verbal

A tak pan Janoušek podruhé vytáhl nože. Tentokrát však totálně tupé, zubaté, zrezlé a se zaschlým hovnem na čepelích. Ty tam jsou hravost, spád a nepředvídatelnost jedničky, nonšalantně odkazující na nejlepší kusy Kristovy Agáty. Na prvním dílu bezohledně parazitující, typický netflusovský rychlokvašný eintopf kauzálního kokotismu, neúměrně natahované bezradnosti a přiblble povrchních klišé s až trapně se pitvořícím a děsivě přehrávajícím agentem Nulanulaprasečíxicht, naštěstí již emeritním, a s trestuhodně nevyužitým, v roli zcela marným Édou.

Hvil i matthet, Wirkola. Patrně z důvodů polní trávy se Tomík poprvé zcela vydal do pokroucených degenerativních rukou produkce Spojených sráčů a hned má na kokontě první totálně žluklou mrdku. Hlasitým, bublavě táhlým prdem vypuštěný pravý duch amerických Vánoc neboli přitroublé, kýčovitě patetické svinstvo, jež patrně sjelo ze stejného pásu obsluhovaného ukrutně nevtipnými a neinventivními konzumistickými dementy jako naprosto stejná retardace - Krampus, táhni do piče! a které rozhodně nevytrhlo ani těch pár rádoby brutálních zabití, ani čerstvá kosa z Klauzových saní na hlavu udivené, v Satana nevěřící báby. Wirkolo, Wirkolo, tak takhle by to nešlo! Okamžitě si vytáhni hlavu z prdele, mazej zpátky do Evropy a já tu zatím budu úpěnlivě doufat, že ti ten otylý sobomrd nesežral koule kompletně.

P.B.T.V.O.H.R.D. Přitroublá Buzerantská Taškařice pro Vymatlané Otylé Hospodyňky a Retardované Děti.

Žabožroutská lobotomie a lá Rychle, ty debile s mimořádně nesympatickou, prkennou čuňou v hlavní roli a bitkami jako z filmů s Budem Spencerem, proti níž jsou ovšem i Naftovi parťáci naprostým scénáristickým a akčním sqostem. Dobré možná akorát tak jako pohon mitochondrií těch nejjednodušších organismů a jako kulisa ke kompulzivnímu ožužlávání palců v léčebně neurovegetativních poruch. Prý je už i dvojka, kterou si ale s chutí nechám ujít, protože dvě ztracené kulky, to už zavání totální impotencí.

Druhá MekKhoblihova žvanivá interakce Kolína s Bryndalem už nedopadla tak slavně, jako když kluci tenkrát řádili v Bruggách. Irská občanská válka metonymizovaná do absurdní, pomalu zrající pitoreskní soutěže o největšího a nejzarputilejšího vesnického idiota v zapadlé irské ostrovní ovcošukárně je velmi okatou rádoby Beckeťárnou, možná dokonce méně otravnou, ovšem i tak se spíše jedná o absurdní materiál pro artové hnědopichy a divadelní snoby, kteří tolik milují hledání nestrávených zbytků v hovnech. Absurdní materiál, jehož poetické či černotumorné finesy plně docení snad jen řádně vyincestovaný a s drobným hospodářským zvířectvem léty pokřížený starousedlík keltských widlí a v němž se nepřeqapivě Kokota zase nedočkáte. Čili to tak nějak vcelku nudně, ovšem docela příjemně a rázovitě plyne, zejména díky naprosto skvělým kašparům a nepokrytému honění autora nad krásami Irska. A že je, kurva, nádherné, a nestydí se to ukázat! Pseudoyntelechtuální pětku tedy degraduji na homoseksuální čtyřku a tu na estetickou a výkonnostní objektivní trojku.

