castor

I klišé se dá občas pojmout se ctí. Evropský zástupce řady romantických „komedií“ pro mladé se pokouší diváky oslovit prostřednictvím zasněžených hor, britského humoru a bandy méně či více sympatických teenagerů. Žánr komediálních romancí pro mladé trpí už nějaký ten pátek přehnanými, trapnými, předvídatelnými nebo těžkopádnými scénami i umolousaným soundtrackem. Také Chalet Girl je některými takovými neduhy obdarovaná, ale při pohledu na osudem zkoušený žánr je i solidní průměr vlastně výhrou. Nabídne (většinou) neotravné postavy, hloupý happy-end, slušnou atmosféru, Billa Nighyho a hlavně neokoukanou a bezesporu talentovanou Felicity Jones. A to vlastně není tak úplně málo!!

.. aneb jak se jeden starý chlápek solidně naštve a několikrát to napálí do otravných, znuděných výtržníků. Prostý příběh odehrávající se uprostřed anonymního panelákového sídliště kdesi v Londýně, kde nikdo neřeší, co se děje o patro výš a kam policie raději moc nezajíždí. Do čištění ulic se po ztrátě manželky i kamaráda na šachové partie vrhne vysloužilý voják, který má co dělat, aby to celé udýchal, a který si jede podle svých pravidel. A to je možná to lákavé. Žádný čas na hrdinství, prostě odpoutat pozornost a prásk ho (výborná scéna z doupěte feťáků, kde si obstarává zbraň). Chladná vendeta je o to působivější díky hlavnímu hrdinovi. Každý druhý herec po něčem takovém v Caineově věku prahne, Oscarem dvakrát ověnčená britská legenda nabídky využila dokonale. Klobouk dolů. Tvůrci vděčné téma o mladistvých zparchantělých hovadech vymačkali na výbornou, jen velká škoda vyostřeného závěru. Ale mimochodem, výborná úvodní scéna!!

Film plný známých jmen, přesto tak trochu zbytečný.. a nutno podotknout i otravný!!

Po několikáté a zase úplně od začátku.. Knížku bych si hned přečetl. Bez chlapů (naštěstí se do nich tvůrci hloupě nestrefují) to jde poměrně bez karambolů, milá nezávislá road movie těží zejména ze sympaticky uvolněné atmosféry a živočišného herectví hlavní hrdinky, která má za sebou hned několik vztahových škraloupů, divákovi přesto zabrnká na notu. Uvěřitelně napsané postavy a situace, a ceny nejen pro širokému publiku prakticky neznámou Britku Janet McTeer se úspěšně hrnou.

Muži v černém a jejich boj se šmejdem z vesmíru? Docela fajn série, která, kdyby měla pět dílů, asi nikoho moc neurazí. Místy vtipná, místy svižná, místy trikově vymazlená. Ale pád na zadek ode mě nečekejte. Trojka si jede ve stejném rytmu. Prakticky jsem se nesmál (může za to také jako v případě dvojky za pochodu předělávaný scénář), některé pasáže jsou vhodné spíš k zívání, děj působí poměrně nahodile, ale příjemný feeling jsem si docela užíval. Když divák přečká první půlhodinu, může si vychutnat poměrně stylové šedesátkové retro. Tvůrci využívají nových reálií a naváží se s nimi spojenými situacemi nebo postavami, třeba Smith poznává, co jsou to rasistické předsudky nebo v reálu vidí, jak to vypadá, když krachne burza (výborná scéna volného pádu, novinového titulku a letícího finančníka). Jako nekomplikovaná zábava třetí Muži v černém tak docela fungují, herci nikterak nevadí, špičkování a slovní výměny mezi agenty také ujdou, přestřelky nebo honičky nenadchnou. Prázdné finále na odpalovací rampě to celé jenom podtrhuje. Sonnenfeld nezklamal, ale tvůrčí nejistota je z celého týmu prostě tak nějak cítit. Ale s tím jsme mohli počítat.

Divák sleduje, těší se, vyčkává a nakonec mu ale v ústech zůstane poměrně nepříjemná pachuť. Morová epidemie uprostřed drsného středověku vyhlazuje vesnice, vše je temné a dostatečně syrové. V centru toho ďáblova díla je osada, kde prý nejsou žádní nemocní – družina žoldáků to má prověřit a ideálně tohle „jisté čarodějnictví“ vyplenit. Do neznámých končin jim má pomoct mladý mnich, který má v lesích a bažinách i trochu jiné plány. Historická řezničina se nekoná, což by ani nevadilo. Každý historický film nemusí být okázalý a výpravný, tenhle diváka chladným určitě nenechá. Jenže závěr (nakonec naštěstí leccos vysvětlí) je docela uspěchaný, chybí gradace a pořádná vyhrocenost (a s ní i emoce) tak trochu schází. Takže vlastně beru zpět, poněvadž místy to chtělo skutečně ještě víc špíny, svíravého pocitu, krve i masa. Ta doba si o to vyloženě říkala. Sečteno podtrženo: tak trochu nedotažené ambice!!

Film, jehož největší zbraní je, že divák předem nic neví. Zabij, nebo to koupíš sám, protože Jigsaw a jeho bizarní způsoby likvidace svých obětí nic nepodcení. Pro koho se zaplivaná umývárna s rezavými trubkami stane hrobkou? Srovnávání s Fincherovým Sedm je velmi troufalé, na druhou stranu je první díl série dostatečně napínavý, řemeslně solidně zvládnutý, drsný a vcelku suverénní. Jenže oproti zmiňované žánrové lahůdce se v závěru začne lehce rozpadat.

Revoluční hrdina sjednocující masy a toužící po svobodě v podání Liama Neesona naštěstí není tím typickým nudným historickým kápem, o kterém se točí co dva roky nějaká historická story. S citem na detail natočený snímek ho představuje také jako zakladatele IRA, známé pro své teroristické praktiky, přesto se na jeho sympatiích ze strany diváka nic nemění. Kamera, výprava, hudba i herci = výborné, akčnější sekvence jsou příjemným osvěžením, působí věrohodně a řemeslně precizně, jen emocí bych prosil příště o trochu víc.

Seveřané útočí. A nebojí se ničeho. Místy velmi těžko odhadnutelný snímek je nekompromisní, nápaditý, trpělivý, kontroverzní, osobitý a jak známo vychází z Peckinpahových Strašáků (jeho verze byla syrovější a chladnější, další americký remake od Roda Lurieho – 2011 – zase nabídl dle mého šťavnatější balení). Studie odlišných sociálních vrstev vygraduje finální konfrontací, která má rovněž jako Lurieho americká verze několik ne úplně šťastně vyřešených situací a logických zavrávorání, přesto je tím pravým satirickým vyvrcholením předešlého dění na plátně. Moc v rukou ožralých vesnických balíků je uvěřitelná a lákavá zároveň i díky pestré galerii postav, mezi kterou lze překvapivě najít i třeba zpěvačku kdysi populárního dánského uskupení Aqua, nevyzpytatelného otce od rodiny Lasse Rimmera nebo výborně zahraného magora Jensem Andersenem.

Tohle si dám vždycky rád.. Nevtíravý a velmi příjemný náhled do zajímavých kultur, okořeněný velmi civilním komentářem pánů Donutil/Bartoška. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou. Tvůrci navíc téměř každý díl stihnou ovonět jídlem, atmosférou ulic, pamětihodnostmi a zvyklostmi lidí..