Scaevola

(možný a nebezpečný spoiler) Nekoná se sice ona absolutní akční jízda jako v případě Avengers, ale zase mají více prostoru postavy samotné pro své povzdechy, bolístky, vnitřní démony a krátké šlofíčky při naslouchání ostatních. Velkolepá a zcela americká zápletka s východním teroristou je typicky "železňácky" přetavena ve výsměch a cizího nepřítele v téměř vlastních řadách, kteroužto změnu mi - přiznám se - chvíli trvalo překousnout, ale nakonec se ukázala jako překvapivě funkční. Horší už to bylo s funkčností příliš okaté rovnoprávnosti - troufám si tipnout, proč je v sérii stále onen afroamerický kamarád a proč se do akce více a více zapojuje i hrdinova přítelkyně. Bez ohledu na tyhle drobnosti, to jediné, co mne překvapilo, byly neustálé narážky na staršího a stále ještě úspěšnějšího bratříčka ("A co v tom New Yorku...?"; "Potom, co z nebes spadl ten chlápek s kladivem..." atd.), které nepříjemně rušily děj nemístným rozvzpomínáním. Zkráceně - povedené pokračování, jež mírně zlepší náladu po roztrhaném druhém dílu, který stejně sloužil jen jako drahý prequel.

(spoiler) Ze začátku si snímek hrál na poklidnou (místy ozbrojenou) přetahovanou ze zapadákova, ale s postupujícím časem vzrůstalo napětí až k míře něčekané, leč oceňované. Vyplatily se promyšleně syrové střety a hraní s některými westernovými cliché (až teď mi došla podstata okřídleného "vyválet někoho v dehtu s peřím"), ačkoli G. Oldman zahrál zase jen šteknutí, happy-end bil do očí jako nikdy před tím a J. Chastain se přes veškerou svou krásu neměla svlékat (jednak ona scéna do vyznění filmu vůbec nezapadla, jednak je lepší iluse s šatech). Samozřejmě asi není možné překonat takové perly jako jsou Nesmiřitelní nebo Neúplatní, ale pokušet se tvůrci mohou a budu za to rád.

Možná je to má chyba, protože se vším herectvím, kostýmy a krásnou titulní dvojicí (jistěže myslím obě sestry, které Banu v roli krále zcela zastiňují) se jedná o povedený snímek. Bohužel jsem ho však shlédnul až po několia řadách Tudorovců, pročež se stal jaksi nezáživnou a plochou variací.

Překvapivě příjemná záležitost, která baví (víceméně) svým primárním určením a nikoli jen trapností či naivitou; jeden z mála povedených pohrobků původního Conana.

Pokud připravíme Tarantina o všechen humor, promyšlené konversační přestřelky a onu špetku poetiky, pak nám zbude Zabiják Joe. Ještě štěstí, že tu hraje alespoň Juno Temple.

Scéna hýří barvami a nápady, kamera se nezastaví ani na okamžik a nálada světa probuzeného válkou a nepodťatého ještě krizí se přelévá z plátna na diváka. A pak... všechno umře a příběh se překlopí do fádního milostného dramatu o posedlosti, v němž je jasné, jak všechno dopadne, jakmile se upřeně podíváte do ublížených očí C. Mulligan.

Mám rád kostýmní dramata, byť čistý realismus s kapkou naturálna zrovna není to, po čem přímo bažím. Zde jsem však mírně rozladěn: Vše kamsi pospíchá, žádná scéna nemá jiný smysl než posunout příběh dále a tak se ztrácí jakákoli poetika, kterou by dobře zahrané party mohly vyvolat (a tím dobře zahraným myslím i hlavní protagonistu, neboť už v Cronenbergově Cosmopolis - a koneckonců i v Twillight - dokázal, že sebestředné narcisty prostě sehrát umí). Překvapivě tak škodí krátká stopáž a místy zastřené motivy postav, hlavně politickému pozadí by prospělo více než pár zastřených poznámek.

Těžko prostupná atmosféra odvedla svou práci skvěle a M. Farrow se tklivě proměnila z otravné holky ve štvanou oběť, která si urputně jde za svým. Zklamal mne pouze závěr, jenž si sice pohrává s lidskostí, ale klame všechna přesvědčení.

Převést mytologickou látku na plátno je vždy ošidné z jednoho prostého důvodu: Původní mýty, snažíce se ukázat objektivní a všeobecně platnou verzi řádu, odmítají psychologizaci postav, což však na druhou stranu ostatní žánry i média vyžadují. Docela mne proto zajímalo, jakými pohnutkami budou řízeny činy obou bratrů, jejichž spor skončil známým založením Města. Problém tkví v tom, že tvůrci použili tu nejjednodušší a nejplošší možnou variantu - z bohy seslaného a urputného krále Romula udělali dobrosrdečného siláka se slabostí pro názory žen a Rema, obklekše jej do černé, vykreslili jako sebestředného maniaka s pokřiveným smyslem pro čest. Byť nechci souhlasit s tímhle rozdělením (Remus mi stejně přišel sympatičtější svou snahou vzepřít se osudu), film díky nutnému scénáristickému zpitvoření drží pohromadě stejně jako klasické pohádky a vlastně mu vzhledem k době jeho vzniku nelze nic vytknout. - A to samé hodnocení platí i po letech, i když jsem úplně zapomenul, že jsem snímek již kdysi viděl.

Hirst si po rozpačitém Camelotu nepochybně spravil náladu tímhle povedeným dílkem, které překvapuje nečekanou úderností zápletek a běžícím dějem. Škoda jen té poslední episody, která nejen že se nemohla rovnat vrcholu v Uppsale či boji o vládu nad zátokou, ale navíc přinesla příliš mnoho nových zápletek, aniž do nich vložila dostatečný emocionální náboj. Bude-li druhá sezóna, budu pokračovat, aby mi v ústech nezbyla tahle nemastná pachuť posledního dílu. - Druhá sezóna je krvavější, brutálnější a údernější, čehož bych se ani nenadál, proto zvyšuji i své hodnocení. A opět se nepovedl pouze poslední díl, jehož zápletka je daleko dopředu předvídatelná, a vyvrcholení, přes několik odboček a narážek, zřejmé. Zajímavý nápad, zkazit vždy poslední díl, aby si divák musel zlepšit náladu dalším pokračováním... - Po všech šesti sériích přidávám hodnocení celého seriálu, který mne vždy mátl relativní přímočarostí většiny epizod a nepromyšlenou koncepcí celého příběhu. Téměř pokaždé příběh bojoval s nenastíněnou motivací postav, nadbytečností mnoha charakterů, a ke konci také se zbytečným natahováním prostinkých a příliš se opakujících zápletek (který bratr s kterým proti kterému?). (následuje spoiler) Výlet na Rus se bohužel též nepovedl vzhledem k černobílosti postav, fantaskní výpravě i bleskovému cestování a závěr v Anglii a Americe už nic nezachránil. Kdyby tedy seriál skončil někde po velké pomstě, bylo by vše krásné, takhle protahované finále zkazilo veškerou radost.