castor

Na erotický film patřící na obrazovky soukromé televize po odbytí půlnoci poměrně hodně odvážné, odškrtávající si všechny divákem očekávané body, příběhově legrační, herecky nijaké. Ale furt v rámci „žánru“ slušné..

Řemeslně naprosto výborné, herecky zrovna tak. Javier Bardem coby rozpustilý homosexuální exagent by si zasloužil alespoň oscarovou nominaci. Hluchých míst tu máme ale překvapivě dost, akčních zase málo, přesto tenhle stárnoucí mistr 007 stále dokonale chutná. Navíc je to přesně ten lákavý Bond, po kterém jsem měl chuť zaběhnout koupit si nové hodinky, oblek a luxusní auto. Nebo vyměnit partnerku. Tak, a teď zpátky na zem!! Ale přeci jenom lepší Casino Royale si pustit můžu, ne? Právě od první bondovky s (dle mého) výborným Danielem Craigem jsme si pomalu zvykali, že Bond už není jen tím nezranitelným agentem. Podobný koncept, ve kterém je Bond unavený, zatrpklý, špatně střílející a chybující v úsudcích, je mi musím přiznat blízký. Do té doby jasně definovaný hrdina tu v posledních letech vystupuje lehce demotivovaný, s několikadenním strništěm, který si klidně rád přihne. Beru, že má „série“ svá nepsaná pravidla, ale Mendesovo pojetí u mě i tak zabodovalo. Tvůrce nedostižné Americké krásy navíc potvrzuje, že čirý mainstream vystrkává více autorské pojetí od renomovaných režisérů. Samozřejmě by byla hloupost, nechat na křeslo posadit třeba Gondryho nebo Andersona, ale Mendes (mohl by i třeba Aronofsky, Darabont) udržel Bonda pevně ve svých rukou. Obklopil se mistry v oboru (střihač Stuart Baird, skladatel Thomas Newman, kameraman Roger Deakins, který nabízí třeba nádhernou stínohru při souboji v mrakodrapu, záplavu zářících lampionů a další pastvu pro oči), přesto mi občas naskočil pocit, že tenhle Bond má málo dravosti, některé akční momenty jsou poměrně zbytečné (havárie metra), realizace záporákových plánů je místy k pousmání, stejně jako přesnost a hladkost, s jakou mu vychází. Příběhy o agentu 007 přesto zůstávají fenoménem, pod to se třeba třikrát podepíšu..

Andersonovy svérázné filmy své kouzlo mají, o tom žádná. Ale nebudu tu do nebes vyvolávat chvalozpěvy jen proto, že to dělají všichni okolo. Režisérovo poslední dítko je sice plné zajímavých momentů libujících si v drobných bizarnostech a absurditách, ale představuje také hlavně táhlou lovestory, která tu a tam dokáže přinést vytříbený smysl pro humor, ale Anderson často zapomíná, že má vyprávět i nějaký příběh. Nutno podotknout, že linie obrýleného nenáviděného skauta a problémové dívky, která si nechá sahat na prsa, je přitažlivá. Přitažlivé je vlastně všechno, i výtvarná kompozice scén, i pohyby kamery, i hudba, i herci, i to, že netušíme, co se stane další minutu. Anderson ale svou osobitost dává až moc najevo a já si pořád myslím, že se stejně jako v případě Darjeelingu s ručením omezeným nebo Takové zvláštní rodinky herci se štábem během natáčení bavili víc, než pak divák v přítmí kina. Anderson má prostě svůj žánr, debutující Kara Hayward zase jakousi vnitřní neodolatelnost, Edward Norton je už asi odepsanej a Bill Murray? Ten zřejmě někde dál kácí svůj strom.

„Je úžasný, co dokážeš, když už se na sebe nemusíš dívat do zrcadla!“ I po letech mocně přitažlivý, trikově vymazlený, myšlenkově lákavý a verhoevenovsky zvrácený kousek, který využívá ďábelského potenciálu nejprve neviditelného a pak šíleného Kevina Bacona, který moc dobře ví, jak má pro diváka odkrýt peřinu s polonahou Elizabeth Shue. Drsnější variace na téma „neviditelný muž“ naplno využívá trikových možností své doby, i když není ústřední hrdina vidět, divák pomocí solidních nápadů vidí, co právě dělá. Nějaké mudrcování jde stranou, tvůrci se soustředili na triky a tempo, aby se diváci ani trochu nenudili. A nenudí. Občas to samozřejmě zaskřípe (producenti si zřejmě nejednou dupli) a nepomůžou ani slušně dávkované vtípky, přesto to do sebe všechno umně zapadá. Verhoevenovy postupy mně jsou dlouhodobě sympatické – lehká nejednoznačnost, herecká přitažlivost, trocha kontroverze, žádné vyšší ambice, řemeslná dokonalost.

