verbal

Citlivý a místy až romantický film, který utvrdí nejednoho začínajícího sadistu ve správnosti jeho počínání a každému neúspěšnému řeznickému učni zajisté pomůže složit reparát z bourání. Tento spektákl ovšem řeší i mnohem zásadnější kulinářská dilemata a to zejména, jak nejlépe upravit cukajícího se Japonce, aby si zachoval co nejvíce živin. Dosáhneme toho snad prostým vařením v horké vodě, smažením na wok pánvi či grilováním na otevřeném ohni? Je lepší zbavit jej před flambováním některých čnějících částí, či snad jen jemně naklepat kotníky kladivem? Prostě Makiguchiho dobroty, jak se na patologicky chorý mozek sluší a patří. Nechcete li vidět, jak vypadá natrávené Sushi, raději před tím moc nejezte.

Posaďte do auta slizkého, řeckého buzeranta, k ruce mu dejte Robertka juniora a nechte je bez tzatziků cestovat po Route 66 na Festival trapnosti. A kdyby jim čistě náhodou cestou došly infantilní humory, nevadí! Vždycky mohou přeci zastavit na nějakém tom odpočívadle, kde si ten ztepilý Apolón vyleští rákos spolu se svým psem, což nepochybně v kategorii 13+ vyvolá salvy dusivého smíchu.

Jsem rád, že se to tentokrát obešlo bez patosu! Vždyť traumatizovaný mariňácký serža, co si dal srdcervoucí slib, že už v životě neztratí jediného černouška, o portorikánských vlastencích ani nemluvě, který v křížové palbě stihne v odlétajícím vrtulníku obejmout všechny zachráněné děti, pomazlit se s raněnými a pronést patnáctiminutový motivační proslov o amerických hodnotách, které je nutno ubránit, působí nesmírně civilně a úplně jako přirození. Pardon, chtěl jsem říct úplně přirozeně. Tam, kde nestačí duchaplné dialogy, přichází na řadu akce a efekty! Ty byly jistě velkolepé a vynikající, jen je trochu škoda, že Láskomuž najal kameramana s parkinsonem. Ale já se na něj nezlobím! Postiženým je třeba dát příležitost! Navíc jsem zjistil, že když se naladím na jeho třesovou frekvenci a kmitám hlavou ve stejném rytmu, odnesu si z kina nezapomenutelný zážitek. Za krkem mě bolí jen trochu a to rozostřené vidění se prý časem taky spraví. Zoufale tedy klekám do prachu před Cinestarem, pláču nad nevhodně investovaným oranžovým Komenským, a přes mé, litrovým produktem americké provenience přeslazené, rty vychází jediná, zbožná prosba: "Rollande, vrať se!!!"

"Neobyčejný" divák dal na odiv svůj nebetyčný intelekt a nadšeně zařval: "Heuréka, Topgun je o stíhačkách", a jeho hlasitý řev strhl lavinu v udělování pětihvězd, protože i ostatní nechtěli spadnout do šedi "běžného" publika a tolik toužili vykřičet do světa, že i oni vidí mrtvé lidi! Ať je to nudná, laciná peachovina, jak chce, ten film má prostě poselství a basta! A stačilo tak málo! Jeden masový vrah o rozměrech 225/70/R18, partička nevzhledných ochotníků, rádoby filosofický "nourízn" blábol, jedna hájosmička a nedoceňovaný režisér, který vyblil svého "génia" na plátno, jako Jason Pollock flašku vodky s natrávenou mrkví a rozmazal to rukama! A hle, co všechno lze vidět chorým okem pod slupkou zdánlivě nekonzistentní patlanice! Kauzalismus, konzumerismus, varování před globálním oteplováním, no úplně slyším v dáli řehtat čtyřspřeží alegorických vozů. Já tam například viděl Ježíše!

