Marigold

MiB nemám rád, nikdy mě to moc nebavilo a na trojku jsem šel z profesní povinnosti. První třetina je tragická, ten scenárista na place, co postavám psal dialogy chvíli dopředu, musel být hodně letargický. Pak Will skočí časem, objeví se Josh a od té chvíle jsem se královsky bavil. Fórů tu moc není, ale některé jsou skvělé a inteligentní (černoši, kteří nekradou auta, poslední Warholův koncert na sitar...). Ale když Will potká Joshe, stane se ta zvláštní věc, že mě MiB začnou tahat za srdíčko. Navíc narozdíl od druhého dílu mají docela pěkný a pouze středně tupý příběh a z estetiky 90. let dovedou vytěžit pastelový šmrnc a několik zázračných událostí, které musí zaimponovat hlavně americkému publiku. Jednoduchost mi přišla nakažlivá, stejně jako určitá komornost a soustředěnost na vztah dvou chlapíků v černém. Závěrečný twist je vyvedený, že to není jen tahání za nohu, aby režisér mohu ukázat publiku nějaký ten extra trik. BTW mám pocit, že Sonnenfeld má příbuzenstvo ve vesmíru a posílal jim na přilepšenou prachy z rozpočtu. Ale za svých 180 jsem byl spokojen.

Strašná nuda, ve které sice Guy Pearce zkouší šířit lásku a porozumění ve stylu Johna McClanea, ale scénář mu k tomu nedává ani dost řízných hlášek, ani dost přímočarých situací. Ten počet vysvětlujících titulků na začátku měl někoho přimět, aby se nad tím zamyslel a celé to přepsal v údernou osmdesátkovou variaci. To křížení konspiračního pudla s akčním dobrmanem prostě nefachá.

Černej anděl v buržoazním sídle. V Americe africké chůvy učí děti měšťánků emocionální úplnosti, v Británii jemenský šejk káže deprimovaným hrdinům o smyslu života a ve Francii senegalský čahoun vrací kvadruplegickému milionáři chuť do všeho tím, že selanku pracháčů mění na soft verzi pařížského předměstí (přitom se ale samozřejmě sám asimiluje krásou "vysokého umění"). Jestli tohle není midcultový tyglík se všemi ingrediencemi, jsem já beznohý satyr. S oběma zmíněnými filmy pojí Nedotknutelné to, že jsou od pasu dolů mrtví (včetně srdce a koulí), ale přeci jen jim to dost dobře pálí na to, aby se jich člověk nemohl urážlivě dotýkat. Je to veselé, výhřevné, někdy dokonce lehce za hranou politické korektnosti, ale je to, jako by řekl gruzínský knírač, nekonfliktní a obalené v hedvábí. Francouzi tyhle multi-kulti okrasy dělat umějí, a mocně aplaudované dílo dvojice režisérů má tu krásnou vlastnost, že aspoň nepodsouvá žádné kliškovité stereotypy sociální a politické (přinejmenším filantropický pracháč nezachraňuje socku z ghetta), byť té podlézavosti prostřednímu vkusu je tam na můj vkus moc - nakonec je to tak vlastně něco mezi pohádkou a komedií. Vysoké hodnocení na rozdíl od tupoučkého hovínka jménem Černobílý svět chápu... ale na mě prostě podobné emocionální kalkulačky nefungují. P.S. Komisař Cluzet je skvělý...

Skvělé fragmenty, ale dramatická struktura hodně vyfouklá (haj hou haj hou, přijdem na místo XY, pokocháme se a pak nás přepadnou), žádný vysloveně úchvatný moment, hodně solidní řemeslo, ale postižené snahou všechno prodat všem dostupným smyslům najednou. Trochu mi tu chybí finesa a silnější mytologie, která by spojila všechny značně rozptýlené vlivy - třeba když trpaslíci zpívají "irskou lidovou" a Sněhurka se modlí otčenáš, úplně nevím, kde jsem se to vlastně ocitl. Silně tu přebývají některé povinné "mighty bloody battle" fráze (za Sněhurčin monolog před závěrečnou bitvou bych sekal ruce). Naopak po herecké stránce naprosto vynikající a pokud na tom něco opravdu nadchne na rámec smyslového opojení, jsou to právě výborně zvolení představitelé klíčových rolí (snad jen Kristen dostává velkou životní lekci od predátorské milfky Charlize). Sanders má určitě talent pohrát si s divákem - jsem docela zvědavý, jak si tenhle jeho plošně zacílený fantasy produkt povede. Celkově kolísám mezi pobaveným odstupem a zaujetím - hlavně tam, kde si tahle špinavá holka troufá být opravdu špinavější a odvázanější než vypulírovaná žánrová konkurence. Nadšení se bohužel navzdory pár zábleskům nedostavilo. P.S. Až budou v Hollywoodu točit Zaklínače, Chris Hemsworth by měl dostat roli Geralta. Ten chlap má styl...

