Caminzind

Těžko pochopitelný béčkový experiment, který sice obsahuje pár povedených záběrů a režijních fines, ale většinou se při tom tváří jako nějaký mimořádně intelektuální a artový počin. Vrah je vrahem bez příčiny, ale bacha, tato bezpříčinnost není výslovným manifestem jeho postavy, nýbrž prostě jen důsledkem absence motivu v samotném scénáři. Tento fakt právě v kontrastu s okázalou formou snímku nemůže působit jinak než trapně. Svými relaxačními hudebními cajdáky pak film připomíná nedávný (rovněž úžasně artový) It Follows, a tak jsme zřejmě svědky nového trendu, posouvat slasher do vyšších sfér. Časem zřejmě přibudou i smyčce nebo hoboj a z Flanagana a spol. se snad nakonec stanou i umělci. To pak asi budou ty jejich krváky plné zpomalených patetických výjevů jako ze Sixtinské kaple. Mimochodem, když už si psychopat sundá masku, měl by v ideálním případě vypadat stále jako psychopat, tedy jako třeba Paul Dano, rozhodně ne jako chlápek odněkud z reklamy na Starobrno. 49%

Španělský hollywood s naivním scénářem plným akce a nezbytného přehršle nelogičností a Luisem Tosarem namísto Sandry Bullock v hlavní roli. Nudit se však nejspíš nebudete. 53%

The VVitch (psáno stylově se dvěma V) je na debut mimořádně vyvedené atmosférické dílo. Áčkový horror, jaký se objeví asi tak jednou za 2-3 roky, bohužel. Horror víceméně prostý stereotypních klišé a sázející hodně na formu, jelikož režie, kamera, herecké výkony a chladné prostředí Nové Anglie jednoznačně dominují nad scénářem. Ten ani neusiluje o kdovíjaký přesah (což nikterak nevadí) a prosycen křesťanským patosem může i občas vadit. Zvlášť v českém militantně ateistickém prostředí mohu pak postavy vyvolat vyšší antipatie, než je nezbytné. Potvrzuje to ostatně i Pomothyho komentář a fakt, že oproti 83% na Metacritic je zdejší hodnocení docela úlet. Každopádně si Robert Eggers rozhodně zaslouží zvýšenou pozornost. 79%

Horrorová komedie se slušnou komediální linkou, leč bezvýznamnou a banální linkou horrorovou.

Belgické Kobry a užovky debutujícího Robina Pronta začínají jako drama a končí jako thriller s hodně povedeným zvratem (kterému by ovšem slušelo tak nějak v něčem přidat a v něčem zase trochu ubrat). Řečeno hadí symbolikou nám příběh podává souboj spíše toho nejjedovatějšího taipana (jehož krutost vás ještě hodně překvapí) a řekněme zmije obecné. Pro mě neznámý Kevin Janssens zde v roli taipana prostě exceluje, nebojím se to říct. Zprvu jsem uvažoval, zda-li je to vážně profesionální herec, anebo toho zmrda vyhrabali v opravdovém kriminále. Ano, až tak se mi zdál autentický. Mrzí mě asi jen jedna věc. A to je to, že zde moje oblíbenkyně Veerle Baetens nedostala prostor pro svůj úsměv. Ale ono to ani vzhledem ke scénáři nebylo možné. 72%

Ty pičo, tak tohle jsem fakt protrpěl. Kolik to mělo minut, asi tak tisíc?

Poctivě zpracovaná a napínavá duchařina s připitomělým scénářem, nadmírou strašidel a málo uvěřitelnými postavami.

No teda. Film sice skončil dříve než začal, ale i tak jsem docela mile překvapen. Les sebevrahů, napínavá a temná atmosféra, uvěřitelné herecké výkony (Natalie Dormer a žádné uječené kravky), výborná kamera (to jako fakt), zvuk a hudební motivy. To se vážně nebojím zvýraznit, jelikož mám už pár horrorů za sebou. Dalo se z toho samozřejmě vytřískat podstatně víc, a to nejen vzhledem k námětu, ale i vzhledem k již zmiňovaným kvalitám (herci, kamera, zvuk, prostředí). Střih je občas zmatený, ale zase má snímek rychlý rozjezd. Lekačky fungují, ikdyž s maskami a efekty si nikdo moc práci nedal, což mi vadí asi nejvíc. A taky závěr mohl být spíš psychologický, když už jsme u těch dvojčat. Hodnocení je pochopitelně nižší. A to z toho důvodu, že byl snímek určen širšímu publiku a celkově tak bude mít více diváků (i mimožánrových), než kolik se jich dočká většina srovnatelných horrorů. Já si naopak trochu přisadím. 63%

To vypadá, že někdo vyhrabal z trezoru VéHáeSku z osmdesátých let a jenom přepsal rok výroby. Vzhledem k námětu by to bylo i symbolické. Akorát tomu chyběla nějaká pořádná hvězda své doby, třeba takový Michael Paré.

Třígrošová allenovská historka, která svým zpracováním připomíná spíše divadelní představení než filmové dílo. Předpokládám, že šlo jen o takovou oddychovku, kterou Allen sepsal za dva večery a natočil za dva týdny. Filosoficky je to naprosto debilní, to zkrátka musím říct natvrdo. Nesouvislé povrchní debaty, otírající se o Kierkegaarda či Heideggera, mají nejspíš simulovat vnitřní muka vyhaslého profesora. Ale kdoví, možná to byl záměr, nezatěžovat mysl diváka, ale jen se zlehka nést na vlnách banality a klišé a dát větší prostor pro základní námět. Po psychologické a vztahové stránce to totiž není o nic lepší, takže dost možná nakonec půjde jen o ten samotný závěr. O ten vtipný mysteriozní ornament trvající sotva dvě vteřiny, a který nakonec celé tohle představení spasí.