lineker

Milý rodinný film ze zkurvené doby, který se po vzoru starších bratříčků snaží ukázat přívětivější stránku věci. Sázkou na osvědčeno a silné herecké osobnosti se Slovákům vyplatilo. To co mne vadilo byl český dabing a co naopak líbilo byla intenzita a hlavně způsob trestání tehdejší mládeže. Napočítal jsme až pět pohlavků, než se vůbec žák základní školy dostal ráno do své třídy.

Lehce adrenalinová love story o dobývání jednoho zdánlivě nedobytného srdce. Tím, že Francouzi podali celou věc s patřičným nadhledem okořeněným místy černým, místy laskavým humorem, dělá z Les Combattants nadprůměrnou milou podívanou.

Samova písečná jízda, nebo taky třeba Pařmeni v irácké poušti. Film o válečné akci Irácká svoboda, bez téměř jediného výstřelu, čí větší bojové akce. Není třeba pitvat mezinárodní, politické pozadí celé operace, k čemu byla a komu vlastně měla sloužit, nakonec i ve filmu samotném je vše několikrát naznačeno. Mendes si ale na paškál nevzal válečný konflikt jako takový, jde mu především o "lidi". Charaktery, motivy, i samotné vypořádání se se službou u jedné z nejdrsnějších jednotek na této planetě. Chybí patos, sentiment, kterými Američané u podobných filmů nejsou zvyklí šetřit. O to více se nám dostává drsného vojenského hůmoru a akcí. Proč ne.

Téžce stravitelné a zároveň geniální. Tím pádem samozřejmě ne každému sednoucí. Prvotní problém pro někoho už může být v žánrovém označení horor. Pokud je pro někoho hororem film s kilometry vyhřezlých střev a kilogramy vylitého mozku, tak prosím nekoukat, půjde o ztracený čas. Jde spíše o silnou psychodelickou podívanou, kde napětí je podáváno s rozmyslem a poctivým davkovaním. I přesto jde o velmi silný atmosferický film, kde si na silné pasáže prostě musíte počkat. Ale stojí to za to.

Zůstat za každou cenu pozitivní se Daldrymu vymstilo. Místo reálna, tak divák kouká na pohádku o třech princích z Ria, kterak se přes střechy ghett proskákali k velikému bohatství a navíc poslali do vězení tlustou, politickou, korupční svini. Ano slunce skrz černočerné mraky zasvítilo na centrální skládku v Riu, a na stovkách dětských tváří alespoň na chvíli vykouzlilo úsměv, ale ruku na srdce, s realitou to mělo málo co společného.

Uvítal bych temnější atmosféru, která se určitě u příběhu z léčebny duševně nemocných kdesi na konci světa nabízela. Toto byl čistokrevný průměr, ve které si člověk chvílemi připadal jak na soutěži o největšího pošuka.

Kouzelný film, kde jednoznačný prim hrají děti. Jejich upřimný humor a především nezkaženost strachem o život na samotnou smrt.

Další vývoj Henryho Hobsona budu rád sledovat, na první celovečerák si totiž vybral téma u kterého mohl velmi těžce pohořet. Zvládl to však velmi slušně. Maggie je film u kterého se především ani jednu minutu nebudete cítit dobře. Celou hodinu a půl budete totiž vystaveni všudepřítomné beznaději a depresi. Zvolené pomalé tempo, střídmá, citlivá kamera, uvěřitelní herci ( ano i Arnold Schwarzenegger ) to vše pro mne představovalo jeden z nejsilnějších zážítků na poli filmů, kde je stěžejním bodem odchod ze světa někoho blízkého. Apropo. Horor ani náhodou.

Film až příliš nadupaný různými dějovými zvraty. Z ukrývané se pomalu stává vězeň z ukrývající psychopaticky zamilovaný bachař, který je pro svojí lásku udělat prakticky cokoliv. Fašistický režim v Polsku pomalu střídá ten komunistický, rozdíly jsou nepatrné. Až potud, je to skvělá idea a film na tom mohl zůstat. Scénárista si zřejmě ale umanul, že každou čtvrthodinu filmu musí šokovat nějakým dalším obratem. Škoda, nebýt toho šel bych na plné hodnocení.

Průměrný popcornový biják s několika scénama, které Vás donutí nadzvednout koutky.