Scaevola

Roztomilé ve své starobylosti a je těžké z dnešního pohledu pochopit, že tento snímek mohl opravdu fungovat jako horror, avšak musím říci, že i dnes má propracovaná zápletka s folkloristickými odbočkami vskutku co nabídnout.

Patřičně naleštěné Thajsko a pro někoho jistě velmi žádoucí L. DiCaprio v obklopení pohledných děvčat mi vůbec nevadí, horší je to s vlastním příběhem, který sice má dobrou premisu, ale jakmile se "vybraní" do detailů seznámí s "rájem", už není o čem mluvit a o co hrát. Proto nastupují druhořadé zápletky, jež působí, jako by byly vymyšleny teprve dodatečně a k naplnění stopáže, anebo lunatické záběry jevící se pro změnu jako z jiného filmu. A s celou výpovědí hlavního hrdiny se minimálně pro alogičnost jeho vlastních činů snad ani ztotožnit nelze.

Film o tom, jak se stát instantním bohem (a myslím "instatní" jako asijské polévky), a to vše ve velmi lákavém kabátku. Svižná akce, neotřelé nápady a přebujelé efekty se střídají s příjemnými záběry na S. Johansson, až ani nestačíte vnímat, kam že to snímek utíká. Strašidelná představa mocnosti mezi lidmi stereotypně zanedbává morální otázky, ale nejhorší na všem je, že podívaná končí v tom nejlepším nenabízejíc vyústění či snad dokonce odpověď. Ne že by na ni divák měl právo, ale utnutý závěr nepomáhá interpretaci a nastoluje otázky, o nichž můžeme jen a pouze fantazírovat.

K. Kinski byl geniální - nebo šílený - a I. Adjani je etericky krásná; leč nic jiného v tom není. Všichni zúčastnění se jeví topornými až na hranici parodie (zvláště počáteční scény jsou k pokukání) a byť si scénář vypomáhá jinak zpracovanými událostmi a motivem moru, nebaví pouze přehrávaje scény z románu. Jedinými výraznými prvky jsou strašidelná titulková sekvence s reálnými (?) mumiemi, a pak apokalyptická vise umírajícího města s resignovanými obyvateli. Čekal jsem mnohem víc a byl jsem zklamán.

Klasika, na niž se nesahá ať už v dobrém nebo špatném. A nejstrašidelnější verse Gorgony všech dob.

Další z řady filmů, které se rozhodly nahradit antické jádro mythu realistickým vysvětlením, a to zase vzápětí moderním mythem o neporazitelném akčním hrdinovi. V takovém rámci potěší krvavý rating a dostatek bojových scén (jako by někdo až příliš hrál "Total War") a naopak rozladí nedostatek odhalené starověké prostopášnosti. Nic víc totiž čekat nelze a dodám, že mi to až tolik nevadí.

