve svém zájmu i přes mrtvoly, mě i přes svou nestandartní délku bavil celou dobu. Nic bych neubrala, nic mě nerušilo. Za mě dobrý.

Nejsou to čisté 4*, ale celkově na nás kino zapůsobilo plusově, takže protentokrát budu štědrá a zaokrouhluji nahoru. Ve srovnání s Vlastníky to je trochu víc nadsazené, ale zase mě to tak nedeptalo. 75%.

Moc jsem nepátrala o čem to bude, podle názvu čekala odlidštěnou sci-fi, a dostala skryté city... které mě semlely, prostě přesně to, čemu jsem se chtěla vyhnout. Zezačátku, než mi došlo, že jsem žánrově jinde, mi to přišlo málo akční, dialogy "divné", ale když jsem se srovnala, tak mi to zapadlo. Komedii v tom tedy moc nevidím, spíš bych ten film nazvala cyranovskou tragédií o skryté lásce, charakterizovanou pro mě otázkou "Proč jí to, zatraceně, nevyjádřil dřív?" Ono se říká, že nikdy není pozdě, ale když je ten druhý zničehonic na druhém břehu, tak už pozdě je. Tolik asi k poselství filmu.

No, pořádně do toho zahučela, paní profesorka. J. Binoche to odehrála fantasticky, uvěřitelně. --- To je s emancipací těžký. Ženy hrají hokej, pracují i jako kovářky, tady je to profesorka... Jsme nucené v něčem uspět, čili o to usilovat. Takže už holkám nepřijde na mysl "pravidlo pro ženy podle DM:  Nikdy neuháněj a neusiluj o chlapa! Je to jeho práce/zábava."

Čekala jsem to horší... Pórek byl boží, závěrečné zvážnění tónu mě zamrzelo.

Přehlídka přebujelého ega... Od filmu jsem si slibovala víc, než se skoro po celou dobu budu dívat na arogantní nafoukanou tvář. Moc se tam toho nenamluví, to by u filmu ze sportovního filmu nevadilo, ale vyznívá to nějak uměle, nepříliš uvěřitelně, během sledování se mi nepodařilo vytvořit vztah k postavě v hlavní roli - možná proto, že by to ani v reálu s takovým egoistou nešlo. Takže nejvíc mě bavilo vidět svět a sjezdování před padesáti lety - hůlky s koženými řemínky, dlouhé štíhlé těžko ovladatelné lyže, neupravené tratě, staré vláčky, staré telefony a tak, co se dneska už nikde nevidí. Možná někde na půdě.

Byla jsem zvědavá, jak vypadá devítiprocentní film, a fakt, je hodně slaboučký. Ale zase, čtení zdejších komentářů byla místama sranda...

Nenazývala bych to stoprocentní komedií, i když pár komediálnich prvků se tam pro osvěžení a odlehčení najde. Je to docela psychodrama, u kterého si divák řekne, že je rád, že takovou pracovní zkušenost s dopadem na osobní život nemá, tedy pokud ji nemá, což tady v Čechách pravděpodobně nemá. Ale, co je na tom filmu nejlepší, je způsob, takový prima vtípek, jakým si ten film hraje s divákem.

První půlka filmu fajn, pak se to zlomilo, přestalo to mít spád a snad i smysl. Nejsilnější pocit z filmu: Přihlásit se do Klubu nechápavého diváka, tam budu mezi svými. Tohle nedávám.

Vztahový masakr s kotrmelci. Věřila jsem tomu filmu každou minutu.