VenDulin85

Tak tenhle dům na Sunset Boulevard bych neodmítla. Sice bych z něj asi měla noční můry, deprese, halušky a následně smrt, ale stálo by to za to. Sunset blvd. je křehký a zároveň drsný snímek o světě filmu, o pomíjivosti a taky... o šílenství Hollywoodu, jak jinak. Člověk se i zamyslí, jak to tehdy muselo být těžké pro herce němého filmu, když ten náhle promluvil. Jak prohlásila hlavní postava Norma Desmond- "Vždyť je to zbytečné, všechno řeknete očima!"

"Víš, přehodit si holku přes sedlo a odcválat s ní na koni do tmy, to se tu moc nenosí." - "Ne? Ale mně to funguje... "

Jako debut... proč ne, od jisté scény jsem byla připravená se pořád smát, i když to pak už moc k smíchu nebylo. Má to své mouchy, ale po dlouhé době to je jednou český film, který mě pobavil a zároveň i trochu zafilozofovat přiměl, takže jednoznačná pozitiva a sociální jistoty. Na hlavní postavě se mi nejvíc líbili její dva kamarádi do deště, Tereza a Pavel. Někdy stačí mít takové přátele a člověk přežije všechno i přesto, že je takový splašený trotlík. Pouť po českých městech se mi líbila, Ostrava na závěr- co víc si přát? Možná po čase uberu na hodnocení, teď sázím 4* a jdu přemýšlet, co se stane zejtra... zejtra možná... napořád ;-)

"Oba jsme tak nějak neúředně mrtví..." Dobrodružství v podání nejneuvěřitelnějšího čaroděje všech dob, Mrakoplaše (a to nejneuvěřitelnější není míněno jako kompliment) a turisty Dvoukvítka (no jo, málo se Samvěd Křepelka naběhal za Frodem, teď musí obíhat celou Zeměplochu), a přitom Barbar Cohen is my hero! Trochu slabší než Zaslaná pošta, ale i tak potěší všemi postavami, které vznikly díky nápaditosti sira Terryho. Dnes sledováno na jeho poctu, R.I.P.

"Nemůžu uvěřit, že jsi napsala LOL... nikdo se nikdy nahlas nesměje, když to píše!" Judi Dench jako chatující babča filozofuje nad notebookem o lidské konverzaci a snaží se sbalit Trevora. Krásné milé pohlazení o necelých dvanácti minutách a na závěr všeho Loki, LOL! :-))

Tak tady vzniklo jedno z těch romantických klišé... klasa.

Těžko říct, co to způsobilo, zda příliš dlouhé čekání spojené se vzpomínkami na opulentní jedničku, nebo kletba odmítnutých hororových fanoušků, jedno je však jisté- po prvním díle bych do Eel Marsh House jela nadšeně na exkurzi, spolu s jednosměrnou jízdenkou do cvokhausu, po díle druhém už bych si vybírala jinou destinaci, protože dům i močál jsou sice stejné, ale atmosféra se vytratila neznámo kam, až máte skoro nutkání zažalovat štáb za nevyužitý potenciál. Nejprůměrovatější průměr.

Tentokrát soudruzi, jsem si řekla, že budu přísně objektivní a objektivně přísná, byť se jedná o černobílý film. A díky tomu předsevzetí mohu směle říct, že... to je naprosto skvělý film ze staré školy, se spoustou hlášek a za dobu jeho trvání vyinkasujete spoustu pohlazení na duši. Samozřejmě, je hodně romantický: "Slyšíte? Je půlnoc. Jedna ručička se setkala s druhou a líbají se. Není to báječné?" Je to báječné... A komunistická Ninočka, která je na začátku přívětivá jako zima v tajze, v Paříži roztaje a otvírá okna: "Vždycky mě trochu mrzelo, že naše vlaštovky odlétají v zimě do kapitalistických zemí... teď chápu proč. My máme velké ideály, a oni správné klima."

Na tomto seriálu by se dalo kritizovat věcí od nevidím do nevidím, pro mě se to však stalo guilty pleasure, něco mezi Indianou Jonesem a moderní pohádkou. Některé díly byly vydařenější (4. o Santovi, 8. hororový dům na Slovensku, 10. paralelní vesmíry), některé trochu méně, ale svůj průměr si to udržovalo. Asi jediné, do čeho bych hrábla, je americký patetismus, který zazněl snad v každém díle a kazil zážitek z knihovnických vylomenin. Herecké osazenstvo bylo vybráno více než dobře, konečně jsem vzala na milost Flynna Carsena, který se vyskytne jen ve čtyřech dílech z deseti, takže ostatní 'knihovníci' dostanou poměrně dost prostoru. Co dodat? Těším se na druhou řadu.

"A není to takové to jeho RUR?" (Rebelové) Musím říct, že jsem se do Blade Runnera nezažrala jako hodně ostatních zde, ale nenudil mě a postupně se to vytáhlo na 80% mojí spokojenosti. Dílem určitě dobou vzniku, dílem tou barevnou přehlídkou a hlavně vizí roku 2019 (bacha, máme už jen čtyři roky na létající auta a replikanty!).