rozum i cit

Právem vysoké hodnocení, vynikající seriál, který má obsah a šťávu natolik, že lze shlédnout všech pět dílů na jeden zátah, aniž by se divák nudil. Skvěle napsané jednotlivé charaktery, od odbojářů po sobecké zbabělce. K tomu to nejlepší možné obsazení, vystupuje zde podstatná část našich hereckých legend, od prvorepublikových přes střední až po nastupující nejmladší generaci, takže maximální kvalita je zaručena. Všichni hrají výborně (jen Hanzlíkovi jsem nevěřila, že právě přišel z Říše a tři dny nejedl, působil na to až příliš svěže), mně však asi nejvíce utkvěli Miloš Nedbal jako despotický otec rodiny a náčelník Sokola, Jiří Adamíra jako ředitel kina a baru zapomnění, Vala jako malíř s láskou k řekám a posel špatných zpráv, zcela výborná (a krásná) Jana Hlaváčová jakožto domovnice opatrující jistý pár bačkor, Zdeněk Řehoř jako skrývající se odbojář, Josef Vinklář se svou fintou, Menšík jako horlivý otec, optimista a majitel nepojízdného vozu a konečně Dana Medřická, která během celého seriálu moc prostoru neměla, ale v posledním díle to čekání zúročila ve dvou scénách doslova beze zbytku. V dokumentu České televize bylo zmíněno, jak se prý Jaromír Hanzlík na natáčení divil, že Jiří Vala na barikádě při osvobozování Rudou armádou doopravdy pláče. Já tomu naopak rozumím, neboť syn prvorepublikového důstojníka Vala byl jedním z těch, kteří si tu dobu pamatovali, a Hanzlíkův údiv na mne působí tak trochu jako symbol mezigeneračního nepochopení, s jakým se setkáváme často i dnes. Ono vůbec v tomto seriálu hraje podle mého názoru roli rovněž skutečnost, že značná část zdejších herců Protektorát sama zažila, buď v té době hráli již jako renomovaní herci, nebo teprve studovali (kromě Valy i Medřická, Rosůlková, Menšík, Nedbal, Moučka) a zažili např. zavírání škol (Ráž), stěhování po Mnichovu (Řehoř), působili v odboji (Höger), nebo jim nacistická okupace zasáhla do života výrazněji v podobě totálního nasazení (Sovák, Bláha, Brousek, Havelková), nutnosti se skrývat (Šmeral, jehož žena byla jako židovka poslána do koncetráku, on sám z transportu do něj uprchl) či přímo pobytu v koncentračním táboře (Skopeček a Větrovec, který prošel Terezínem a posléze Buchenwaldem). Stejně tak samotný scénárista Otčenášek byl nejprve totálně nasazen, později působil v komunistickém odboji. Zkrátka scénárista věděl, o čem píše, herci přesně věděli, co hrají, a bezpochyby jim na obsahu i záleželo, tak do toho vložili vše. Jejich herecké mistrovství bylo podpořeno hloubkou vlastní zkušenosti, kterou dnes už nelze dost dobře docílit, a i proto dnešní filmy vypadají tak, jak vypadají, a nemohou obvykle ve srovnání s mnoha staršími snímky obstát, neboť jim často chybí skutečné pochopení a duše. Seriál má pár nedostatků. Drobným negativem jsou kulisy (interiéry jsou v pořádku, ale dvůr přece jen působí až příliš divadelně), trošku