Budoucnost pana Fazolky se ztrácí přímou úměrou s jeho soudností při výběru rolí. Ještě pár takových a zajisté jej brzy uvidíme v nějakém laciném fekálním pornu. Kdo by to před pár lety řekl, že takový slavný lovec Skurut-Hai tolik poleví ze svých standardů a po pádu Mordoru nebude váhat lovit v Durinském lese "strašlivé mutanty" v podobě kulhajících negrů s ksichtem od mouky! A to v nějaké céčkové náckovské produkci, která patrně neměla týden do čeho píchnout, když si Zimir odskočil na prázdniny do Istanbulu zbitchovat své čtyři manželky. Nádherný komparz mu při tom dělá přeživší skupinka dokonale osvalených, čistých a naondulovaných postapokalyptických Homoerektů, kteří sice hlady živoří v jeskyních na úrovni doby kamenné a když na to přijde, žerou syrové maso, nicméně jejich lesklé, zářící a perfektně upravené vlasy bez lupů nasvědčují tomu, že konec světa přežil kromě nich i nějaký ten vlasový stylista firmy Loreal. Ale to už je jiný příběh, který doufám zůstane jen na hebkém, třívrstvém, neškrábajícím papíře!!!

Když jsme ještě se Stevem O a tím ohyzdným liliputem sdíleli jednu celu, často jsme při análních hrátkách přemýšleli, že až vylezeme, budeme natáčet děsně kúl humorné humory, ze kterých pak budou ostatní kluci v televizní místnosti padat smíchem ze židlí. Jako třeba napálit někoho bejzbolkou do koulí! Ježíš, to je taková sranda! Tomu se dokonce smál i ten vrah z bloku C, který je normálně děsně seriózní! Anebo někoho jen tak pochcat! No já se snad smíchy neudržím! Co takhle někomu slepit prdel sekundovým lepidlem a pak ho natáčet, jak se snaží vysrat? MUHEHEHEHEHEHE. Nebo, a teď se podržte, vypít pot třistakilového otyloně a pak se vyzvracet přímo na kameramana!!!! Nááááářez. Tohle budou všichni milovat! A nezapomeňte se dívat na další díl!! To už konečně začneme žrát hovna a vylizovat houmlesákům podpaždí! Hááj, jsem Džony Noxvil a jsem totálně vymaštěný pitchus.

Miluji filmy o tom, jak někdo někam jde! Zvlášť ty extrémně dlouhé. Jeden si u nich po perném dni najde konečně chvilku pro sebe, něco hezkého si přečte, udělá si nehty, kvalitně zašuká, zajde vyvenčit psa, zasmaží na mobilu tetrisy a přitom se vůbec nemusí obávat, že mu z tolik hutného a komplikovaného děje něco uteče. Je pravda, že pravidelně v půlhodinových intervalech ubude jeden herec, nicméně fakt, že se prostě ušel, nikterak nedegraduje strhující tempo ostatních a člověk celou dobu myslí jen na otravnou repliku Shrekova Oslíka: "Už tam budéééém??". A tak naší milí hrdinové jdou a jdou, místy mají žízeň, místy hlad, někdy je jim zima, pak zas horko, ale oni to všechno prostě přejdou. Výhodou je, že se dá takový svižný film sledovat velmi aktivně a jen tak nezahálet. "Už tam, kurva, konečně budéééém??", blesklo mi po desáté hlavou někdy v šedesáté minutě a opět jsem se otočil na druhý bok, abych neměl proleženiny. A takových otoček jsem udělal tři série po desíti!!! No nemám nic proti, za chvíli je léto a ladím plážovou formu! Zvláštní pozornost si také zaslouží citlivý casting, který bezděky vnesl do tak vážného spektáklu notnou dávku humoru. Poté, co židovský producent zjistil, že pan Sturgess je Angličan, bylo jasné, kdo bude hrát Poláka! Vždyť Polsko je taky v Evropě, hned vedle Vídně. Jeho plynnou polštinu pak nerozeznáte od rodilého mluvčího. S vybitými předními zuby, hubou plnou aft a horkou bramborou na patře! A tak je to se všemi. Jedinou opravdu světlou výjimkou je Farellova kreace ruského mukla! Vyrostl z něj opravdu Pan Herec a náramně mě bavil až k Mongolské hranici! Někdy bych ho hrozně rád potkal u Colína.

