verbal

Když se začnou hroutit jistoty, autisté v záchvatech chcípají a ostatní kurvují. Fuckt netuším, co, kurva, přimělo Davida s jeho renomé začít prostituovat pro TV Hovna a audiovizualizovat scénáře autorů fekálních telenovel. Režijně i herecky sice vymačkal z hajzlpapíru popsaného pofiderními trampotami klaunovitého vojína Prcala asi maximum, ovšem příběhově by možná bylo mnohem záživnější, kdyby zase nějaký ten hrdina socialistické práce v řádně ponurých kulisách poklátil prudce uvědomělou kolchoznici, heroicky postřílel všechny ty „odporné kriminální“ živly rozvracející republiku a odkráčel vstříc zapadající rudé hvězdě! Tato klišovitá Ordinace v šumavské zahradě by se možná dala s kočkou na klíně a plným košem nevyžehlených XXL kombiné po požití plata IQ supresiv i jakž takž rozdýchat, ovšem ten otevřený konečník, to je na extrémně velký a pichlavý kaktus do prdele, Davide! To mám jako teď rok až nekonečno čekat, jestli nějaký bulvární ocas z dementvize kladně vyhodnotí, že se to všem těm lopatám líbilo víc než Ulice, abych se jako dozvěděl, jestli se nakonec vezmou???!!! S takovou ses nemusel vůbec srát s opravdovými herci, prostě tam mrdnout Bramboru s Křivohubou a doplnit nějakým tím předraženým štěkem Langmajera jako tahač. No Ti povím, kočkou jsem vztekle mrsknul o zeď a na nejbližším rendezvous budu mít kurevsky pomačkané negližé. Doufám, že se podobné zmrdstvo už nebude opakovat a budeš mě zase jenom těšit v prestižních produkcích soudných scénářů!

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn.

Na Bleděmodré oko, slibující solidně obsazenou, svižnou, ponurou historickou hororktivku, jsem se vcelku těšil. Tudíž jsem byl včera solidně zklamán, když jsem po všem tom těšení dostal Světlehnědé hovno, solidně obsazenou, unylou, ponurou hysterickou psychožvanivku. Psychožvanivku se vcelku slibným začátkem a poměrně neotřelým vyústěním, mezi nimiž však zeje otravná hodina a půl dobové kostýmní krasomluvné prudy a narkoleptických mindráků v potemnělých místnostech. Možná kdyby dramaturg zrovna neměl příušnice, když ve škole brali záživnost děje, a režisér se jen artisticky neukájel rádoby Poeovskou poetikou, až se mu rozutekly skutky, nemusela být tato fikční epizoda ze skutečné westpointovské kalvárie psychotického vypleštěnce Edgara Allana pouze takovým (v)leklým Úsherem.

Naserete-li řádně psychopatického šéfkuchaře, nemusí tento nutně ukojit svou zášť pouze tím, že vám v přípravně dochutí váš krém brýle pěkně viskózním, z paty vytaženým chrchlem. Tato patrně satirická výprava na degustační večírek vysoké gastropatie mezi arogantní pičusy na straně jedné, kteří si ve svém egoismu troufají povyšovat tak subjektivní kategorii, jakou je chuť, na globálně objektivní disciplínu, a přitrouble snobské pičusy na straně druhé, co jim s pomlaskáváním sežerou i na hnoji čerstvě utržený plevel jen proto, že je to cizokrajně nazváno „Herbe pourrie cultivée sur de la merde“, mohla být s trochou fantazie mnohem výživnější. A stačilo poměrně málo! Jen trochu logicky dopilovat či alespoň náznakem objasnit pohnutky některých zúčastněných -patů, -filů a -fobů, zveřejnit u jednotlivých receptů i gramáž použitých surovin a hlavně jako point d'or uklohnit méně kokotský závěr. Takhle je to maximálně na tři okoralé myšulínské hvězdičky a po požití nezbývá nic jiného, než si jako obvykle po těchto nafrněnými tučňáky servírovaných disgustacích skáknout uchlácholit své akorát tak rozdrážděné chuťové buňky a téměř prázdný žaludek do libovolného pětihvězdičkového Le eMCe Donald grand restaurantu nějakým tím Royale au fromage.