starší představitelé mladé generace v případě Trejtnarové, Hanzlíka a Hrzána, ale to není velký problém. Hlavním nedostatkem ovšem je, že seriál je příliš krátký. Sotva začne divákovi na postavách skutečně záležet, je konec. První díl je pouze takový rozjezd, který představí některé z postav, od druhého dílu nabírá seriál na obrátkách, přičemž čtvrtý díl je asi vůbec nejlepší, od začátku až po tu závěrečnou pointu. Řada scén je nezapomenutelných, např. Menšíkova reakce na Mnichov, Nedbalův rozhovor s Valou ohledně obrazu, hádka Hlaváčové s Högerem ohledně kohouta, Valovo oznámení smrti manžela Hlaváčové a následně Medřické, hádka v rodině Nerudných ohledně svatováclavské orlice a mnohé jiné. Snesla bych tedy klidně pár dílů navíc z protektorátního života, neboť ve vážných scénách je seriál náhle velmi silný, a k tomu jeden díl závěrečný, který by uzavřel některé nedovyprávěné osudy: Přemkův návrat z exilu, návrat Pipiny z Reichu, osud Dolfiho na gestapu, další osud ukrývaného Němce. Pro onen neodbytný a neutuchající pocit nedostatku a lítosti nad tímto ochuzením pouze 4,75 hvězdičky. A zde některými recenzenty zmiňovaná ideologie? Když to shrnu, tak povýšený postoj ,,lepší" rodiny Nerudných (včetně Nedbalovy lítosti nad ztraceným majetkem ve srovnání s nezištnější lítostí nad ztrátou pohraničí ze strany Valy), taková charakteristika je běžná i jinde, viz např. skvělý snímek Morálka paní Dulské. Navíc ani v této rodině nejsou všechny postavy čistě negativní, Nedbal je alespoň vlastenec, Abrhám sice slaboch, ale ne zlý, Adamíra má přece jen charakter a svědomí. A naopak zástupci chudiny mají také chyby. Dokonce ani ten český Němec tu není vylíčen jako zrůda. Jedna zmínka o nástupu nové doby, jedna úvaha o budoucím zániku soukromého vlastnictví. Pominuti jsou tu sice vlasovci a jejich role při osvobozování Prahy, nicméně to, že Rudá armáda se významně (a za cenu značných ztrát na životech) podílela na osvobození Československa a že lidé sovětské vojáky skutečně vítali, je historický fakt, ač se dnes už prakticky nesmí nahlas říkat. Stejně tak je pravda, že existovali i komunističtí odbojáři, respektive, že řada komunistů pracovala z vlasteneckých důvodů pro odboj od počátku války v rozporu s oficiálním nařízením strany a že mnozí byli nacisty povražděni či umučeni. Čili je také nelze házet všechny do jednoho pytle. Ani o tom se dnes ovšem nemluví. Ideologie je tu tedy na normalizační seriál překvapivě málo. Co mi naopak v posledním díle vadilo, byli holubi kálející na sovětský tank. Nevím, zda to byl úmysl, či si tvůrci nevšimli, spíše asi to druhé, ale po tom vážném závěru se to prostě nehodilo (a nehodilo by se to ani v případě amerického tanku). Celkově jde tedy pro mě rozhodně o jeden z našich nejlepších seriálů (společně např. se Sňatky z rozumu), který lze vřele doporučit a na který se kdykoli ráda znovu podívám.

