Brylin

Brylin

Jarda Hrůza

okres Rakovník

9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 2.12.2018  22:28
    Kouzelný pes Vafle (TV seriál) (2018)
    *

    Mimořádně stupidní seriál pro "celou" rodinu. Jediným plusem, byť malým a bezvýznamným, je roztomilost zvířat. Jedna hvězdička.

    • 30.9.2018  21:48
    Profesionál (1981)
    ***

    Skvělý Belmondo a perfektní dabing staré české školy - to jsou hlavní klady snímku. Dojem však kazí slabší momenty příběhu a chabé efekty - triky i bitky nepůsobí nevěrohodně, stejně jako třeba krvácení.Konec ovšem vyznění filmu zdařile podtrhuje. Mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.

    • 4.9.2018  21:19
    Schmitke (2014)
    ***

    Neortodoxní zvuk, výborný Peter Kurth a tajemné Krušné hory. Toť stručně hlavní trumfy Altrichterova filmu Schmidtke. Škoda promarněné šance doslovným koncem, a při tom nechybělo mnoho. Jako už tolikrát... Tři hvězdičky.

    • 1.9.2018  21:35

    Dobrý námět, ze kterého se dalo vytěžit mnohem víc. Hrubá záplata na hrubý pytel 10B totiž funguje skvěle když nesklouzává do klišé. A Karoline Herfurth nemůže hrát nikoho kdo je byť jen označován za ošklivku. Není to totiž důvěryhodné :-), bohužel úplně stejně jako obrácení všech zlobivých. Navzdory předvídatelnému happy endu nakonec tři hvězdičky.

    • 29.7.2018  15:48

    Skvělý dokument Ondry Hudečka o jednom z největších momentů nedávné české nejen sportovní minulosti! Od špetky historie a dobového kontextu, přes pozadí olympijského turnaje a vyvážené vstupy všech důležitých aktérů, až po historické vítězství se všemi jeho dopady kulturními i společenskými. Líbilo se mi rozčlenění snímku do kapitol podle videokazet, stravitelnost pro opravdu jakéhokoli zahraničního (i nehokejového) diváka a řemeslná preciznost režiséra. Nádherné chvíle, dojemné vzpomínky a velmi silné čtyři hvězdy.

    • 7.7.2018  18:09
    Zvuk v tichu (2018)
    ****

    Barvitost a pestrost světa zvuků je nekonečná a díky dokumentu Zvuk v tichu máte možnost alespoň ochutnat. Je zcela evidentní, že lidé zrak nadužívají, vnímání světa sluchem, čichem a ostatními smysly otvírá nekonečné dimenze reality, jež nás obklopuje. Působivý byl očividně uklidňující účinek přírodních zvuků na malé miminko. Krásná pozvánka do přírody a vybídnutí k zavření očí. Čtyři hvězdičky a "like" komentáři kolegy Lavrana.

    • 7.7.2018  17:47
    Stébla (2018)
    *

    Tak tahle korejská kavárenská konverzačka mě úplně minula. Snímek se tváří artově: prostředí zastrčené pohodové kavárny, intelektuálové a umělci coby hlavní postavy v mezních situacích, černobílá kamera, nekonečné rozhovory, ale celý film je naprosto prázdný. Bohudík za krátkou stopáž. Jedna hvězda.

    • 7.7.2018  17:41

    Nedivím se Evelině, že chce z Běloruska pryč. Hlavně na venkově se poměry a vztahy vůbec nezměnily, jediným symptomem konce éry SSSR je ztráta jistot. Jistot, na které všichni nostalgicky vzpomínají. Absence vymahatelných pravidel znamená, že člověk je člověku často vlkem, kterého z lesů žene nouze. I Evelinina maminka nakonec vymění vlastenecké poučky a ideály za margarín a brambory. Široká (bělo)ruská duše pojme hodně, ale vyznění snímku je hořce depresivní, byť jako portrét živého postsovětského skanzenu dokonalé. Nakonec se přikláním ke čtyřem hvězdám.

