Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (1 620)

plakát

Prokletí smrti (1966) 

Překvapivě povedený italský horror nesází na krvavé orgie, jak je u jižanů zvykem, ale na podařenou gotickou atmosféru a tajemně se tvářící zápletku. Prim zde hrají velice povedená výprava, kulisy rozpadajících se vsí a zámků a vtíravě zneklidňující hudba. Naopak mne zklamal závěr, který byl uťat, jako by se střihač zalekl svého vlastního díla, a do celku nezapadají ani některé zbytečné nápady, jmenovitě roztřesené noční můry a honička hlavního hrdiny se sebou samým, neboť obojí neodpovídalo ani stylem ani smyslem v rámci fikčního světa.

plakát

Smrtelné stroje (2018) 

Na snímku jsou znát dvě věci: jednak tvůrčí tým, který se z poněkud střeleného steampunkového námětu pokusil vykřesat příběh hodný filmové adaptace; jednak skutečnost, že při převodu knihy značně utrpěly možnosti, jak vykreslit celou šíři fikčního světa. Nejde o to, že by námět nebyl nosný, ale pro vysvětlení všech jeho zákonitostí prostě nezbývá prostor, což se odráží v samoúčelných efektech a v pocitu, že je úplně jedno, o co se hrdinové snaží, protože to jediné, co může letmý divák uvnímat, je osobní rovina příběhu. To je ostatně to nejlepší, co film nabízí - dobře zahrané postavy, které mají nezanedbatelné charisma a poměrně jasnou motivaci. Zbytek snímku je bohužel nepřehledným a nevysvětleným pozadím.

plakát

Čelisti (1975) 

Po všech stránkách minimalistický snímek i po letech dokáže zneklidnit svým dokonale promyšleným dávkováním napětí a ačkoli z dnešního pohledu není na filmu nic racionálně strašidelného, jednotlivé drobnosti se pod taktovkou skvělého režiséra skládají do ohromujícího celku. Ani po bohové ví kolikátém shlédnutí jsem se nenudil.

plakát

Aquaman (2018) 

Nemohu si pomoci, ale tohle už je přehnané... Zcela chápu, že pokud máte za kamaráda Supermana, musíte se snažit, leč už od první scény, kdy floutkovitý hrdina vytlačí ponorku k hladině vzdor vší fyzice, gradaci příběhu i logice uvažování, jsem se stal oprávněným skeptikem a zbytek filmu mne z tohoto rozpoložení nevyvedl. Uznávám sice, že režisér si vyhrál s nejrůznějšími úhly kamery a nasadil všechen svůj um, aby jalový příběh ozvláštnil, a že některé vizuální nápady byly více než povedené (monstra z hlubin si vysloužila samostatnou hvězdičku), ale zbytek za mnohé nestojí. V první polovině snímku se neustále vysvětluje, aniž by se divák cokoli podstatného dozvěděl, v ostatku se pak beze smyslu chvátá kupředu vstříc nudnému finále a šílené (a zbytečné) bitvě, na niž se tvůrci asi také museli podívat skrze dno láhve.

plakát

Žena ve vodě (2006) 

Je mi jasné, že některé prvky filmu by bylo možné označit za inovativní využití metafilmového způsobu vyprávění, neboť vlastně celá zápletka odpovídá rozložení jednotlivých filmových profesí. Jenže na druhou stranu mám pocit, že mi proslulý režisér předložil nepříliš záživou americkou pohádku bez propracovaného fikčního světa a s jen omezeným rozpracováním postav a jejich motivací, nemluvě o nevýrazných protivnících a hereckém neumění jistého Inda.

plakát

Captain Marvel (2019) 

Rámcově se jedná o běžný příběh o původu dalšího superhrdiny a přestože je děj sympaticky navázán na celé univerzum těžíc z návratu několika podstatných postav (a z jednoho veledůležitého vysvětlení), nijak by vlastně nevyčníval. To, co z něj činí další marvelovský zásah do černého, však není ani tak dámský prvek, jenž se dle mého mínění zastavil u pohlaví hrdinky a režisérky, neboť obecný motiv o vzdorování neustálému podceňování není nutně vázán na ženskou problematiku, ale překvapivě svěží návrat do 90. let: Skvělou muziku doplňuje starosvětská výprava a vtipy pro zasvěcené, respektive pro ty, kteří pamatují vytáčené připojení a rozbalování všeho možného... Abych shrnul, lehkonohý úkrok od osudovosti třetí fáze mne navnadil a nyní s potěšením očekávám zapojení marvelovské superženy do finálního souboje, byť se třesu před jejími přehnanými schopnostmi.

plakát

Predátoři (2010) 

Souboj tentokrát pokračuje na cizí planetě, takže se divák může bez obav soustředit na vlastní vybíjenou beze strachu, zda přitom jedna i druhá strana ublíží nezletilým či omylem nezničí okolostojící město. A musím říci, že tak mi to vyhovuje, neboť "Predátor" byl vždy o nerovném souboji s mimozemským lovcem. Zajímavé rozvrstvení boje mezi vícero lidských (anti)hrdinů tak vnímám jako povedenou aktualizaci zápletky, která ale nijak původnímu konceptu nepřekáží, a A. Brody je nečekanou, leč o to vítanější castingovou volbou.

plakát

Predátor: Evoluce (2018) 

Variace na původní stylově, spádově i dějově čistou zápletku se bohužel topí ve vlastní překombinovanosti, která vymýšlí složité mimozemské motivace a inovace tam, kde není potřeba víc než fakt, že to zlé monstru nás přišlo vybít. Nutno však uznat, že režisér filmu vtisknul jistou míru osobitosti, poměrně povedené postavy a především neskonale přehlednou akci, byť mohl ubrat na zcela zbytečné vulgárnosti, která neslouží k ničemu jinému než ke zvýení ratingu přístupnosti, protože na charakterizaci postav nemá vliv. Co se týká návaznosti, styl starších "Predátorů" mi zkrátka vyhovoval více.

plakát

Ochránci (2017) 

Ale nuž... vlastně proč ne? Když se oprostíte od faktu, že vyjma digitálních efektů celý snímek vypadá jako první díl levného televizního seriálu včetně střihu, hudby, scénáře a hereckých výkonů, když se nebudete zamýšlet nad tím, že superhrdinové vlastně nic neumí a že méně charismatického protivníka snad nikdo nikdy nevymyslel, a konečně když nebudete dumat nad otázkou, proč většinu stopáže kamera zabírá pozadí nesympatické blondýny, která tak jímavě naslouchá hloupým bolístkám vyvolených, dostanete poměrně zábavný náhled do myšlenkového světa současného Ruska. Rád proto pochválím především zajímavě vybrané schopnosti hrdinů, které respektují východoevropský folklór, a také na nic si nehrající délku filmu, jenž skončí dřív, než se člověk začne nudit a zbytečně srovnávat s Ligou spravedlnosti, tedy pardon s Avengers.

plakát

Hard Boiled (1992) 

Zdá se, že jedinou kvalifikací hongkongského gangstera je schopnost vyběhnout zpoza rohu se zbraní namířenou na strop a nechat se co možná nejefektivněji zastřelit... Jistě uznávám snahu režisérovu pojmout přímočarý a notně krvavý příběh lyričtěji, co se týče různorodých prostřihů, jazzové hudby a komponování scén, ale při nezasvěceném pohledu mi snímek připadal jako nesourodá slepenice přehnaných nápadů. Jenže co naplat, závěrečná bitva v nemocnici byla velkolepá, takže s radostí dávám průměrné hodnocení.