Babička tetičky, dědeček tatíčka, Ugadaj a Otkataj, Volí loučky a tento. K tomu ještě hučení v uších, tlukot ve spáncích, bušení srdce a tomu podobně. Drahý je nám princip. Námluvy jsou dokonalým příkladem toho, jak lze vytvořit naprostou bombu, i když máte jen 20 minut, tři herce a jednu místnost. Vytknout není co. Perfektní Čechov, perfektní obsazení, perfektně zahrané. Díkybohu za takovéto perly!

Poměrně dost schizofrenní záležitost, kterou nejsem schopná hodnotit hvězdičkami. Vysvětlím hned proč a začnu nejprve negativy. V první řadě je třeba říci, že pokud očekáváte komedii, která dýchá austenovskou atmosférou, nedočkáte se. Snímek je spíše příběhem o starší mazané podnikatelce, která se rozhodla využít popularity knih Jane Austenové a jejich adaptací, a z touhy některých osamělých a partnera či romantiky (nebo sexu) chtivých žen vytřískat co možná nejvíce peněz. K tomuto účelu si pronajala panské sídlo v Anglii a najala partičku druhořadých herců a dalších pochybných existencí jako gigola. Duch děl Jane Austenové tak z filmu nečiší, přestože odkazů je tu dost, a sice převážně na Pýchu a předsudek a Mansfield park, ale našly by se i na Rozum a cit či Emmu. Dobré, vzácně velmi dobré scény jsou tak proloženy množstvím neskutečného balastu, béčkového amerického humoru, neustálých narážek na sex, úmyslného přehrávání a zcela nevtipné afektovanosti. Je očividné, že většina těchto věcí byla použita schválně, patrně aby kultivovanost hlavního hrdiny a hrdinky ve srovnání s primitivismem a celkovou ubohostí okolí ještě o to více vynikla. Bohužel, čeho je moc, toho je příliš, blbost zde často přesahovala míru únosnosti a byla natolik přes čáru, že pro mne byla celá řada momentů nesledovatelná (leckdy na odpad). Navíc se tak slova obou hlavních protagonistů, slečny Někdejší (Erstwhile) a pana Vznešeného/Ušlechtilého (Nobley), dostávají do příkrého rozporu s realitou - mám na mysli, když spolu mluví o tom, co se jim v tomto Disneylandu líbí: skvělost domu (nelze o ní hovořit, neboť je v některých místech dovybaven nedobovým nábytkem, elektrickými světýlky a doladěn spolu s některými šílenými kostýmy do zuřivé a oči rvoucí barevnosti ve stylu nejen amerického kýče), uctivost a způsoby (žádné nejsou, pouze předstírané v řeči, a i to jen někdy), muži (lacinost dotyčných osob doslova bije do očí a přebíjí ji pouze lacinost některých klientek tohoto zábavního centra) etc. A rozhodně nesouhlasím, že je to způsobeno tím, že jde o film pro ženy, nebo o bláznivou komedii, která se nesmí brát vážně (ostatně vtipu tu bylo, co by se za nehet vešlo, tak 2-3 fóry). Domnívám se prostě, že i parodie může být inteligentní a komedie mít úroveň, viz ostatně některé naše staré československé poklady. Nemám ráda, když se při sledování něčeho cítím trapně. Nyní k pozitivům. Rozhodla jsem se tento snímek shlédnout ani ne tak kvůli Jane Austen, kterou mám ráda zejména pro její satiru, ironii, nadsázku a vtip, přičemž některé filmové adaptace považuji za jedny z nejlepších adaptací britské literární klasiky vůbec (jmenovitě v tomto pořadí od nejlepších: Pýcha a předsudek 1995, Northanger Abbey 2007, Rozum a cit 1995/Emma 2009), jako byl pro mne důvodem spíše J. J. Field, který mi přirostl k srdci jako naprosto dokonalý Mr. Tilney z Northangerského opatství. V tomto směru jsem zklamána nebyla, neboť opět potvrdil, že mu role galantních gentlemanů v kostýmních záležitostech velmi sedí a historický oděv mu sluší více než civil. Navíc všechny scény mezi ním a Jane jsou dobré, zvláště jsou-li o samotě, nerušeni otravnými postavami okolo, některé velmi dobré (např. scéna v ložnici, na 4 hvězdičky), jedna je pak naprosto perfektní, má dokonce i onen austenovský nádech a je nejspíše mixem Rozumu a citu a Pýchy a předsudku, a sice mám na mysli scénu v dešti na koni (na 5 hvězdiček). Tolik romantiky, galantnosti, mužské rozhodnosti a nekompromisnosti, když jde o to zachránit dámu, sexuálního podtextu (zde v tom nejlepším slova smyslu) a humoru, to vše zkoncentrované do cca 1 minuty, jsem už dlouho v žádném filmu neviděla. Z 80 procent je to Fieldova zásluha, zbytek má na svědomí dobrá kamera, střih a hudba. Co se ostatních herců týká, k hlavní představitelce v podstatě také nemám výhrady, totéž ani k hlavnímu ,, záporákovi", jemuž v zásadě nelze nic moc vytknout, Jane Seymour (která je pořád fešná dáma) si svou roli rovněž užila a zřejmě i většina ostatních herců by své party byla zvládla lépe, kdyby bývali měli v ruce kvalitnější scénář. Konec snímku je zcela v duchu hollywoodských filmů, ale proč ne. Za sebe tak mohu pouze vyjádřit lítost, že se jinak vcelku dobrého a nosného námětu nechopili tvůrci lépe a že není větší část filmu v duchu výše zmíněných kvalitních scén, a tudíž i dobovější či austenovštější svým charakterem. Snímek se možná, jen možná, jeví o něco málo snesitelnější při opětovném shlédnutí, kdy je již divák duševně připraven. Zaplaťpánbůh za programy na střih videa, neboť po vypuštění nějakých 20 až 25 min (Bylo by toho asi potřeba víc, ale vzhledem k návaznosti děje to, bohužel, nejde. Nesestříhanou verzi nedoporučuji.) zbyde sice pořád průměrná, ale jakž takž koukatelná americká romantická komedie, z níž nebudete zklamáni pouze v případě, že nebudete naprosto nic očekávat, rozhodně ne dotek Jane Austenové, nebo naopak budete očekávat to nejhorší. Stojí za shlédnutí převážně jen kvůli místnímu Mr. Darcymu, který sice svého vlastního Henryho Tilneyho nepřekonal, to snad ani nemohl, ale rozhodně odpovídá zdejšímu citátu ,, you are every girl´s fantasy."