    • 6.7.2018  16:22

    Svět potřebuje snílky. Předlouho očekavaný donquijotský opus se (slovy režiséra) po devětadvacetiletém těhotenství konečně narodil. A jablko nepadlo daleko od stromu. Vizuálně opět nádherné včetně typologie herců (nejvíc se mi líbil Adam Driver), oslnivé barvy, extravagantní kostýmy... tak jak jsme u Gilliama zvyklý. A obdobně jako třeba v Imagináriu Dr. Parnasse se prolíná snová rovina s realitou, vzpomínkami a rovinou imaginativní a volný proud vědomí občas tryská na plátno proudem. Velmi zajímavé mi přišlo splývání osudů hlavního hrdiny, režiséra a symbolu (archetypu) Dona Quijota. V závěru jsem měl neodbytný pocit, že si Terry Gilliam tímto filmem natočil závět. S přihlédnutím k osobním sympatiím nakonec čtyři hvězdičky.

    • 6.7.2018  11:28

    Kaledoiskop příběhů, anekdot, rozpustilých i pohodových epizod jednoho léta v předměstském zábavním středisku v Cergy-Pontoise nedaleko Paříže. Zdánlivě nesourodý mišmaš dětí, dospívajích, rodin, hlídačů i penzistů ovšem spojuje příslušnost k jedné sociální vrstvě a dokument Gillaume Braca tak podává svědectví o nižší střední třídě ve Francii - většina pracuje, ale příjmy jim zdaleka nestačí na prázdniny u moře. Což ovšem neznamená, že by rezignovali na letní dovolenou. A zábavní park "Ostrov pokladů" jim dává příležitost zapomenout všední stres školních i pracovních dní na pařížských předměstích a užít si bezstarostné a pohodové léto. Mezi dvěma a třemi hvězdičkami.

    • 6.7.2018  08:50
    Diamantino (2018)
    ***

    Scénáristicko-režisérská dvojka Abrantes & Schmidt vytvořila obtížně uchopitelný fantaskní mix, který bych neváhal označil jako "naivní crazy komedie". Škoda i trochu naivní filmařiny, tady měl být režiérský tandem důslednější a snímku by to výrazně pomohlo. Příběh totiž hýří barvitými nápady i absurdními zvraty a moc mě bavil. Co by na to asi řekl Cristiano Ronaldo? A mají prchlíci rádi vafle? Hezké tři hvězdičky

    • 5.7.2018  21:37

    Malí budhističtí novicové se v ničem neliší od ostatních dětí a je jasné, že před sebou mají ještě dlouhou cestu. Sympatická Yuqi Kang ukazuje neasijské veřejnosti málo známou stránku budhistických klášterů, které slouží také jako školy pro nemajetné, přičemž některé z těchto dětí nakonec v klášteře zůstanou jako mniši, ale většina vyjde jeho branami v okamžiku dovršení 15 let. Líbilo se mi, že i nepříliš dlouhé období natáčení ukázalo vývoj chování malých rekrutů. Tři hvězdičky.

    • 5.7.2018  21:22

    Náročný psychologický snímek, který předběhl svou dobu. Jednak formou využívající prostřihy myšlenek a vzpomínek, druhak skvělou kamerou a v neposlední řadě i režisérským rukopisem debutujícího Jana Němce. Velmi působivá záležitost a jeden z klenotů české filmové tvorby. Silné čtyři hvězdičky.

    • 5.7.2018  19:02
    Náš boj (2018)
    ****

    Francouzský režisér a scénárista Guillaume Senez navázal na tradici francouzských a belgických sociálních dramat a Náš boj velmi přesně zachycuje situaci rodiny, kterou náhle bez vysvětlení opouští manželka a máma dvou dětí. Olivier (výborný Romain Duris) i děti se musí se vzniklou situací popasovat každý po svém. Snímek se odehrává v sociálně citlivém prostředí dělníků, kde o životní peripetie spojené tak či onak se zaměstnáním není nouze. Vyprávění je velmi civilní a přirozené, často jsem pocit, že sleduji dokudrama. Hezké čtyři hvězdičky.

