Tosi

I přes to, že je příběh čítankově předvídatelný, dokázal být chvílemi pěkně napínavý. Pro fanoušky staromódních, dobrodružných filmů jako stvořené.

Kolonie chce mít všechno, šokující pravdivý příběh a ještě ke všemu brilantně natočený. Výsledkem je spíše rutinní thriller, který si plivne proti politice a rozjede to na několika úrovních. Daniel Brühl je dle mě takovej prkenej herec, takže zahrát si dočasného retarda mu nedělalo problém. Slizkého parchanta si pěkně střihnul i Michael Nyqvist, napětí k závěru slušně gradovalo (scéna na letišti kopírovala nestydatě Argo), i tak celková spokojenost.

Smrt syna způsobí velkou bolest a rozpad nejednoho svazku, takže když přijde po dvou letech pozvánka od exmanželky na večírek do jejího domu, působí to přinejmenším podivně. Sedíte tam, koukáte na vaše tehdejší společné přátele, posloucháte láskyplné řeči jejího nového přítele a jako jediný tušíte, že něco není dobře, kurevsky dobře. Strašidelná práce s kamerou a zvukové efekty budovaly paranoidní atmosféru, která vás bude ždímat až do konce. Tahle "pozvánka" je malý zázrak pro trpělivé fanoušky gradujících psychothrillerů, kdy druhá půle je za 100%.

Zdánlivě jednoduchý příběh dvou bratří, co po jednom ze svých zločinů visí na pokraji společnosti. Filmu se nedá upřít slušné vykreslení jejich charakterů, takže pochopit, který z nich je šílenec, a který se naopak snaží dostat z vlivu toho druhého, není těžké. Těžké je pro ně spíš realizovat svoji představu o nastoupení na správnou cestu. Film je to temný, možná někdy až temně komický, s drsným koncem a soundtrackem, který mi připomínal raveovou scénu před dvaceti lety. Pár procent navíc by si zasloužil.

Hledám jedno slovo, které by charakterizovalo tento odvážný filmařský počin...už to mám, "směšné" !

Skvělá kombinace nádherných záběrů, zajímavého příběhu a srozumitelnosti i pro malé děti. Navíc jsem vůbec netušil, že makakové mají tak přísný společenský řád, tudíž vzdělávací hodnota rovněž nechyběla. Pro nědělní lenošení jako stvořené a když i můj malej syn řekl, že to bylo moc hezký, tak to musím náležitě ohodnotit.

Inteligentní, rozjímavý thriller o třech bratrech, zločinu a hlubokých kořenů pomsty, kde jedna malá rebelie zničila celou rodinu. Promyšlený scénář a charismatické postavy dělají film velmi dobrým, snad jen některé pasáže byly příliš rozvláčné.

Svým stylem Saulův syn přesahuje typický příběh z koncentráku a navíc přidává ohromnou autentičnost, která se celkem zdařile snaží o nemožné, a to pochopit pocity vězňů při vyhlazování vlastní rasy. Tohle nebyl film s hrdiny a padouchy zakončený vítězstvím dobra, ale klaustrofobický výlet do pekla na zemi, s úspornými, šeptajícími dialogy na hraně srozumitelnosti. Nebo jednou větou: jednoduchý příběh jednoho muže, chyceného v beznadějně zoufalé situaci.

Mateřská láska dokáže být někdy hodně odporná. Hladová srdce, nebo Hladový krk, v podstatě je to jedno. Tento film popisuje manželství, ve kterém žena posunula hranici alternativní výchovy svého novorozeného syna do stádia šílenství. Zajímavý, podvyživený film plný emocí, který má sice daleko k megadílu, ale mohl se spolehnout na slušné herecké výkony hlavní dvojice.

Jedinečná islandská krajina vyprodukovala jedinečný film. Podmanivě jednoduchý příběh dvou znesvářených bratrů bydlících od sebe co by kamenem dohodil, přesto spolu dokázali čtyřicet let nepromluvit. Tuhle venkovskou náturu se povedlo natočit láskyplným pohledem, nechyběla špetka suchého humoru, ale jinak tady životní pochmurnost koukala všem beranům z očí. Celý film ubíhal čitelně a vždy se dalo odhadnout, co přijde dál. Jenže pak se vytasí s takovým koncem, který mě donutil zapomenout na vše ostatní.