(pro neznalé předlohy obsahuje spoilery) Dopadlo to lépe, než jsem očekával, a přeci to mohlo být ještě o trochu lepší, berte proto následující komentář jako hodnocení zarytého příznivce Tolkienova a fanouška Jacksonovy adaptace. Nemusím snad ani opakovat, že rozdělení příběhu na tři části bylo zbytečné ze všech hledisek vyjma toho komerčního; byl tak narušen přirozený pohádkový rytmus vlastní předloze, a poslední část je proto bezpodmínečně nutné vnímat jakožto závěrečné scény celého díla a nikoli jako samostatný film. To je ostatně má jediná výraznější výtka, vše důležité je totiž ukončeno pádem Hada a divák se může soustředit na prosté očekávání, jak efektně bude pojato finální střetnutí. A ono efektní vskutku je. Přes všechny sebevražedné troly, zemské červy, typické "orly ex machina" a velkohubá prohlášení producentů sice nedosahuje epičnosti bitvy na Pelennorských polích, leč to ani nebylo žádoucí: Vzhledem k počtu zůčastněných elfů a trpaslíků se nutně jednalo spíše o šarvátku, která umožnila autorům zacílit na mnohem důležitější osobní souboje hrdinů, jak to ostatně naznačily předchozí části "Hobbita". Již proto mne vyvrcholení nadchlo, vždyť smrt všech trpaslíků (kruté zabití, oběť za lásku i patetický pád krále) byla skvěle pojatá, nezhrozí-li se kdo, použiji-li tohoto výrazu. Jednoznačně kladný zážitek mi mírně kalí sestříhanost některých scén (útok na Dol Guldur vyzněl naprázdno, Gandalf mizí z příběhu po anglicku, zdá se, že Erebor zůstává opuštěn, není jasný veledůležitý osud Dáina Železné nohy, ...), avšak to jsem ochoten odpustit očekávaje rozšířenou a jistě ještě mnohem vytříbenější edici. K závěru považuji za nutné zmínit, že Tolkienův příběh byl především pohádkou, z čehož vyplývá omezená role lidí a realismu v rámci fantasy. Vůbec mne tedy netrápí, že P. Jackson - či spíše G. del Toro - pojal trilogii jako přebarevnou vyprávěnku o magičtějších místech Středozemě, než jsou "lidštější" království Jihu. - Rozšířená edice přinesla mírné projasnění ztemnělého obzoru, a zároveň i vystřízlivění po dlouhé zábavě. Přesně jak jsem doufal, byl vysvětlen osud některých pozapomenutých postav (Dáin se konečně stal králem a Medděd je stále stejně zbytečný, jako byl), avšak v kontrastu k tomu byla nechtěně zvýrazněna nedomyšlená místa ve scénáři a slabší dějové linky. Už je jisté, že Šmakova smrt měla bezpodmínečně být na konci minulého dílu, zde nemá místo, smysl a ani nevyvolává potřebnou atmosféru, a dále se musím ptát, proč mít ve filmu celou pátou armádu, když ji pak tvůrci nechali zdecimovat jediným náletem orlů? Technicky dokonalou podívanou usměrňují herecké výkony, přičemž dodávám, že ten R. Armitagea nebyl nejhorší a že polohu šílenství zvládl nad očekávání dobře, byť mu scénář nabídl jen hloupost a prudkou změnu nálad. Při potvrzení kladů, které zmiňuji výše, to vše bohužel ústí v nevyhnutelný závěr, že po shlédnutí delší verse příběhu musím snížit své původní hodnocení.

Vídaje ji pouze ve společnosti mnohem silnějších hereckých spoluhráčů, nevěřil jsem, že by S. Turner sama utáhla celý film. Otevřeně konstatuji, že jsem se mýlil, neboť i J. Rhys Meyers jí pouze sekunduje, a dodávám, že kromě klasických poznámek k tomuto typu snímků (libovolná x-čata jsou vážně děsivá, zbytečně jasný konec nikdy neuspokojí nabídku vyvolanou postupným budováním atmosféry, ...) nemám, co bych vytknul.

Samozřejmě nemohu pominout skoro až geniálně dojemné herectví J. Phoenixe, několik mrazivě nápaditých detailů varujících před netrpělivě blízkou budocností a především úžasnou smyslovou záměnu romantiky obrazové za zvukovou, ovšem na to, že jde vlastně o banální milostný příběh "post-moderního" muže, byl tento snímek až přespříliš dlouhý.

(obsahuje spoiler) Jednoznačně nečekané. Povedeně vystavěný film si zakládá na typicky hammerovské atmosféře a scénice, a to, co mu uplynuvší léta ubrala na technické stránce a efektech, nahrazuje dnes už nevídaným zpracováním thematu zombie. Oproti ostatním horrorům, jež jsem shlédnul, totiž těží z původních mýtů haitského voodoo a jeho věčných otroků a dnešní mainstreamové nemrtvé nakažené bohovévíčím nechává v klidu spát.