milancecil

235. Film o lidském utrpení pozoruhodně svým pojetím rozšiřující žánr komedie, z bezpečného odstupu se nám vše opravdu může jevit jako velmi zábavná podívaná, ztřeštěná, překvapující, dokud nepřistoupíme blíže, trýzeň v lidském nitru má tak mnoho rozmanitých podob, jakoby divoce spletená z našich prožitků, jako labyrint do kterého jsme vlastním životem lapení, zmateně, jako ve tmě, pobíháme zoufalí sem a tam, zuříme, tlučeme kolem sebe, ale nic se stále nemění, dokud nám chybí laskavé, milující vedení, vysvobozující z nás postupně, s velkou trpělivostí, roky hromaděnou bolest, až pak utichne běsnění a s úlevou pro všechny zvítězí klid, ano, jde o mimořádné dílo a záleží jen na nás, jak se jeho účinkům my sami otevřeme, jak se necháme do událostí vtáhnout, jestli zůstaneme jen těmi v povzdálí, odtažitými a jen pobaveně přihlížejícími, nebo naopak s aktéry, tak jako jejich blízcí, bez vyhnutí, prožijeme všechno to drásavé šílenství. Zajímavý komentář: Fridecka

234. Film, ve kterém vnímám větší hodnotu sdělení, než jak se po shlédnutí většině jeví, je překvapivý a svou otevřeností dokáže spolehlivě zasáhnout, stejně jako nás samotné umí dostihnout důsledky vlastních rozhodnutí, nad životem je snadné rychle ztratit kontrolu, pokud jej zbavíme původních pravidel, udržujících ho v každodenním spořádaném chodu, můžeme vybočit, pokusit se uniknout, osvobodit se, začít si vlastní hru, pak nás ale následky mohou zaskočit a tíha z vystřízlivění rychle převážit nad původně tak neodbytnými prožitky, mění se v pád do pasti, ze které se každý z vtažených aktérů musí dostat sám, zachránit, co ze svého života zachránit dokáže a vrátit se, pokud je ještě místo, kam se vrátit lze, nikdo nezůstane nepoznamenán, zklamání a lítost se tak stává trpkou zkušeností i poučnou chybou, na kterou bude jistě těžké zapomenout. Opravdu závažné, provokativní dílo, s potenciálem námětu, který rozhodně nebyl ve ztvárnění nikým promarněn, bravo!!!

233. Pouť, cesta na níž se lidé vydávají s různými pohnutkami, s rozdílnými úmysly a očekáváním, pěšky, jen s tím nejnutnějším sebou, někdy po důkladných přípravách, jindy naprosto spontánně, z náhlého podnětu, třeba tak, jako se ve filmovém příběhu rozhodl jeden již postarší muž, řadu let vdovec, žijící sám, jen pro práci, právě až otřes ze smrti syna na jedné z jeho mnoha dalekých poutí se pro něj stává tím závažným důvodem, vyjít také na cestu, pokračovat jakoby za něj do míst, kam on již nestihl dosáhnout, završit sám jeho pouť v naději, že právě tak najde v sobě sílu ke smíření, že zahladí v sobě žal a bolest z jeho nečekané ztráty. Společně s ním se tedy vypravujeme i my na mnohadenní pochod, vzdorovat obtížím, únavě, do nejistoty, jen jít a otevřeně vnímat, nechat na sebe volně působit moc doširoka se rozprostírající krajiny a poddat se sílícímu zážitku, nechat se prodchnout proměnou, kterou v nás taková pouť trvale zanechává. Nádherné a přitom prosté dílo, s myšlenkou hlubokou tak, jak jen jí my sami dokážeme do svého nitra vpustit, sugestivní tak, že bych se na takovou pouť vydal s chutí také. Zajímavý komentář: Fridecka

232. Jsem moc rád, že se tohoto námětu někdo chopil a ještě dokázal jeho realizaci s tak působivě přesvědčivým výsledkem zvládnout, pro mne je to jeden z mnoha odstrašujících činů, v některém oficiální vědou zaštítěném oboru, tentokrát se mělo jednat o významný psychologický experiment, který ale lze jeho nastavením snadno zařadit do kategorie zločinů proti lidskosti, výsledek nemohl dopadnout jinak, než tragédií, už sama možnost vystavit člověka pokusům je zvrácená a dokazuje psychoemocionální narušení iniciátorů, do jakých zrůdných rozměrů v minulosti narostla vinou benevolence pokusná činnost lékařů s vězni internovanými v koncentračních táborech, jen to odhalené a uveřejněné málo stačí k pochopení zhoubných principů, ano, toto je velmi silný námět, pro mne je to případ zrůdnosti společenského systému, který umožňuje a podporuje realizaci něčeho tak odporného, jistě nejde o událost ojedinělou, těžko lze uvěřit, že i v naší současnosti nepokračují další a další, jen lépe skryté a utajené pokusy na lidech, opravdu velmi silný film, který by neměl být přehlédnut, bravo!!! Zajímavý komentář: Fridecka