Průměrná, slabší detektivka, kterou lze nicméně sledovat bez nějaké újmy a která poměrně rychle uplyne, dříve, než by stačila nudit. Je to opět inscenace, takže vyčítat chudou výpravu či chybějící filmovou atmosféru nemá smysl. Divadlu odpovídají i některé herecké výkony pro mne v podstatě neznámých herců, které možná nejsou vždy bez chyby. Naopak pokud jde o těch několik známých herců, ti podali kvalitní výkony: Vala jako policejní kapitán dobrý a uvěřitelný (byť Exner to není, jemu ale role vyšetřovatelů sluší), tradičně dobří byli rovněž pánové Nedbal a Přeučil. Na rozdíl od ostatních diváků bych uvítala i delší stopáž, kdyby to bylo ve prospěch větší propracovanosti děje, který byl přece jen dost prostý, vraha jsem ostatně odhadla. Přesto konec s Valovou závěrečnou úvahou nebyl špatný.

Je zajímavé, že ačkoli vypravěčka čte tuto pohádku ze sbírky Boženy Němcové, já ji znám v literární podobě jako slovenskou lidovou pohádku. Jen tu nešlo, myslím, o kupce, ale zámeckého pána, a holky měly za úplatu strávit noc v zámecké komnatě, protože tam strašilo. Zbytek je v podstatě co do obsahu úplně stejný. Sympatický manželský pár Myslíková a Vala, které mám jako herce oba ráda, odvádějí standartně dobrý výkon, mile mne překvapily představitelky záporných hrdinek, obzvlášť Dana Hlaváčová, ta její Mařka byla co do sex-appealu opravdu síla. Rodiče ztraceného syna museli být skutečně zoufalí, když si něco takového vůbec pustili do chalupy. Příjemná studiová pohádka, nikterak výjimečná, ale celkově milá. Jediné, co mi zde trochu vadí, je, že kvůli proměně charakteru lakomého kupce trpí mnoho let i nevinná manželka. Pohádka má ale skutečný happyend jako málokterá v podobě pěkného a poučného závěru o tom, že změnit se může opravdu každý, neboť v každém člověku je střípek dobra, onen stříbrný kamínek, někdy zapomenutý a skrytý hluboko na dně, ale stačí ho v druhých vidět a v sobě jej nalézt.

Vynikající a zcela nadčasová Ibsenova hra s plejádou vynikajících herců, mezi nimiž ční v hlavní roli skvělý Munzar vhodně doplněný neméně skvělým Valou, výbornou Petrovickou, bezvadným Rážem a krásnou a uvěřitelnou Šulcovou. A já jsem rozhodně ráda, že to nakonec pro nevinné dobře dopadlo, protože se celou dobu schylovalo k tragédii. Kdysi jsme sice neměli peníze, ale točili jsme stokrát lepší věci než dnes. A ti herci! A do divadelních her se také tehdy necpalo žádné moderní, rádoby neotřelé a inovativní pojetí jako tak často dnes. Dělalo se to prostě, s respektem k předloze a kvalitně. Bože, kde jsou ty časy!

