Scaevola

Je to anglické a je to o cestování časem skrze toaletu... Chvílemi jsem měl pocit, že si sem odskočili Pegg s Wrightem a Frostem, tak jsem byl spokojen! Ale víc než poťouchlou zábavu pro jeden večer čekat nelze.

Formálně dokonalý snímek s dokonale zvládnutými detaily si hraje s pocitem, že ho divák nemůže pochopit na jediné shlédnutí. A to je u prostinké kriminálky poněkud arogantní tvrzení.

Když mi před očima proběhly závěrečné titulky, myslel jsem na tři nejvýraznější věci: Že by H. Zimmer a všichni ostatní zodpovědní za hudbu/zvukové efekty měli dostat Oscara, že první hodina filmu byla až nečekaně nudná a že roboti jsou jasně nejvděčnějším prvkem celé výpravy ke hvězdám. A s dalšími hodinami od promítání bohužel narážím na další a další problémy. Tuším, že není fér u sci-fi snímku odkazovat na vědecké a logické nedostatky, takže ukážu na příliš okaté naznačování zápletky, jež sice do každičkého detailu zapadla na své místo, leč pro kohokoli, kdo už viděl byť jediný film od J. Nolana, musela být dalece předvídatelná, dále na zbytečně přemrštěný závěr, který si zřejmě prosadili producenti myslíce na mainstreamové diváctvo a konečně na sladkobolnou ústřední myšlenku, jejímž jediným smyslem bylo představit Einsteinovu teorii v konečném dopadu na lidský život. Mám důvodnou obavu, že bratří Nolanové se počínají utápět ve svém vlastním umění, pokud snad posledních deset minut nebylo variací na "počátkovský" sen ve snu. Ale pravděpodobně nebylo.

Tak se podívejme, co si o Starém kontinentu myslí Američané. No a to by stačilo.

Zábavné, milé, rodinné... a věřím, že tvůrci tak skládají dík vyjadřujíce skutečnou úctu, leč osobně jsem zůstal nezasažen onou očekávanou emocionálností. Viděl jsem jen technologicky propracovaný snímek bez vtahující nálady, který se mi velmi brzy ztratí z paměti.

Po stránce výtvarné a technické je snímek brilantní, přičemž mne zaujala především kamera. Jen nevím, jestli je znakem technologického vývoje či úpadku, že se ve snímku nevyskytuje ani jediné živé zvíře (vyjma koní, pokud jsem správně postřehnul) a ani jediná hmatatelná maska. Problém tkví ve významové stránce příběhu. Ač se zdá, že vinu za ono očekávatelné eskalující střetnutí pokorně nesou opice, jde o lidoopy zcela přijavší lidskost. Takže i když to vypadá, že film se snaží bořit mainstreamový diskurs "všechno zlé učinili přírodě lidé", ve skutečnosti ho ještě více rozdmýchává názorným stavěním právě nebohých lidí do posice nyní potlačovaného druhu... Lidé a opice si vskutku vyměnili svá místa a opět to bylo ke škodě lidí.

Rozvržení, styl i tempo zůstalo nezměněno: neustále se nenápadně kritisuje (ti "hodní" to přece vždycky odnesou), žehrá se na absurdnost světa a ukazuje se morální rozklad už od nadějné studenstké třídy... Leč o čem že to vlastně bylo? Jednotlivé zápletky nikam nevedou a - jak poznamenal můj bratr - finále se odbude jedinou větou z dopisu. Chtěl jsem věřit, že tvůrci hodlali zobrazit neukotvenost a bezcílnost nastupující generace pomocí rozpadlé dějové linky, avšak v okamžiku, když jsem viděl, kolik lidí se podílelo na scénáři, mi došlo, že mnohem pravděpodobněji prostě jen vařili z vody.

Poněkud těžkopádná komedie ošacená do hávu "moderní" sociální kritiky/satiry se pokouší fungovat stejně jako kdysi prvorepublikové školní komedie. Problém tkví v tom, že současná generace teenagerů, kteří jsou schopni takovou aktualisaci svých vzpomínek ocenit, ještě nedorostla a soudobí dospělci na druhé straně budou pouze kroutit hlavou nad zkažeností světa.

Odvážně pojatý úvod přeskakuje mezi časovými rovinami a dává najevo, jak okatě hodlá být jiný v oné často citované civilnější rovině. Naštěstí se snímek neutápí v neustálé snaze působit odlišně po celou svou stopáž velmi brzy se přimknuv ke "klasičtější" komiksové rovině (zjevení Strašáka, osudové postavení hrdiny, policie jako armáda atd.), pročež se stává pouhým předobrazem či první kapitolkou pro pozdějšího "Temného rytíře". Nevím, jestli je tato odlišnost znakem dobrým nebo špatným a domnívám se, že by bylo zajímavé pohlédnout na film, jenž by se přidržel formy několika úvodních minut po celou dobu. Tak jsem byl spokojen - nepřekvapen, neošálen, ale jen spokojen.

Podvod na podvod, který se navíc nepovedl tak, jak byl zamýšlen; k tomu viktoriánská hra na ztracené dědictví, šablonovité zobrazení sociálních problémů, nezcela běžný milostný příběh a přesně v polovině dějový zvrat, jehož bych se nenadál. To je ve zkratce vše, co mne napadá o tomto neobyčejném příběhu, jímž jsem byl pohlcen až překvapivě, a to nikoli nejméně pro herecké výkony hlavních představitelek a soudnost, se kterou se tvůrci neutopili v romantickém blouznění.