    • 5.7.2018  08:19
    Paterno (TV film) (2018)
    ***

    Neznalý amerických reálií, nebudu komentovat zametání i tak závažných afér, jako je zneužívání dětí, pod koberec, a ani hon na čarodějnice, když aféra přece jenom vybublá na povrch. Ostatně, jádro Levinsonova filmu spočívá v zachycení dopadu aféry bývalého spolupracovníka na život a pověst nejúspěšnějšího fotbalového univerzitního trénera americké historie. Zde odvedl režisér skvělou práci a dokonale rozpitval pomalé zhroucení života v té době již více než osmdesátiletého Paterna. Al Pacino, který kouče ztvárnil, je jako vždy vynikající. Tady zastavím pozitiva: snímek by zasloužil setříhat, druhá třetina postrádá spád a některé dlouhé sekvence nudí. A upřímně, neustálé žonglování s výrazy jako „morální povinnost“ mě nudilo také. Díky Al Pacinovi nakonec tři hvězdičky.

    • 4.7.2018  11:52
    Tina a Vore (2018)
    *****

    Jakmile Tina začichala, byl jsem lapen a švédský režisér íránského původu Ali Abbasi si mě dokonale přitáhl. Lehký a svůdný rozjezd se ve druhé polovině snímku začíná zahušťovat, ztemní a chvílemi není nic jak se zdálo. Potemnění vývoje je však nutné, aby příběh dospěl, stejně jako jeho hlavní hrdinka. Osobitý film prodchnutý severskou mytologií si mě získal svou syrovostí, tmavými odstíny lesa a zemitou vůní hmyzu a hub. Nakonec přece jenom pět hvězdiček a srdcovka 53. KVIFF.

    • 4.7.2018  11:17

    Dějově velmi slabá příprava dalšího dílu série, obalená nezáživnými a nadbytečnými vedlejšími zápletkami. Zdařilé byly pouze výkony dinosaurů. Za dokonalé počítačové oživení těhle druhohorních potvor přidávám jednu hvězdu navíc. Celkově tedy slabé tři.

    • 4.7.2018  11:06

    Dlouhá směna na tísňové lince se bliží ke konci a Asgerovi začínají pochodovat nervy. Zítra ho čeká soud, který ho snad vrátí k pravé policejní práci. Najednou přijde hovor od unesené ženy a Asger nedokáže zachovat potřebný odstup a pouští se po telefonu do pátrání. Dlouhá vyzvánění, zklamání hlasových schránek a mučivé pocity bezmoci zasáhnout budují velmi napjatou atmosféru, která je skutečně strhující. Debutující režisér a scénárista Gustav Möller de facto ani víc prostředků nemá, a přesto je výsledek jeho minimalistického thrilleru více než uspokojový, vlastně není vůbec co vytknout. Za zmínění bezesporu stojí i perfektní výkon Jakoba Cedergrena v hlavní roli. Na pomezí pěti hvězd se zaokrouhlení nahoru.

    • 4.7.2018  10:28

    Domácí film rodiny Sukových z chorvatského ostrova Susak. Vznikl hlavně pro jejich děti, které ve filmu hrají, a snaží se jim přiblížit otázky smyslu života. Takže velké téma s malými, nepatrnými prostředky. Oceňuji hlavně odvahu karlovarského týmu uvádět takové snímky, možná by Nekonečnému ocasu bylo lépe na jiném typu festivalu. Ve srovnání s ostatními filmy nemohu dát více než jednu hvězdičku.

