Matty

Jedno ráno s rádiem z opačného pohledu – trošku připomíná vstávání Wallace.

Počin romantického, okultismem fascinovaného básníka, do něhož se doba vzniku otiskla prostřednictvím expresionistické poetiky. Dílem kvůli skromnému rozpočtu, dílem z vlastní příklonnosti k přírodě, nenatáčel Murnau Upíra ve studiích, kde vznikala většina expresionistických filmů, nýbrž v reálných lokacích (včetně Vysokých Tater). Děsivé stíny, nepřirozené geometrické tvary a vychýlené kompozice zároveň realitu překračují a vtahují nás do světa na pokraji zkázy, jejíž příchod ohlašuje Orlock. Krysí tvář, oči maniaka, dlouhé pařáty namísto rukou - vypadá takhle smrt? Nosferatu umožňuje vidět prototypy situací, dějových zvratů a symbolů, z nichž se později stala klišé upírských příběhů. Pro mne zůstává originál dodnes nepřekonaný a věřím, že stejně zneklidňující, jako byl pro jeho první diváky. 95%Zajímavé komentáře: Melies, Eodeon, Le_Chuck, Teya, MIMIC, Amadeo

Caligari měl být původně ještě víc odtržen od reality, díky zásahu původně plánovaného režiséra Fritze Langa, má alespoň ucelený syžet. Zůstala však záměrně nerealistická výtvarná stránka reprezentovaná nezvykle zakřivenými budovami (které mají vypadat jako kulisy), vysokými židlemi úředníků, silným nalíčením herců a kolorováním každého záběru. Film je rozdělen do šesti krátkých aktů vyprávějících o šíleném doktorovi, jeho zhypnotizované médium a tajemných vraždách. Je to tedy laciný horor či důmyslná metafora? Poslední minuty naznačují, že spíše to druhé, ale nebyly přidány právě za tímto účelem? Ať je to jakkoliv, obdiv tak jako tak sklidí hlavně to viděné, nikoliv to tušené. Právě obraz vdechuje tomuto dílu jeho pokřivenou duši. 85%

Dejdar působí trapně ve snaze být sympatický, ostatní herci předvádějí to, co se od českých seriálových herců očekává (snad jen ten Forman se snaží trošku víc). Nápad docela dobrý - hokejové prostředí je velice atraktivní, jenže samotné zápasy jsou nasnímány stejně nudně jako televizní přenos (zde navíc nemáte komu fandit) a krom toho, on se ten scénář stejně víc soustředí na typickou vztahovou spirálu. Ten spí s ní, ten chodí s nimi, ten oškube toho, však už jste to určitě párkrát viděli. Co bych však ocenil je pernamentní akčnost - pořád se něco děje a těch padesát minut celkem rychle uplyne. 40%

Víceméně (ale spíše méně) úspěšné zavítání mistra napětí do komediálního žánru. Potíže s Harrym nejsou bláznivou taškařicí, jsou však vtipné, což je s přihlédnutím ke jménu režiséra jev zcela mimořádný. Jedná se o komedii černou a ve své době přijatou se značnými rozpaky. Historka o několikerém vykopání a zakopání jedné otravné mrtvoly připadala soudobým divákům příliš nekonvenční a pravděpodobně také příliš amorální. Zde rozhodně neplatí pověstné: „O mrtvých jen v dobrém“. Lhostejnost postav filmu k nalezenému nebožtíkovi a jejich následné nakládání s jeho tělem ani nemělo být cynickým komentářem lidské povahy. Jejich chování je jednoduše podmíněno žánrem, ve kterém celou morbidní hříčku rozehrávají. Po režijní stránce se jedná o slabší průměr, kamera vesměs statická, hudba zoufale podceněná, scény, které by měly být napínavé, napínavé nejsou. Nic moc nepředvádějí ani herci včetně debutující Shirley Maclaineové – ta je hlavní aktérkou zbytečné romantické linie, která společně se zbytečnou vysvětlovací pasáží (i když ne tak zbytečnou jako u Psycha) definitivně řadí Potíže s Harrym k těm slabším Hitchovým filmům. Tehdy to sice bylo nekonvenční a odvážné, od té doby nicméně vzniklo filmů s podobným námětem ještě mnoho a mnohé z nich byly nejen odvážnější, ale rovněž zábavnější. 60%

Francois Truffaut se příliš nechal unést vědomím, že zakončuje jednu – mnohými milovanou – sérii a více pozornosti tentokrát věnoval tomu co bylo, než tomu co je. Jeho snaha o pěkné zakončení Doinelovské pentalogie vytěsňuje snahu o natočení pěkného filmu. Přes šedesát tu delších, tu kratších retrospektiv vybraných z předchozích filmů (a povídky) někomu udělá radost, někoho naštve. Ano, lze mluvit o šizení diváka, jenže Truffaut je všeobecně považován za režiséra jdoucího divákovi natolik vstříc, až uvěříte, že takhle to je správně, že takhle to má být. Není to špatný film, není to dobrý film, je to dobrý hraný vzpomínkový dokument. Po Rodinném krbu, který jsem si s každým záběrem víc a víc vychutnával, bylo sledování Lásky spíše útrpným čekáním na spásu závěrečnými titulkami a rozpustile nasládlým songem „Láska na útěku“. Ten však zazní také na samém začátku, takže proč čekat devadesát minut? Přece proto, že to je poslední článek jedné milované série. :) 70%

