Filmmaniak

Námět filmu je nápaditý a originální (a přitom jednoduchý). Líbí se mi, jak se režisér rozhodl nejít cestou krvavé řezničiny nebo otravných lekaček a namísto toho natočil horor v tradičním slova smyslu, který je strašidelný díky atmosféře a záběrům na pomalu se přibližující postavu. Leč mohl být ještě strašidelnější a povedenější, kdyby byl alespoň trochu inteligentní! Postavy ve filmu se chovají jako idioti a jejich pokusy o zabití nepřítele jsou směšné (čeho jako chtěli dosáhnout v té scéně s bazénem?) a zajímalo by mě, co by se dělo, kdyby odjeli na jiný kontinent. Premisa filmu je výborná a mimořádně děsivá, mimořádně kvalitní horor ale nezaručuje. Delší recenze ZDE.

Pečlivá, důsledná a detailní procedurální rekonstrukce skutečných událostí, které otřásly Bombají v roce 1993, když skupina muslimů zorganizovala sérii bombových útoků v centru města. Film začíná samotnými explozemi a následně je rámován vyšetřováním policie a jejich honem za pachateli, kteří se skrývají po celé Indii a v zahraničí. S každým dopadeným jedincem se poodhalí další kousek do skládačky masivního spiknutí a snímek míchá události před útoky s událostmi po útocích. Bohužel - důležitých postav je v něm asi přes tři tucty a není v lidských silách si je všechny zapamatovat. Kvůli tomu (a kvůli asi milionu podzápletek) film rozbředává do neskutečně komplikovaného příběhu epických rozměrů, který muselo být neskutečně obtížné natočit. Režisér Anurag Kashyap je ohromně výrazný a progresivní a je vynikajícím řemeslníkem, co se týče vyprávění má ale ještě co dohánět.

Film pracuje s velice zajímavým námětem, kdy se kanadský mladík nabízející erotické služby a eskort homosexuálům nastěhuje k obéznímu dobrosrdečnému gayovi-pekařovi na trvalé bydlení u něj doma (aniž by předem tušil, jak jeho chlebodárce vypadá). Série zápletek, které se po jeho příjezdu do belgického městečka odehrají, sice nepostrádají zdravou dávku občasného humoru, ale chybí jim tah na branku a dynamičtější tempo. Čím blíže konci, tím více ubývá komiky a drama nabývá na vážnosti. Snímek ale celou dobu klopýtá ze strany na stranu a končí způsobem, který v divákovi zanechá řadu nejasností a nevyřčených otázek. Představitelé obou hlavních rolí jsou vynikající, samotné postavy a jejich společné eskapády ale za srdce nechytnou.

No to je ale bizarnost. Určitě to tedy není film z pohledu koní (jak je snímek prezentován), přestože těch je v tomto filmu více než svérázných Islanďanů (kteří jsou ve filmu podáváni jako opravdu velcí idioti). Občas je to komické, občas je to smutné až tragické a v každém případě to je divné. Určitě se však nejedná o film vhodný pro milovníky koní (ti by asi během scény s vyhřeznutím koňských vnitřností utekli z kina, jak se ostatně na mé projekci také stalo). Nejlepším předpokladem pro to, abyste si film užili, je mít smysl pro opravdu, ale opravdu velmi černý humor.

Dokument Miroslava Janka přiznaně rezignuje na oficiální biografická data a místo toho nabízí informace o bývalé první dámě prostřednictvím archivních záběrů a osobních zpovědí lidí, kteří Olgu Havlovou znali, nebo s ní alespoň měli něco společného (ke slovu se dostane i její tehdejší bodyguard). Výsledkem je retrospektivní koláž, která nevypovídá ani tolik o postavě Olgy samotné, jako spíš o disentu obecně a o atmosféře míst, na kterých se disidenti scházeli. A také je tam Havel. Jinak je ale Jankův dokument až příliš opatrný, klouzající po povrchu a nenabízející nic, co by ho dělalo neobyčejným či atraktivním i pro opakované zhlédnutí. Působí to, jako by se tvůrci během natáčení potýkali s nedostatkem materiálu a vzali zavděk čímkoli, co se jim namanulo a alespoň trochu to souviselo s Olgou. Dokument je to slušný, ale s vynikajícím Občanem Havlem, kterého Miroslav Janek dokončoval po zesnulém Pavlu Kouteckém, se Olga srovnávat nedá.

Možná je to revoluční teenagerská komedie, která kašle na pravidla žánru a naservíruje divákovi všechno bez servítek. Možná je to revoluční film o problematickém dospívání v nefunkční rodině. V každém případě tyto dva žánry ale nefungují v kombinaci. Už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu tak rozervaný, protože na jednu stranu je to výtečně zahraná a výtečně natočená komedie, u které jsem se na mnoha místech smál, na mnoha místech aktivně WTFoval, ale také na mnoha místech vrtěl hlavou a nechápal, co a proč se děje. Na druhou stranu jsem ještě nikdy neviděl film, ve kterém by čtyři chlapi masturbovali nad pizzou, stříkali sperma ve zpomaleném záběru a do toho hrál valčík Na krásném modrém Dunaji.

Myslím, že vysvětlit z psychoanalitického hlediska podstatu Kinder vajíčka a najít spojitost mezi Čelistmi Stevena Spielberga a vyhlazováním Židů dokáže opravdu jen Slavoj Žižek.

Adaptace prvního dílu severské knižní série představuje slibný rozjezd. Zápletka je velmi dobrá, naráží však na příliš zjednodušené postavy a průměrnou realizaci. Na škodu je i značné množství scénáristických berliček.

Islandské drama o šovinistickém obézním praseti, které má peníze a charisma, tak si může dovolit spoustu přítelkyň a pořádání divokých večírků. Na začátku filmu je anti-hrdinovi doporučeno, aby se šel léčit ze závislosti na alkoholu, na což on odpoví ještě divočejšími párty s ještě perverznějším sexem. Střípky nahodilého nesouvislého děje se ztrácejí v epileptických kolážích alkoholových dýchánků, nahých těl a vzpomínek na minulost. Oceňuji režii a inteligentní scénář plný sofistikovaných dialogů, ty ale bohužel nevedou k žádné pointě.

Čtveřice příběhů z Číny o násilí, prostituci, korupci a moci peněz. Jednoduchý symbolismus, mírný nadhled, přílišná délka všech čtyř částí. Hrdinové jsou sympatičtí až ve chvíli, kdy vezmou do ruky brokovnici/pistoli/nůž na ovoce. Kromě nepřiměřené délky má snímek problém i s tím, že neví, kdy (a jak) skončit.