231. Považuji pro sebe za velké štěstí, že jsem se nenechal odradit hodnocením a na promítání přece jen vyrazil, většinou novinky domácí tvorby míjím bez povšimnutí, tentokrát se výjimka vyplatila, míru překvapení zřejmě ovlivnilo i to, že jsem opravdu od díla nic zvláštního nečekal, ale o to pozorněji vše sledoval a srovnával si s tím množstvím výhrad, které jsem předtím k filmu zaznamenal, byly však s jasnou převahou neopodstatněné, pro mne byl příběh silným zážitkem, který určitě má nemalou moc sdělit více, než lze jen slovy po shlédnutí komukoliv předat, jde totiž především o významnou pocitovou složku jeho sdělení, pro jejíž zachycení divák musí mít již potřebnou lidskou vyzrálost, právě i díky nezastupitelným životním zkušenostem, pak v některých obrazech dokáže najít i otisk svého vlastního života, film je skvělým, i když nezvykle, útržkovitě vyprávěným příběhem muže středních let, otce dospívající dcery, kterému se daří čelit těžké životní krizi jen díky přízni žen, nemůže jim sice nabídnout vůbec žádné existenční zajištění, nic hmotného, přesto jsou v jeho blízkosti šťastné, i přes problémy, které jim do života on svou neúspěšnou minulostí přináší, milují ho a nedokáží se od něj odpoutat.

230. Námět s výbornou, nosnou ideou a zároveň i s velkým rozsahem možného ztvárnění, přes ohlášené zmizení dívky je vyšetřováním pověřený policista obratně vlákán do tajemného rituálu, nic netušíce ze skutečného záměru vesničanů se pouští po příletu na odlehlý ostrov do rutinního pátrání se snahou uspět a záhadu co nejdříve objasnit, je však ve svém cvičeném detektivním postřehu a úsudku postupně překonán, podléhá klamům rozvíjející se hry s ním samotným, hry, jejíž skutečný účel mu zůstává až do závěrečného dějového vyvrcholení umě zastřený, jemně znepokojující, hudbou, zpěvy a tanci až omamně poetizovaný příběh, i když diváky velmi rozpačitě přijímaný a rozporně hodnocený, určitě hodný naší pozornosti.

229. Jsem moc rád, že v české kinematografii mohl vzniknout právě takový film, svým sdělením jednoznačně nadčasový a hereckým obsazením v hlavních rolích zřejmě nepřekonatelný, ano, taková je nepochybně i naše vlastní životní zkušenost, zápas čestného a zásadového člověka se zlobou a pokrytectvím davu bude vždy nerovný a ve výsledku, i přes osobní houževnatost a neústupnost, marný, ale určitě nikdy nebude bezvýznamný, naopak každý takový projev odlišného názoru a lidské statečnosti při jeho hájení, jen těm ostatním nastaví nelichotivé zrcadlo a naopak ukáže obraz jejich vlastní hanebnosti v těch nejzřetelnějších detailech, odkryje náhle tu pečlivě vytvářenou iluzi spořádanosti a souladu, kdy každý má v hierarchii bez výhrad přijímaného systému svůj zajištěný vliv a moc, pak ti nepřizpůsobiví jsou pro ostatní jen nežádoucími rozvratníky se všemi, mnohdy až tragickými důsledky pro ně samotné.

228. Na shlédnutí tohoto filmu jsem se opravdu těšil a až na závěrečnou bojovou scénu, pro mne z celého děje bohužel nejméně věrohodnou, nejsem z dnešního představení ani trochu zklamaný, vše se odvíjelo v předvídatelných mezích a tak nebylo až tak důležité jako při jiných projekcích o ději a událostech přemýšlet, jen se plně v sále oddat přívalu všech těch hřmících a dunících vibrací, které byly jednoznačně nosnou složkou diváckého zážitku, tedy ani ne tak herci, stejně jako tehdy vojáci, nebyli těmi nejdůležitějšími hráči na scéně, ale tanky, právě ta ohromující, ničivá a vše pod svými pásy drtící síla, kdy teprve až v jejich hlučných útrobách a ve stísněném prostoru se odehrávají lidské příběhy, zredukované jen na pouhé přežití a tak často končící společnou krutou smrtí.

227. Odvážná hudební revolta, úžasně vtipné dílo, strhující nápaditostí, svěží, nenuceně zábavné, neustále překvapující, v rámci komediálního žánru jedinečné, takové ani po opakovaném shlédnutí neztrácí nic ze své působivosti, spolehlivě znovu a znovu dokáže rozesmát, tak se pro mne náhle zrodil pramen lepší nálady, zázračný a nevyčerpatelný, tolik originality, geniální, jsem nadšený, pro mne jednoznačně nejlepší komedie, jakou jsem mohl zatím shlédnout, bravo!!!

226. Tak toto dílo mne nečekaně již při prvním shlédnutí mimořádné zasáhlo, bezcitně syrové drama, v hlavních dějových konturách evokující asociace s hrůzným příběhem dr. Frankensteina a jeho výtvoru, umělé bytosti, neovladatelného monstra, v minimalisticky strohém, velmi úsporném zobrazení se k nám dostává silný zážitek, krutý, bolestivý, stejně tak, jak jsou naplněné a formované životy jednotlivých aktérů, události tragicky eskalují a my jsme ve svém postoji k nim konfrontováni s řadou existenciálních otázek, jakou odpovědnost máme svými činy a rozhodnutími za životy tě druhých, třeba i nám nejbližších, našich dětí, i my můžeme v důsledcích zformovat takové zrůdné bytosti, jakou se stal sedmnáctiletý Rudy, neovladatelný ve svém jednání, bez výčitek, bez projevení soucitu, bez lítosti, stejně jako tehdejší Frankensteinův výtvor, může být pro nás závažným mementem, které nejde snadno přehlédnout a zůstává v nás nadlouho, možná i natrvalo, opravdu vynikající dílo, bravo, tady se i opakované shlédnutí divákům rozhodně vyplatí.