Poctivý předseda JZD, který pracuje pro stát a budoucnost našich dětí versus snaha o soukromé vlastnictví a hrabání si do kapsy. Politicky zabarvené to jistě je, a to výrazně, kdo je dobrý a kdo ten špatný je jednoznačně dáno, od normalizačního filmu z venkova lze asi těžko čekat něco jiného. Člověku z toho může být místy trochu špatně (ačkoli já už jsem viděla i filmy mnohem horší a daleko propagandističtější). Na druhou stranu když se dnes rozhlédnu kolem sebe, tak na tom podloudném kšeftování, závisti, laciném podbízení se, hamižnosti a ziskuchtivosti (která se neštítí v touze po penězích strčit domnělému zahraničnímu milionáři do postele vlastní dceru), šmelině, partajničení a zákulisních čachrech je něco nadčasového, bohužel. A na té předstírané demokratizaci za účelem rozkradení státu a vlastního obohacení až prorockého. A z toho je mi špatně ještě víc. Menšík jako charakter a v nezvyklé roli milovníka, Jelínek (kterému to docela sluší) jako křivák (který, chudák, nemůže před nikým ujet ani ho pronásledovat, neb je v záběhu), Vala (kterému to dost nesluší) jako vcelku sympatický zkrachovalý emigrant a podvodník (jemuž má divák asi v rozporu s přáním zadavatelů filmu celou dobu tendenci fandit), Janžurová jako nedobrovolná striptérka, Slávka Budínová s myčkou na nádobí, Jandák jako žárlivý milenec, Hlinomaz jako ,, obchodník zbožím smíšeným", Jiří Lír jako nepříjemný farář, Eva Trejtnarová jako ctižádostivá dívka lehčích mravů aj. Pro mne vcelku dost nezáživný, průměrný až podprůměrný, film, který mi stačilo vidět jednou. Letní atmosféra vesnice dobrá, taktéž některé figury, odehrané to také není špatně, ale nechytlo mne to. Hvězdičku za herce. ,, Prosím, on je komunista. ",, Nu což, ještě je malý. Ještě se může polepšit."/ ,, Ty mami, když von se mi ale nelíbí. Vůbec není můj typ." ,, Prosím Tě, já myslela, že dostanu psotník, když na mě tatínek sáhnul. No a vidíš."/ ,, Šmejkalová, berte to jako politickou záležitost. Vy se svlíknout musíte."

Vzpomínám si, jak před pár lety poslala naše známá před návratem za moře svého manžela, který trpěl stařeckou demencí, na nákup pro dvě věci: kávu a rohlíky. Když se vrátil, přinesl opravdu dvě věci: plnou tašku párků a deset kilo brambor, a ona pak chodila po domě a rozdávala to sousedům, protože do letadla by ji s tím nevzali. Bylo to tragické a komické zároveň. A přesně takový je i tento film: smutný, dojemný a humorný současně. Tak jako život sám. Tři skvělé herecké výkony: obou Jiřin a pana Divokého.

Vážný a v podstatě smutný (místy až dojemný) film o přátelství, bolestných vzpomínkách, pocitu viny, strachu, stáří, ztrátě snů i domova, promarněné lásce a štěstí, smyslu života, dlení v minulosti, dávných chybách, osamělosti a naději, to vše bez nějakého patosu, ale i bez nějakého happyendu. Vala v hlavní roli výborný, Brodský a Prachař taktéž. Co mi trochu vadí, je ta poněkud absurdní linka s Janou Pehrovou a jejím rozchodem-nerozchodem s Kaiserem, která zabírá podstatnou část filmu, a která se mi zdá zhola zbytečná ve chvíli, kdy se na ni v závěru nijak nenavazuje. Přitom je to škoda, protože její vztah s Valou měl ve filmu nečekaně silný náboj. Přesto mi film docela příjemně uplynul a nenudil. Vcelku zajímavý snímek s dobrými výkony, který mohl být ale ještě lepší.

Komedie na téma bytové problematiky a jedné rodiny, která přišla na vskutku neotřelé řešení. Snímek skutečně lehce připomene Takovou normální rodinku, ale jen lehce, ta je přece jen lepší (má ovšem také více zápletek a Medřickou, Rosůlkovou a Řehoře). Uřvané to ovšem podle mého názoru není, křičí se tu vlastně jen v pár scénách. Všichni herci jsou výborní (roztomilé trdlo Hrzán, krásná Obermaierová, flegmatický Hanus, hysterická Kolářová, sympatický Vala, dobré Havelková, Vránová i Roubíková, ani ten Krampol mi nevadil), ale Zázvorková je nejlepší. Její postava matky rodiny, která komanduje všechny její členy, dusí je a nevědomky je schopná jim ničit život, ačkoli to myslí dobře a chce pro ně jen to nejlepší, nepostrádá plasticitu a lidskost. Poprvé jsem se dost nasmála, podruhé už to sice funguje o něco méně, ale přesto jde o pohodovou záležitost, kterou mohu s klidným svědomím doporučit, zvláště pokud máte rádi žánr ztřeštěných konverzačních komedií.