Chvíli se člověk musí usmívat, ne že ne, nicméně je pořád lepší něco dělat a nedělat to úplně hloupě, než sedět na českém zadku a točit stále ty stejné příběhy s dobrými konci. Jeden s dobrým nám nabízejí i naši východní sousedé, přesto to nezačíná úplně zle. Dokonce líp, že by jeden čekal. Škoda, že to skončí tím, že někdo až moc okatě dostane druhou šanci. Ale popořádku, kopat se dá vždycky snáz. Dvěma hlavním hrdinům-kamarádům poměrně dost věříme, že je tvůrci nachytali během jedné životní fáze. Michal Nemtuda a Jakub Gogál jsou prostě dokonale sehraní, autenticky pronáší normální věty, hulákají na sebe, nadávají si. Jenže na děvky, chlast a videohry si vydělávají krádežemi. Ten rozumnější z nich, se srdíčkem na správném místě, chce kvůli nové lásce začít nový, spořádaný život – další akce má být tak tou poslední, ale jak už to tak bývá, bude i osudovou. To už jsme ale v kostrbaté části filmu, který si vydatně cucá z prstu. Jak se dá vyčíst z předchozích řádků, za trnitou cestou stojí hlavně scénář. Autorská originalita jde samozřejmě stranou, klišé tu bylo a bude, jenže i když režisér a scénárista v jedné osobě věděl, co píše a pro koho, šustění papíru se nevyhne. Zvlášť v momentech, kdy si zamilovaná dvojice říká samé hezké věci nebo přijde čas na polopatická kázání o vině a zodpovědnosti. Čert to vem, výsledek i tak vykřesá nejeden úsměv na tváři. Lóve nesoudí, neotravuje, umí se prodat, je skromně cool, je sexy, je nedospěle a naivně zapálený, je dravý, díky sociálním zákrutám není k smíchu (sídliště jako nehostinné místo), herecky je nad očekávání velmi dobrý. Může se pochlubit atmosférickou hudbou, rozumně pracující kamerou (videoherní vsuvka z vykrádání aut) i jistou režií. Co má být automobilovou honičkou, tak i honičkou skutečně je. Film, který je dnešní, Bratislava, která je v noci krásná, Kristína Svarinská, která je ještě krásnější, půldruhá hodinka, která za to stojí!!

A komu tím prospějete? Tak tohle jsem úplně nepobral. Zvláštně nedomyšlený formát, který nechápe, že lidi nezajímá, co mají jiní doma a ve kterém navíc podivně rozjuchaný hošan (toho času moderátor) pokládá stejně podivné otázky.

Nepotřebuju efektně natočené ukousnuté končetiny za každou cenu, ale tohle? Pusto, prázdno, nikde nic. Nic ale bylo zřejmě i v hlavách tvůrců, kteří přišli se scénářem na několika stránkách a vyslali čtveřici (původně pětici) ne zrovna sympatických výletníků na širý oceán. Ústřední dvojice ještě předtím stihne poukázat na svůj zamotaný milostný vztah, pronese pár zbytečných vět, s jinou dvojicí prorazí motorový člun a na jachtě pak pozná, jak vypadá její spodní část. Andrew Traucki má za sebou coby režisér pouze krokodýlí dobrodrůžo Krvavá laguna, komorně laděný a bez speciálních efektů natočený import od protinožců Útes smrti nabízí leccos, jen ne napětí nebo atmosféru. Je v něm až příliš scén, kdy hrdinové plavou a jen civí kolem sebe, jestli neuvidí žraločí ploutev, jejich koupání tak zákonitě začíná být za chvilku hodně únavné.. a otravné!! O žádný umný tah se tu nikdo nesnaží a diváka jen neustále napadají myšlenky, že tohle šlo přeci udělat lépe (i když má film nálepku „podle skutečné události“). U staršího, podobně laděného Otevřeného moře lákala víc než žraločí zuby zápletka (já, můj partner a nekonečná voda), tady toho lákavého moc nezůstalo. Bohužel..

Děj jsem u téhle série nikdy moc neřešil. Při sledování jsem vždycky buď nikdy nebyl nijak zvlášť pozorný, nebo ho jednoduše „nechápal“ (pokud teda bylo co chápat). Je potřeba si hned z úvodu uvědomit, že tvůrci tímhle nechtěli pranic říct. Prostě Milla v těsném kostýmu se tu zas a znovu musí zpomaleně (zpomaluje se opravdu všechno) prostřílet masami zombíků, u toho si zahrát na hodnou maminku a mezi výměnou zásobníků občas pronést něco, co má děj posunout někam dál. Při štrece z bodu X do bodu (třeba) M prostě dostane kulku do hlavy každý, kdo se jí postaví do cesty. Tvůrci jakoby si odškrtávali položku po položce v seznamu a bylo jim úplně jedno, jak to na diváky bude působit. Paul W. S. Anderson má pro někoho hodně lákavý vizuální styl, scénáristé znovu předkládají masivní útok na divákovu inteligenci, Milla stále kosí nejrůznější havěť „nádherně“, otázkou však zůstává, zda to chce divák zažít i pošesté, posedmé..

Pamatuji, že mě tehdy někdy před dvanácti roky brala ústřední píseň ze závěrečných titulek, po druhém shlédnutí jsem si pamatoval hlavně to, že dekorace, výprava a kostýmy hrají v tomhle výpravném a nákladném snímku pro diváka snesitelnější roli než děj a osudy ústředních postav.. ač už jsou jakkoliv dobře zahrané!! Roztahaný příběh zašlapává do prachu země jakékoliv náznaky emocí, osobně si troufám tvrdit, že producenti měli lépe hledat, kým obsadí režisérské křeslo!!

U nás poměrně neznámá a na první pohled ne úplně triviální sonda do jednoho nově vzniklého vztahu, kde se nepoměr sil přelévá z jedné strany na druhou. Násilnické hovado ale nakonec přeci jenom doplatí na své choutky, protože když Marjorie nedostane žádnou podporu u policie, týrání a ponižování utne při jeho další návštěvě u sebe doma. Místy skutečně naivní honba za senzací, ve které všemu nasazují korunu hrdinčiny hysterické kamarádky. Závěrečné pasáži chybí spád (ne, že by snímek odsýpal i předtím), závažný společenský problém tu místy ustupuje primitivním dialogům a situacím, do kterých se všichni zúčastnění dostávají. Farrah Fawcett poměrně slušná, snímek jako celek ale velmi lehce zapomenutelný!!