Scaevola

Je mi naprosto jasné, že filmů podobného žánru i zápletky se všude válí desítky nebo snad i stovky, leč to nemění nic na tom, že jsem cítil opravdu příjemné mrazení v zádech téměř po celou dobu stopáže. Inu atmosféra oxfordských 70. let, umanutý profesor J. Harrise a drákulovsky znovuoživší studio Hammer dělají své.

Vida stopáž a věda, kolik prostoru Bible dává Noemovi a jeho cestě, tipoval jsem, zdali se budu nudit při stavbě archy, při plutí po smrtícím oceánu nebo při proslovech starozákonních proroků... ale že nebude zábava ani jedno z toho, jsem nepředpokládal. Nějak mi totiž schází smysl tohoho spektáklu: Hodně se tu brečí, jako by to snad bylo rodinné drama, leč titulní hrdina je ve své urputnosti zcela nedramatický a obě dámy - s prominutím - hrají jako křoví. Hodně se tu cituje ze svatého textu křesťanství, leč většina děje v Bibli není a ten zbytek je z důvodů známého jen producentům pojat jako taškařící fantasy. Hodně se tu také pracuje s počítačem, leč všechno je jaksi očividně umělé a papundelkové, až oči přecházejí. Ještě štěstí, že tu jsou lidičkové, jejich post-apokalyptické vynálezy a kostýmy a ona věčná Pýcha, která svou svůdností tak rozkošně kazí všudypřítomný vegansko-ekologický patos.

Očekávání přímočarého žánrového kousku zůstalo nenaplněno, protože tohle bylo více než cokoli jiného indonéskou odpovědí na "Kmotra". To znamená, že když očekáváte nekončící příval akce na - z mého pohledu - hranicích lidských možností, jste rozladěni věčnými přestřihy, lamentováním nad korupčnictvím a mentorováním z úst zasloužených bossů. Ale naštěstí první dvě hodiny zdánlivě rychle uplynou a velké finále dá vzpomenout na předešlou nesmlouvavost, čímž výrazně zachraňuje celkový dojem. Mimochodem - všimli jste si, že kdokoli, kdo by měl v oné východoasijské džungli lhostejno jakou střelnou zbraň, by byl králem celého podsvětí?!

Variace na superhrdinu od studia Hammer nebo pouhá snaha dodat nový dech klasickým kulisám, předpokládatelné stavbě příběhu i gotické atmosféře? Inu ve výsledku spíše to druhé, protože to jediné funguje. Hlavní hrdina je totiž i na poměry zmíněné produkce výsměšnou, leč nechtěnou parodií, která nemá šanci jakkoli si získat srdce divákovo. Ještě štěstí, že i zde se objevuje obligátní počet zamordovaných krasotinek...

(náznak spoileru) Nešetřil bych superlativy - skvěle vystavěné a výborně zahrané, přičemž největší díl svých zásluh nese pečlivě vybudovaná atmosféra tichých anglických vřesovišť a ještě angličtějších tudorovských sídel. Jen škoda toho závěru, který je tak krotký, až bych doporučil jít spát přibližně patnáct minut před koncem a nechat se opájet nevysvětleným.

Absolutně si nedovedu vysvětlit, proč jsem se na tuhle komedii vůbec díval a kde jsem k ní vůbec přišel... Musím však ocenit zajímavou práci s tempem - první část je k uzoufání nudná, protože drogové eskapády a pitvoření hlavních hrdinů na mne příliš nefungují; gradující finále bobtnající pod přívalem hlášek, vtipně pojaté akce a vracejících se, zdá se, nesmrtelných postav mi ale výrazně zlepšilo náladu. Přesto výsledný dojem skončil kdesi v půli cesty a hlubší rýhu do věčnosti patrně neudělal.

Američtější film už jsem několik měsíců nespatřil, a přece ony mašinky bez jakéhokoli emočního potenciálu či snad fanouškovského dopadu rozpohybovaly čínské peníze. Výrazným posunem proti předchozí trilogii je pouze absence lidského elementu (Walhbergovu rodinu a Tucciho parodii nelze brát vážně), tedy si zřejmě musíme zvyknout, že se budeme dívat na digitální monstra mlátící jiná digitální monstra. Uvidíme, co přinese pětka.

Přes úctu k historicky daným zásluhám Clooneyho hrdinů (vědom si snad všech důsledků odpovídám na centrální otázku ano - umění stojí za lidský život) nelze zakrýt, že tento film se potáceje v několika zápletkách a příbězích zároveň, nedokáže vyvolat patřičnou reakci ani zaplnit svou stopáž. Bohužel mi v paměti vyjma dvou nebo tří vtipných okamžiků (mina v dole a nevinně německá dítka) uvízla pouze rozplizlá nuda.

Typický příklad filmu, který je sice vnějškově, formálně i efektně krásný, ale naneštěstí si toho o sobě myslí tolik, že naprosto ničí sám sebe. A to vůbec nemluvím o logice.

Tvůrci očividně zavětřili možný úspěch, a proto se pokusili zápletku druhého dílu přetvořit do ještě jednoho výdělečného počinu. Na první pohled na to šli chytře - investovali vhodné množství prostředků na výpravu a kostýmy, angažovali velká jména, v zájmu efektu obětovali vnitřní logiku fikčního světa a opsali/přepsali z předešlého scénáře ty nejdůležitější momenty. Jenže jak je patrno, některé z předcházejících bodů nejsou až tak kladné, a to se bohužel odrazilo na výsledku. Většina místních postav postrádá jakoukoli motivaci, děj de facto končí krátce po souboji v Dómu hromu a závěr je nesmyslnou honičkou, která postrádá kouzlo i syrovost předchozích filmů.