Rytíř Klec se křížově vypravil. A to neměl dělat! Uhnal si při tom akorát tak patetické trauma poté, co po římsko - katolicku zaříznul pár vdov a sirotků! Navíc modrooký blondýn s melírovanou trvalou a jménem Behmen Blaburek to zajisté neměl v armádě lehké a nejeden spolubojovník jej musel v bitevní vřavě mlsně poplácávat po chráničích hýždí! A tak pověsil křižáčtinu na hřebík a začal se specializovat na transport ježibab z bodu A do bodu B. Ale to je bohužel kurevsky daleko a jeden se po cestě může klidně začít nudit, tak žádných pět nebude! Ještěže jej v mládí nechali rodiče očkovat proti moru, protože vyválet se v masovém hrobě, plném shnilých mrtvol se zduřelýma uzlinama, to by ve třináctém století neimunní jedinec odskákal minimálně krvavým kašlíčkem. Jinak je to ale hezké, temné a příjemně se u toho žere popkorn! Jen mě jako ortodoxního katolíka nesmírně pobouřilo, jak je film nespravedlivý vůči matičce Církvi!!! Prý "masové vraždění ve jménu Boha" !!! To musela režírovat nějaká pohanská svině!! Každý přece ví, že jí jde od počátku jen o naše zprasení a zbavení nás závislosti na hmotných statcích. A být tehdy kudlanky v kruciátách důslednější, mohli jsme se dodnes labužnicky kochat pohledem na Manhattan z osmdesátého patra WTC a nemuseli se štrachat až k Empire state buildingu. No zkuste přejít Pátou Avenue v dopravní špičce!!

Ťamanský vyšetřovatel dynastie Tang je zdatný kungfista! Zatouží li po šišce, neváhá si pro ni vyskočit na vrchol desetimetrového smrku a pak ve vzorném telemarku dopadnout o třicet metrů dál, těsně před přistánímí si střihnout realistické šestisalto se třemi vruty a ještě ukázkovým Mawashi zrušit zubní kartu asi tak padesáti rachitickým tíňanům!! Těm zlým samozřejmě! Aby toho nebylo málo, tak někdy v polovině filmu dá na držku stádu agresivních jelenů (fuckt si nedělám srandu!!) a posléze katalogovými přískoky cupitá po hladině jezera zachránit emancipovanou císařovnu. No nejeden katolík by okamžitě revidoval Evangélia, koho že to vlastně ti Římani zkrucifixovali! Pominu li však výše uvedená pozitiva, zbyde pompézně natočená, efektní epizoda CSI Peking, která mě docela bavila!

Když si zpočátku skupina sovětských studentíků vyrazila do temných hvozdů na folklórní výlet a již ve vlaku rozebírali krvelačnost Baby Jagy a jiných zakarpatských potvor, málem jsem si začal sahat vlhou rukou do rozkroku! Jaké však bylo mé znechucení, když v lesích narazili akorát tak na nějaké tři létající, abrakadabra pizdy, které jakoby vypadly z pubertální produkce Joshe Wheedona, skupinku ambiciózních otyloňů ze SPECNAZ a pár komických dementů s popálenými xichty (strašlivé přízraky z temnot !!!) v čele s oholeným Hitlerem. A než by jste řekli "ljov tvaju mať ", začali se vzájemně koksovat. Pizdy dělaly čáry máry, SPECNAZ pif paf, přízraky přízračně na každého vrčely a studentíci mezi nimi s ječením pobíhali po lese a ztráceli hlavy. A celé to vyvrcholilo skupinovou konfrontací v kotelně. No co vám budu povídat! Meče, kulky, magie, vrčení, jekot, kulky, jekot, magie, vrčení, meče, kulky, kulky, kulky, prostě slaboduchá pičovina pro milovníky Scota Pilgrima. A dokonce myslím, že to všechno nakonec dobře dopadlo!