Smrtící kombinace filozofie rybářství, lifestylové mystiky, reklamního kýče a skvělých herců. A mimochodem zas další film, který stojí na nějaké premise a sám ji svou podstatou popírá (už se z toho stává taková pěkná tradice). Losos je ryba, co táhne proti proudu, tohle je obézní kapr z jezírka. A smrdí od hlavy.

Diktátorská nálož nekorektnosti, terorismus proti dobrém vkusu. Tohle je dál než Borat a Bruno, je to karneval nespoutaných sviňáren, pošlapaných tabu a znesvěcených model. V rozjebaném světě mi Diktátor připomíná ostrov zdravého rozumu, kde demokracie = možnost svobodně se smát všemu a všem (od fóbií přes žánrová klišé romantické komedie až po absurditu doby). Slabá místa to má, ale házím na ně dlouhej vous. Na otázku, jestli to bylo spíše aladeen, nebo aladeen, odpovídám jasně: bylo to naprosto ALADEEN. Nejšílenější mainstreamová satira za poslední roky, která ze Zohana dělá jen dalšího vyholeného aktivistu... (btw. konečně někdo adekvátně vyjádřil romantiku samohany)

Burton vyvanul a nezbyla nic než hromada make upu, pěkných kulis a kdysi emotivních témat. Více než co jiného je postava Barnabáše neúmyslnou autorskou sebereflexi filmaře, který od Sweeney Todda jen saje z vlastních tepen a honí se za přízraky minulosti.

Vyrůstal jsem na Opi(l)čím královi, mě litr šnapsu nepoloží...

"Something´s wrong here." A Sorentino to "něco" nesmírně elegantně a vtipně vystihl...

Představa, že se film vyhne nutnosti exponovat jako divoch, protože bude počítat s divákem znalých předchozích snímků, je naprosto lichá - za prvé je třeba stručného expozé Hawkeye a Natašky, za druhé je třeba, aby si chlapi porovnali svoje ocelové / božské / séroidní pinďoury a zjistili, kdo ho má většího... tím strávíme zhruba polovinu filmu a když už se vyfackuje každý s každým a Kapitán Amerika nás poučí, že je jenom jeden Bůh, dojde konečně na týmovou akci. Na to, kolik minut máme za sebou nelze říci, že bychom měli úplně celistvé informace kdo, co, proč a za kolik, ale jakmile začne Whedon ohýbat ocel po tunách a sázet jeden záběr spektakulárnější než druhý, je to vlastně fuk. Navíc postavy začnou hláškovat (což bohužel trochu podvazuje ukníkaný český dabing), Kapitán trochu zlobí (malinko, aby si mohl odmáznout okénko modrého života za největšího slušňáka) a Avengers nabízí přesně to, proč se na "marvelovky" chodí. Kulervoucí heroický večírek, čitelný, přehledný, vypulírovaný a těžkotonážní. Možná vám pak unikne, že celý příběh je vlastně tragicky mechanická přejímka "klasické invazní šlamastiky" bez zásadního vkladu k mytologii hrdinů. Druhá půlka je prostě čistý požitek z enormně pompézní podívané. Ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že se půl filmu nedělo vůbec nic a že o postavách nevíme o nic víc než dosud. Přikláním se k tomu, že Whedon práci zvládl opatrným manévrováním. Zábava je to slušná, ale jako samostatný fikční svět to nijak zvlášť smysl nedává - to, co se podařilo prvnímu Železňákovi a částečně Thorovi se tady prostě smrsklo na exhibiční utkání hvězd plné kliček, frajeřinek a dovednostních soutěží. Edit: při vzpomínce na masitou druhou polovinu a na to, kterak jsem dal Bitevní lodi též 3 ***, kapituluju a přihazuju :-) [75%]