Pozor, bojlerový poplach! Cesty některých pohádkových postav mohou být nevyzpytatelné, avšak cesty dříve tak nevyzpytatelného Pavlíka začínají být satanžel čím dál víc vyzpytatelnější. A tak po plnotučných, originálních a překvapivých Tělu a Nehodě si to nejprve unyle přišoural s klišovitě rodinněhovnotnou uspávačkou hadů Během bouře, aby nyní důkladně pochcal má vysoká očekávání plytkou, docela nudnou a stokrát omletou šestákovou historkou o tom, jestli někomu jebe nebo nejebe, jejíž jediným a vcelku laciným přeqapením je vydávání budoucích záblesků za zpětné záblesky, přičemž za logiku děje a některých rádoby zvratů, či spíše zvratků, by Aristoteles dozajista Pavlíkovi narval srolovaný scénář do některého z hodně bolestivých otvorů. Nasraně druhé je to vcelku hezky natočeno, solidně zahráno a Barbora Leninová je i jako blondýna solidně šťouchatelná MILFka, tudíž v té záplavě totálně vypatlaných, manipulativních a účelově multikulturně přiteplených svinstev Netflusu a Pizdyho je to pořád poměrně osvěžující jednooký král, který si s odřeným žaludem zasouložil hodně hnusnou trojku.

Sláva Alláhovi, skvostně mírumilovný islám ušel od ranného středověku dlouhou a řádně progresivní cestu, kterou se dnes úspěšně dostal až do ranného středověku! Krásná demonstrace pokrokového liberálního šovinismu, ukazující, že Bůh je milostivý a že i tak podřadný tvor, jakým je bezesporu žena, má nezadatelné právo být preventivně očištěna od pozemských hříchů rukou veskrze duševně zdravého a uvědomělého ryzího světce a zarytého sériového strážce pravé morálky. Spíše než o nějakou klasicky šablonovitou masárnu se jedná o mrazivé nakoukání do patokultury tmářského blízkovýchodního svrabu, kolébky toho tolik tolerantního a altruistického náboženství, které tu v Šengenu dnes nadšeně filantropicky vítáme ve všech jeho prokazatelně naprosto neadaptabilních enklávách, zejména v Galském chalífátu, Spolkových emirátech syrsko – tureckých a v Saudské Skandinávii. Nakoukání, zabývající se především kulturně religiózními úskalími šlapání v Iránu s jednoznačným poselstvím, a sice, že i tak podřadný tvor, jakým je bezesporu žena, má nezadatelné právo se svobodně a bezpečně kurvit, za což prostě MUSÍ! obdržet zaručenou a nediskriminační mzdu! Každopádně solidně hustý až tísnivý kousek s receptářem plným nápadů na víceúčelové využití perských koberců, jednoznačně argumentující ve prospěch multikulturalismu, diversity a inkluze. Už se nesmírně těším, až budu moci se slovy „Neser Boha!!!“ beztrestně umlátit nějakou tu figurantku, když jí náhodou vyleze neposedný pramen vlasů ze šlendriánsky netěsnící černé kremrole! A taky kamenování je hodně fajn, například pro tréning baseballových nadhozů.

Další patetický negrodus zpod bitche otrokáře, poháněný Bohem a BLM, v němž Wilík prokázal, že zotročené mouřeníny opravdu hrát neumí, tudíž se celou hrací dobu tvářil, jako by mu hnisala anální píštěl a mluvil jako parodie na Černého pantera s aftami a logopedickou vadou. No ještě štěstí, že je to CELÉ podle té skutečné události, že někdo v roce 1863 SKUTEČNĚ vyfotil náhodného zbitchovaného černocha. Pravdivé a historicky naprosto akurátní bylo samozřejmě i to, že ve filmu cca padesátiletý Wilík prohlásil, že se narodil na Haiti. Vezmeme-li tedy v úvahu jeho věk, fuckt, že Haiti vyhlásilo samostatnou negrorepubliku a zrušilo otroctví v roce 1804, a dobu děje, tedy rock 1862 / 1863, dojdou i mongoloidní historik spolu s retardovaným matematikem k nevyvratitelnému vědeckému závěru, že se film účelově snaží dělat z diváka co? A modří už vědí, rudí ne. Ano, správně, KOKOTA! Ale možná, že tomu emancipantovi kapku křivdím, a on si do té Lujzyjány skáknul dobrovolně, protože to byl kariérní otrok a dost ho to bavilo, nebo tak … Ale abych jen neprcal, docela se mi líbil vizuál a Benjamín jako učebnicově úchylně sadistický otrokář. Kdyby to místo zkurvených rasistů natočili pokrokoví ctitelé té tolik nádherné neprivilegizující diverzity a inkluze a Wilíkovu roli hrál například Matt Démon, určitě bych ještě jeden krvavý puchýř na záda ubohého zmučeného otroka přidal. Každopádně si myslím, že po tomhle herním fiasku Wilík tentokrát dozajista nedostane příležitost proplesknout v přímém přenosu nějakého dalšího negra, který by zase zcela objektivně prohlásil, že je jeho manželka plešatá piča.