Veskrze originální, svižná, napínavá a parádně natočená i zahraná pšontkovská krimiválka s přehledem ukočírovaná téměř stoletým frajerem, která má kromě negrů snad úplně všechno – židy, nežidy, heteronacisty, homonacisty, tranzistory, odbojáře, kolaboranty, masouna, úchyla, horkožaludového romantického milovníka i Lindu. Parádní počin, kterému někteří zdejší mongololidé, co mají zjevný problém najít vlastní prdel, aby si z ní mohli vytáhnout hlavu, tudíž nezvládají více než jednu časovou rovinu či dialogy nevydávající svvvvist a vžžžžžum, hystericky a naprosto nespravedlivě dokurvili rejtynk. Čili plnotučnou čtyřku zvyšuji na polotučnou pětku v rámci projektu na záchranu soudného hodnocení filmů s názvem „Vyvaž toho blahoslaveného rozumbradáče na protilehlé petriho misce“.

Šapskovského popsané hajzlpapíry (kromě povídek) opět spravedlivě skončily i audiovizuálně tam, kam je už kdysi vizionářsky poslala pšontkovská pornoprodukce! Na hnoji amatérských LARPových swingrů pro ty nejdebilnější hráče s kozama. Zaklínač Jindry Clavina měl přes všechnu svoji nudu, sračkovitost a reklamu na slovanské negry a buzeranty alespoň jakous takous výpravu a sem tam i nějakého toho opravdu hrajícího kašpara. Ovšem tato bangladéšská multikulti telenovela je naprostým dnem bazarových maloprodukcí, a to jak co do demence scénáře (a předlohy), tak i co do produkční investice, přičemž ji ke vší té hrůze ještě téměř kompletně osadili totálně nesympatickým výqětem patrně nejlacinějších prkenných pornoneherců všech barev a Míšou Jehovovou, kterou charitativně vyhrabali na nějakém čínském šroťáku, protože se uvolila hrát za jídlo. Ale řád je zachován, neboť vše má mít své určené místo, a neumětelské, bezradně vatěné uspávačky hadů egoistického grafomana, oportunistického prostituta a bezskrupulózního hraboše, který by je evidentně bez mrknutí oka s radostí zaprodal i jako předražené podložky pod viklající se hajzly nebo vystýlky žump, se tímto ocitly přesně tam, kde zaslouženě mají být.

A tak pan Janoušek podruhé vytáhl nože. Tentokrát však totálně tupé, zubaté, zrezlé a se zaschlým hovnem na čepelích. Ty tam jsou hravost, spád a nepředvídatelnost jedničky, nonšalantně odkazující na nejlepší kusy Kristovy Agáty. Na prvním dílu bezohledně parazitující, typický netflusovský rychlokvašný eintopf kauzálního kokotismu, neúměrně natahované bezradnosti a přiblble povrchních klišé s až trapně se pitvořícím a děsivě přehrávajícím agentem Nulanulaprasečíxicht, naštěstí již emeritním, a s trestuhodně nevyužitým, v roli zcela marným Édou.

Hvil i matthet, Wirkola. Patrně z důvodů polní trávy se Tomík poprvé zcela vydal do pokroucených degenerativních rukou produkce Spojených sráčů a hned má na kokontě první totálně žluklou mrdku. Hlasitým, bublavě táhlým prdem vypuštěný pravý duch amerických Vánoc neboli přitroublé, kýčovitě patetické svinstvo, jež patrně sjelo ze stejného pásu obsluhovaného ukrutně nevtipnými a neinventivními konzumistickými dementy jako naprosto stejná retardace - Krampus, táhni do piče! a které rozhodně nevytrhlo ani těch pár rádoby brutálních zabití, ani čerstvá kosa z Klauzových saní na hlavu udivené, v Satana nevěřící báby. Wirkolo, Wirkolo, tak takhle by to nešlo! Okamžitě si vytáhni hlavu z prdele, mazej zpátky do Evropy a já tu zatím budu úpěnlivě doufat, že ti ten otylý sobomrd nesežral koule kompletně.

P.B.T.V.O.H.R.D. Přitroublá Buzerantská Taškařice pro Vymatlané Otylé Hospodyňky a Retardované Děti.

Žabožroutská lobotomie a lá Rychle, ty debile s mimořádně nesympatickou, prkennou čuňou v hlavní roli a bitkami jako z filmů s Budem Spencerem, proti níž jsou ovšem i Naftovi parťáci naprostým scénáristickým a akčním sqostem. Dobré možná akorát tak jako pohon mitochondrií těch nejjednodušších organismů a jako kulisa ke kompulzivnímu ožužlávání palců v léčebně neurovegetativních poruch. Prý je už i dvojka, kterou si ale s chutí nechám ujít, protože dvě ztracené kulky, to už zavání totální impotencí.