Eterninox

Následují spoilery! Porodní bolesti téhle týmovky jsou bohužel znát. Nejenže se Warneři rozhodli přesměrovat charakteristicky "temnější" stylizaci dosavadního DCEU světa k Marvelovsky nenáročné zábavě, ale hodně se projevuje i změna režisérů v postprodukci. Je například patrné, že se značně vystříhávalo a přetáčelo. Zatímco některé pasáže jsou typicky Snyderovská lehce pochmurná komiksová epika (například výborná bitva se znovuzrozeným Clarkem), scény pod taktovkou Josse Whedona se zase snaží přiblížit Avengerům. Dočkáme se tedy důvtipného hašteření mezi postavami a vydatné nálože hlášek - což leckdy funguje, ale především u Supermana moc ne ("svědilo to" a "velký fanoušek spravedlnosti"...opravdu?). Snad nejcitelnější ztrátou je ale distinktivní hudba Hanse Zimmera z předchozích Snyderových filmů. Ta je nahrazena sotva postřehnutelným soundtrackem od Dannyho Elfmana, který pořádně nezachovává ani již etablované motivy jednotlivých hrdinů. *** Odklon on kontroverzního Dawn of Justice je znát i v příběhu. Zápletka by snad nemohla být šablonovitější, a hlavní padouch je správně krutodrsný a hrozivě namluvený, ale narativně extrémně generický. Přišlo mi navíc škoda, že oproti teaseru v BvS z něj udělali jen velkého barevného člobrdu (zase a la Marvel). Příběh je k tomu urputně natlačen do dvou hodin, takže působí uspěchaně, a především v prvním aktu hodně útržkovitě. Vývoj postav (hlavně Supermana) je díky tomu také dost nepřesvědčivý, i přes jako už obvykle výborné obsazení a herecké výkony. Snad to napraví nějaký režisérský sestřih. *** CGI kvalitativně hodně kolísá mezi zdařile velkolepým (většina akčních scén) a dost mizerným (Supermanovo odkníření, nebo finální souboj se záporákem). Nemůžu nezmínit ani překvapivě špatné titulkyv kino-verzi. Například přeložit "retreat" jako "útočiště" když ve scéně padouch zdrhá z bitvy, to zavání Google Translatem. *** Dohromady je tedy Justice League filmem, který příjemně zabaví, pobaví a občas vykouzlí i nějaké ty emoce. S talentem a rozpočtem jaký ale měl k dispozici jsem doufal v něco víc. 65%

Příběh je jednoduchoučký a zajímavý snad jen tím, že je vyprávěn nechronologicky. Prim tudíž hraje vymazlená audiovizuální stránka, ze které srší Snyderův režisérský rukopis, a přes minimalistickou výpravu strká do kapsy mnohé vysokorozpočtové produkce. O to je obdivuhodnější, že celý filmek byl natočen mobilem. 75%

Asgardians of the Galaxy. Se třetím dílem Thorova série definitivně opouští své distinktivní dramatické ladění nastavé Branaghem, a po vzoru Strážců Galaxie (především těch druhých) se stává ulítlou vesmírnou taškařicí s mega-smrští vtípků a barvité akce, ale minimem divácké investice. *** Největší devizou filmu je podle očekávání humor a špičkování mezi jednotlivými postavami - to je svižné, občas přitroublé, ale rozhodně udrží vaši pozornost. Nezřídka se však příliš tlačí na pilu (např. postava Jeffa Goldbluma), což také podrývá potenciálně napínavé nebo emočně silné scény. Jako obvykle se nicméně vydařily i triky, a tentokrát i hudba. Vypravěčsky je to ale (až na důmyslný zvrat na konci) celkem bída. Děj je ukrutně epizodický, expozice často zdlouhavě předříkávána, a většina vtipnějších i příběhově zajímavějších momentů se zakládá na znalosti předchozích MCU filmů (např. Hulkův návrat k lidskosti, Lokiho divadélko, nebo zápas v aréně). *** Největším zklamáním pro mě ale byla Hela, která přes výborné obsazení funguje pouze jako další generický světazkázný padouch. O to větší je škoda, že se kvůli ní muselo násilně retconovat celé asgardské zasazení a šmahem odrovnávat několik zásadních postav Thorova dosavadního příběhu. Od Bohyně Smrti bych navíc čekal zajímavější schopnosti než nekonečné vrhání kopí a mečů, a její kostým sice vypadá výborně na obrázcích nebo v útržkovitých záběrech (např. Valkyrin flashback), ale v souvislejších scénách spíš vyvolává dojem lehce nadprůměrného cosplaye. *** Pokud ale hledáte pestrý vizuální spektákl při kterém lze vypnout mozek a bavit se kanonádou humoru a WTF hlášek, je Ragnarok určitě pro vás. Za mě nicméně jen 60%