Napsat o Mělkém hrobu, že je to černá komedie je jako tvrdit, že Charles Manson byl drobný kriminálník. Ano, je to komedie, komedie (a)morální, mrazivá a děsivá. Danny Boyle, režisér kultovního Trainspottingu, debutoval právě tímto celovečerním příběhem o trojici přátel, které spojuje zprvu jeden byt, později i jedno krvavé tajemství. Je to film o přátelství, lásce a penězích, jen v trošku jiné podobě, než na jakou jste nejspíš zvyklí. Násilí zde úmyslně nepůsobí legračně, naopak až bolestně realisticky. Díky tomu jsou napínavé scény skutečně napínavé. V druhé polovině filmu jsem byl v neustálém napětí, kdo odkud na koho vyskočí a rozmlátí mu kladivem lebku. Ale nenechte se odradit, on je to skutečně vtipný film plný nadsázky, jen kdesi pod povrchem, pod tou maskou psychologického dramatu pojednávajícího zcela seriózně o věcech, jenž by mohly postihnout každého. Přinejmenším každého smolaře. Velmi potěšující je svižná režie (ani jsem se nerozkoukal a uběhla polovina filmu), která si sem tam neodpustí nějakou tu vizuální libůstku a způsobuje, že ještě dvanáct let od vzniku budí Mělký hrob dojem moderního, současného filmu. John Hodge napsal mnoho chytrých dialogů a zasadil je do odměřeně zvráceného příběhu s několika vtipnými zvraty. Z tehdy neznámých herců bude dnes pochopitelně budit největší rozruch účast Ewana McGregora. Nedá se říct, že zcela právem. Zatímco McGregor si již zde zvyknul střídat několik očekávatelných poloh, Christopher Eccleston a Kerry Foxová hrají skutečně komplikované osobnosti s neodhadnutelným jednáním a hrají je výtečně. Pokud preferujete černou kávu s lžičkou cukru a pokud máte rádi ne zbytečně komplikované úvahy nad otázkami etiky, je zde solidní šance, že se vám Mělký hrob bude líbit stejně jako mi. 80%

Příběhy bohužel trpí fragmentálností charakteristickou pro valnou část nových českých filmů, přitom by k dotažení té které scény mnohdy stačila jenom třeba minuta děje navíc. Nemůžu se zbavit dojmu jisté prázdnoty, pachuti čehosi lákavě vypadajícího, přitom zcela postrádajícího chuť. Přičemž režie je velmi slušná, kamera místy překvapivě okázalá a hudba přinejmenším zvláštní, jenže něco tomu chybí a mě skutečně štve, že nedokážu přijít na to, co a že mi nezbývá, než z toho vinit právě tvůrce. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, Jordan, Artran, Holly_Wood

Pětatřicetiminutová ukolébavka.

Nejen názvem neobvyklá česká akční sci-fi komedie. Nápad s existenci „světa za zrcadlem“, resp. za televizní obrazovkou, by klidně obstál i v nějaké nákladnější zámořské produkci, jen by to pak nejspíš nebyl film s typickými svěrákovskými rysy. Ty lze vysledovat ve velmi vtipných a inteligentních dialozích Svěráka otce (– Ráno jsem byl u prezidenta – Co vám řek? –Vůbec mě k němu nepustili) a ve velmi neotřelé režii Svěráka syna. Fascinující jsou záběry typu: injekce navštěvuje žílu nebo vrtačka trýzní zub, což bohužel nelze říci o výsledcích snahy stvořit světové triky s českým rozpočtem, které Svěrák sice využívá jen střídmě a s vtipem, nicméně k americkým scifárnám té doby mají stále hodně daleko. Akumulátor celou dobu osciluje mezi malým českým filmem s dobrými herci a velkým evropským filmem s nenaplněnými ambicemi. Těžko radit, ke které straně by bylo vhodnější se přiklonit. Komedií se Svěrákovým scénářem vzniklo docela dost, podobný film je jenom jeden. K dokonalosti má sice daleko (třeba milostná linie a rozpačitá pointa by zasloužili větší péči), ale na české poměry se tak jako tak jedná o dílo velice neobvyklé, až kuriózní. Zvlášť v porovnání s „tím“, co se z českých luhů a hájů dere do kin dnes, působí první (pokračování bych uvítal) Akumulátor jako hotový skvost, takže „zatněte zuby a pojďte se bavit“. 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Maras.L, Leníci