No vida ho, světlo jedno na konci tunelu globální retardace! Když se některá ze světových dementvizí oprostí od furtdokolového vykrucování dávno suchého hadru homixových oligofrenií a hrábne po otci a klasikovi kyberpunku – dědovi Gibsnovi, je ten podklad, plný originálních nápadů, inteligentního děje a rozličných futuristických vyfikundací hned zřetelně znát! Vilém navíc vždy byl a furt je v rámci Vě-Fa, stejně jako Orwell nebo Bradbury, zdatným vizionářem, tudíž jeho dystopický a kompletně provelkobratrovaný Londýn, kde nakonec o moc bojují dvě mimořádně odporné, zlovolné transky, připomíná vzhledem k soudobému dění spíše děsivě pesimistický scénář vědecké reality než fantazie. Prostě nenadálé parádní mentální občerstvení v kantýně na prefabrikované supersračky a shnilá manga, nad kterým ožužlávačům leporel nepochybně zůstane už tak stojící rozum stát ještě urputněji, zejména kvůli absenci jednoduchých svištivých bukanýrů ponořených ve scénáristické svaté prostotě, plné prvoplánové komerční manipulace a neomarxistického mentorování. A ke všeobecné potěše i ukojení soudného heteroseksuálního diváka, jemuž nemusí na veterině ob týden vytahovat z rozličných tělesných otvorů "nedopatřením" zaražené figurky supergejů, nemalou měrou přispívá i Chloja Mořicová, jež z kikásovského pedošarmu vyrostla v solidně hrající i apelující pichnu. Jedinou zanedbatelnou výtkou tedy budiž, že to mohlo být kapku Gibsnovsky drsněší. A Chloja měla jít na trh aspoň s kozama. Každopádně velmi doufám, že alespoň tentokrát zvítězí inteligence a smysluplnost nad superdebilitou a slintáním si na bryndák a bude nejen druhá řada, ale také konečně důstojně zvizualizují i toho Neuromancera.

Asi tak miliontá audiovizualizace de fuckto laciného červenoknihovního braku o tom, jak těžce nemrdaná degenerátka, provdaná za velkobritského impotenta, podlehne urputnému svrbění a nechá si účelově protáhnout laufy švarným myslivcem, načež zjistí, že kundě holt neporučíš, a stane se z ní emancipovaná komunistka. Braku, který tenkrát proslul výhradně díky tomu, že přinášel na svou dobu skandálně detailní popisy hřebelcování anglických plnokrevníků a vyprašování činčilích kožešin. Braku, jenž až do vynálezu internetového porna sloužil armádám seksuálně frustrovaných hospodyněk jako stimulátor k čechrání zanedbávaných klínů a relaxant karpálních tunelů, nebo jako parabolicky ospravedlňující podnět k opuštění toho jejich současného otylého ňoumy, co akorát tak honí u fotbalu, kvůli jinému, jehož to s nimi taky za chvíli přestane bavit a stane se z něj stejný otylý ňouma, co akorát tak honí u fotbalu. Tudíž dost dobře nechápu, proč má někdo potřebu tuhle praseksem vyhajpovanou pičočalamádu furt dokola zfilmovávat, notabene když téma předchozí adaptace už kompletně vytěžily jak co do píchací explicity, tak co do feministických kundožvástů. Čili poměrně nudná, po milionté omletá zbytečnost, jejíž jediným pozitivem je to, že Netflus tentokrát přeqapivě zkrotil své neomarxistické choutky a hajného „zcela v souladu s historicky revidovanou předlohou a přáním autora“ neprcal velkobritský aristokrat každým coulem, ebenový Eritrejec lord Che Toorlyi.