Intelektuálně podnětný a zajímavý námět a scénář, bržděný ukrutně ochotnickou úrovní prakticky všeho ostatního. The Man from Earth by mohla být velmi dobrá divadelní konverzačka, ale jako komorní filmové drama by to potřebovalo přinejmenším přesvědčivější herce. 65%

Zřejmě ve snaze o osobitost se Strážci Galaxie 2 zříkávají zdánlivé "realističnosti" marvelovského univerza (včetně prvních GotG) a pokoušejí se o campovou space operu à la Pátý Element. To v praxi bohužel znamená, že se především tlačí na pilu s humorem, a vytrácí se divácká emoční investice. *** Například "Malý Groot tancuje na osmdesátkovou hudbu zatímco zbytek party bojuje s příšerou" je fajn nápad a na moment určitě pobaví, ale postavit na tom několikaminutovou sekvenci moc nefunguje. Obdobně otravné je, když Ravageři několik scén kašpárkují jako osazenstvo blázince, když každých 5 minut některá z postav propuká v hromový smích. nebo když jsou napínavé akční scény "pauzovány", aby si postavy mohly mezi sebou zašpičkovat nebo alespoň prohodili něco násilně vtipného. Prostě asi filmaři potřebovali často připomínat, jaká je to vlastně sranda, kdyby divák zapomněl... *** Hrdinové se navíc zdají naprosto nezničitelní (pokud se tedy zrovna scénář nerozhodne jinak), takže nečekejte ani žádné napětí. I díky tomu pak jakékoliv "dojímavě rodinné momenty" nebo průpovídky o "používání srdce" těžce nevyznívají. Aby té vypravěčské mizérie nebylo málo, expozice se většinou doslovně odříkává, a poměrně zajímavý záporák je (zase pro potřeby scénáře) značně nekonzistentní v tom, co vlastně dokáže. *** Částečně to kompenzuje jen řemeslná stránka. Na mega-barevnou výpravu a kostýmy, promakané efekty a cool záběry se celkem dobře kouká, g/oldies soundtrack šlape, a některé vtípky přecejen fungují dost dobře (obzvlášť Draxovy deadpan hlášky). Z moderních marvelovek pro mě ale i tak určitě jedna z nejhorších. 55%

Rozverná londýnská gangsterka od Guye Ritchieho na šestý (?) způsob. Tentokrát ale máme středověké Londinium, hlavní rozverný gangster je mladý král Artuš, místo drogových tripů magie a mystická vidění, a místo přechytračení místního mafiánského bosse sesazení zlého krále Anglie. Jinak se ale režisérský rukopis nedá splést - jihoanglické akcenty, chlapácké šprýmy, tvrďácké proslovy, kulometné střihy, cíleně nepřehledné akční scény, toho všeho je tu hromada. *** Se středověkou realitou i "oficiální" artušovskou legendou to má samozřejmě společného pramálo. Komu by to ale vadilo, když k tomu valí osobitá hudba Daniela Pembertona, obsazení je sympatické, motivace postav uvěřitelné, a kostýmy i efekty jsou promakané a neotřelé. *** Legend of the Sword ale má i tradiční Ritchie-ovské neduhy. Když má například dojít k osudovým odhalením a citově nabitým scénám, ne vždycky to funguje. Také zatímco druhý akt filmu se docela courá, ten třetí je skoro hned pryč. ** Pro mě ale i tak asi nejzajímavější filmové zpracování artušovského mýtu od dob Excaliburu, ač diametrálně odlišné. Pokud nečekáte věrnost předloze a můžete Ritchieho styl, nelze nedoporučit. 80%

