Scaevola

Musím si postesknout, jak málo výstižného je toho možno napsat o krásném a poklidném snímku, jemuž po technické ani herecké stránce nic neschází a jehož tempo snad vycházející přímo z dobové nátury už dnes nikdo nedokáže napodobit stejně tak, jako nikdo neopíše jeho nezáludnou a nekonfliktní náladu. A byť vlastně film neskončí tak úplně hollywoodsky, jeho vyznění o splněných přání je jako balzám na duši, ačkoli žánrově se s ním nepatrně míjím.

Příběh rozdělený do dvou částí ve své druhé polovině ničím nepřekvapuje. Překotný styl vyprávění zůstává zachován, herecké výkony neoscilují a jediné, co se stačilo změnit, jsou exotické exteriéry. V zásadě tedy platí obdobné hodnocení jako u prvního dílu, přičemž je znepokojivé, kterak zde nad pocitem spravedlivého odporu získává navrch iluze zakázaného dobrodružství v divoké Africe.

Ze zkušeností jsem si říkal, že český film na "aktuální" téma a "podle skutečných", ožehavých událostí v "dokumentární" snaze říci všechno po "pravdě" může dopadnout všelijak, ale byl jsem poměrně pozitivně překvapen, protože scénáristům se podařilo uhnout fakta tak, aby vzniknul soudržný počin. Snímek má svůj pádící styl, který je místy obhroublý, místy přímočarý, ale celkové koncepci ryze českého gaunera to odpovídá. Kriminálnímu žánru nepřekáží ani věcné sebezpytné komentáře několika postav, které jsou sice v přímém rozporu s kvapícím tempem, avšak zdařile ho vyvažují. Zajímavý je též způsob vyprávění, při němž pořád slyšíme o titulním antihrdinovi, leč vlastně nic nevidíme přímo z jeho perspektivy. Ze všech těchto důvodů se jedná o nečekaně podařený film, který baví, ačkoli zpracovává morálně záporná témata.

Podíval jsem se na snímek podruhé a od prvního shlédnutí uplynulo dobrých dvacet let, což pravděpodobně mnohé vysvětluje, leč nyní nejsem spokojen. Viděl jsem zbytečně dlouhý film, který si přehnaně hraje s věcmi, s kterými nedokáže správně zacházet. Psychologicko-filozofické mudrování ženy bez soudnosti a svědomí vyznívá směšně, její syn je nesympatický fracek k pohledání, z prohlubování zápletky s časovým paradoxem bolí hlava a akce je vzhledem ke stopáži žalostně málo a navíc zcela nepokrytě recykluje vzory z prvního dílu. Kde byl totiž úvod alespoň přímočarý, rozplývá se pokračování v detailech, které nemají potřebné tempo. Ale uznávám, že z technologického hlediska muselo jít v roce 1991 o zjevení.

Pravědpodobně by stačilo říci, že asi tak ve dvanácti letech bych byl ze snímku nadšen, ale pro jistotu dodám, že horší směsici drahých neherců, nudné akce, špatně nasnímané přírody a hloupého scénáře jsem už dlouho neviděl. Musím však alespoň zmínit přehrávajícího J. Voighta a roztomile úchylný záběr z vnitřností anakondy.

Možná je mé hodnocení nadhodnocené a musím říci, že po prvních několika dílech jsem seriálu příliš nedůvěřoval, protože na mne těžce dolehlo zjištění, že většina vrahů je ve skutečnosti politováníhodná směsice degenerujících individuí. Nicméně poté mě pečlivě budovaná atmosféra plynoucí z uvěřitelnosti, přiměřených hereckých výkonů i jednotlivých postaviček přesvědčila, že jsem lepší kriminálku (detetivku) už léta neviděl a že realistické pojetí je příjemným vánkem mezi nablýskanými specialisty a traumatizovanými opilci, kteří slouží jako detektivové jinde.

V zásadě je pokračování na stejné úrovni jako první kapitola, ale přesto snímek vyznívá jinak: Vnější kulisy jsou zachovány, avšak motiv astrálního cestování je potlačen do pozadí, což ústí v to, že první polovina spoléhá na neobjevné duchařské strašení, jakkoli je vyprávění řemeslně zručné a skvěle nasnímané. Na vyšší úroveň se snímek dostává až v druhé polovici, kdy se vrací k původnímu tématu a poměrně propracovaně popisuje fungování zásvětního limba, ač se neobtěžuje alespoň naznačit jeho zákonitosti. Druhá kapitola tak směňuje vzbuzování strachu za promyšlené fantasy prvky a je otázkou, zda s tím každý jeden divák bude spokojen.

Všechno je to vachrlaté, brakové a nesmírně rychlé, nicméně pokud přijmete Sommersovu přímočarou hru na podmořské strašení bez přemýšlení, myslím, že nemůžete být zklamaní. Zápletka překypuje náhodami a chování typizovaných postav odpovídá záměru tvůrců, nikoli vnitřní logice, ale vlastně není možné této komedii nic speciálního vytknout, protože film sám přiznává, že mu nejde o nic jiného než zábavu.

Konečně se mi podařilo shlédnout snímek, který přímo definuje své kvality: přímočarý, stylově jednotný a vezmu-li v potaz (nedomyšlenou) sci-fi zápletku i jednoduchý a přehledný v každém záběru. Proč tedy není mé hodnocení maximální? Protože byť v době svého vzniku musel film působit jako zjevení - či alespoň jako dokonalá destilace svého žánru, což bohužel nedokáži posoudit -, z dnešního pohledu je pouze tím, čím je, a nic nového nepřináší.

Je umění zpracovat vytěžené, a zároveň ošemetné téma tak, aby bylo vtipné, ale nezvrhlo se v příliš tělesný humor. Mohu konstatovat, že se to tvůrcům povedlo, i když výsledkem je jen příjemná komedie, která pro relativně nízkou intenzitu vtipů, které často ještě vyznívají, jako by už byly někdy slyšeny, nevyvolává žádné záchvaty smíchu... leč upřímně je to spíše způsobeno mými osobními preferencemi.