Besson se snažil vrátit ke kořenům a udělat nový Pátý Element, ale ne po všech stránkách se mu zadařilo. *** Jako správná vesmírná opera se film neskrývá ne-úplnou-vážností svého světa, a humorné scény na něm fungují asi nejlépe. Člověk ale nemůže moc přemýšlet nad tím, jaký to dává smysl nebo jak něco funguje, a poměrně zamotaný příběh pak vyznívá dost samoúčelně. CGI ale rozhodně není špatné, estetika opulentně pestrobarevná, kostýmy a výprava promakané, a mnohokrát jsem uznale pokýval hlavou, že to všechno vypadá a zní opravdu cool. Nikdy však nešlo o nic, co by tady ještě nebylo. *** Mnohem horší je to ale s postavami. Dane DeHaan je rozhodně osobitý herec, ale proutnického dobrodruha a la Han Solo, kterým měl Valerian zřejmě být, jsem mu nevěřil ani za mák. Jeho "trnitá romance" s Laureline navíc mnohem spíš působí jako přátelské hašteření mezi sourozenci (mimojiné díky tomu, jak mladě oba herci vypadají, a jak podobní si jsou), a když došlo na deklamace osudové lásky, nebyl jsem si jistý, jestli to nemá být jen další vtípek. Moc dobře nefungoval ani hlavní záporák, který chvílemi byl důmyslným "mastermindem", a chvílemi zas bezpáteřním zbabělcem. *** Ač tedy v osmdesátých letech komiksový Valerian inspiroval nejednu moderní klasiku, dnes nepřináší nic moc nového, a z Bessonovy filmové verze - především kvůli podivným rozhodnutím co se týče obsazení, charakterizace, a příběhu - nová žánrová klasika nejspíš nebude. 65%

Sem tam cool záběr nebo zajímavý design. Jinak ale hlavně trapnost a křeč, doprovázená vypravěčskou a dramaturgickou nemohoucností, a hereckými výkony na úrovni vesnického dobrovolnického divadla. Navíc efekty, na kterých film většinu času stojí, znatelně pokulhávají za hollywoodskou úrovní, a jak někoho napadlo vydávat osvaleného modela za vědce a dát záporákovi svítící gumovou muskulaturu, to mi hlava fakt nebere. 30%, zaokrouhleno nahoru za medvědodlaka s rotačákem.

Obdobně jako Sandersova Sněhurka je jeho Ghost in the Shell řemeslně vycizelovaný blockbuster, ale jako příběhový celek dost skřípe. Je nicméně očividné, že tvůrcům nechybělo nadšení pro předlohu, a dali si hodně záležet na maskách, kostýmech, kulisách, a téměř doslovných citacích ikonických scén z originálu. Všechno je to atmosféricky podkreslené výborným soundtrackem, a jako bonbónek nakonec dostane znalec anime "nabušenější" verzi Kawaiiova distinktivního chóru. *** Průšvih ale nastává u scénáře, který si sice také bere prvky a motivy z různých pasáží japonského GitS, ale skládá je do sebe zkratkovitě a mnohdy inkoherentně. Až meditativní ladění a myšlenková hloubka originálu je tedy povětšinou tatam, a zbývá bohužel jen vcelku otřelý origin story, ze kterého ani sebepůsobivější kabátek nevykřesá silnější emoce. Nejlépe to asi charakterizují průlety digitálním městem, které jsou dynamičtější a promakanější než v původním GitS, ale působí až příliš "na efekt". Podobně rozporuplné jsou i postavy a obsazení - Scarlett je uvěřitelně robotická a Pilou Asbæk sympatický jako Batou, ale záporák zase silně generický, a u Takeshi Kitana jsem si většinu času nebyl jistý, jestli je mu to celé tak ukradené, nebo jestli jeho Aramaki má být poloviční katatonik. *** Pro tak bohatý a etablovaný námět je tedy rozhodně škoda, že "shell" dostal paradoxně mnohem víc pozornosti než "ghost". 65%

Mimo vymazlených efektů a kamery Larryho Fonga je nový King Kong celkem generická žánrovka, která následuje snad všechna možná klišé "monstrfilmů" z 80. a 90. let. Zřejmě to měla být pocta klasickým Kongovským bijákům, ale tak stupidní scénář a tak jednorozměrné postavy dneska neprodá ani to nejhvězdnější obsazení - nemluvě o tom, že Tom Hiddleston jako akční hrdina až tak dobře nefunguje. Oproti poměrně osobité Edwardsově Godzille tedy Skull Island působí především jako povinný franchise-builder. 55%