    • 4.7.2018  00:44

    Gianni Zanasi přivezl do Varů film, který premiéroval letos v Cannes a se kterým také zvítězil v sekci Quinzaine des Réalisateurs. Naléhavé zjevení ukazuje především potřebu spirituality, víry, kterou jsme slovy režiséra všichni měli jako děti a která se krok za krokem z našich životů vytrácí. Můžeme stejně jako hlavní hrdinka Lucia bojovat, zapírat se a utíkat, ale když se ta potřeba projeví, je neodbytná, sami před sebou totiž nikam neutečeme. Režisér Zanasi akcentuje i další témata, vztah k půdě, dospívání, korupci, sociální sítě, vztahy lidí mezi sebou... ale téma víry je stěžejní. Možná je dobře, že Zanasi zjevení Madony odlehčil špetkou humoru, jednak daleko snáze přesvědčil finanční partnery filmu (téma zjevení Madony či Boha je samo o sobě jaksi nepatřičné) a druhak tím udělal ústřední motiv stravitelnějším i pro širší publikum. Podnětný snímek na hraně čtyř hvězdiček.

    • 4.7.2018  00:43

    Osudová, životní... Je to zkrátka ona, ta jediná láska, která člověka stravuje, požírá a vrací se jak bumerang, i když ji často chceme odhodit tak daleko jak jen to jde. Pawlikowski po oskarové Idě přichází s dalším formálně vybroušeným snímkem opět v odstínech černé a bílé. Ústřední pár nedokáže být podle anotace ani spolu, ani bez sebe – možná se jen časově neprotínala období, kdy byli připraveni jeden na druhého. Mimo vizuání stránku hraje ve studené válce obou hlavních protagonistů klíčovou roli hudba, ať už polská lidová či džez, a tvoří třetího v milostném trojúhelníku. Toho pokorného a vždy připraveného se přizpůsobit. Pawlikowski připravil prostor i pro skvělé herecké výkony, vyzdvihnu "dvorní" režisérovu herečku Joannu Kulig v roli Zuly. Pěkné čtyři hvězdy a silný zážitek.

    • 3.7.2018  13:40
    Domestik (2018)
    ****

    Roman a Šarlota. Dva manželé, z jejichž vztahu se vytratila radost a vplížilo se sobecké prosazování vlastních ambicí. Oba jdou nekompromisně za svým cílem a zákonitě se odcizují více a více. Cíl u každého z nich přerůstá v posedlost, která postupně ústí do naprosté tělesné a mentální destrukce. Adam Sedlák minimalistickou formou spolu s až na hranici fyzické nevolnosti jdoucími záběry vyznění snímku neuvěřitelně zesílil. Moc se mi líbilo prostředí bytu, kde se drtivá většina filmu odehrává. U dřezu umírá bazalka a sterilně čisté pokoje se spoustu elektroniky tvoří dokonalou alegorii vyprázdněného a strojového chladného vztahu. Pěkné čtyři hvězdičky.

    • 3.7.2018  13:26

    Režisér a scénárista v jedné osobě, Paweł Maślona, rozehrává šest jen vzdáleně propojených lidských příběhů, které se postupně vyvíjí do absurdních, někdy až tragických vyústění. Lidské chování a reakce jsou skvěle odpozorovány a leckdo se možná alespoň okrajově pozná nebo byl obdobné situace svědkem. Zvolená struktura filmu perfektně udrží vaši pozornost a často se i zasmějete. I když já osobně jsem někdy nevěděl, zda se mám smát nebo rozčarovaně a něvěřícně zírat, protože v druhém plánu mi spousta tragikomických a trapných situací připadala úplně zbytečná a stačí opravdu málo, aby si hlavní postavy ušetřili utrpení. Mezi třemi a čtyrmi hvědičkami.

    • 3.7.2018  07:01
    Léto (2018)
    ****

    SSSR, osmdesátá léta. Komunismus začíná rezivět a Stalinovi sochy mají v očích touhu obléct si džíny. V Moskvě, ale hlavně v Leningradu, pomalu z podhoubí relativní svobody a rock´n´rollu vyrůstají rockové a punkové skupiny. A někdy tehdy se potkali Viktor a Majk. Režiséru Serebrennikovovi se docela dobře podařilo zachytit atmosféru lenigradského undergroundu, avšak potenciál doby a místa nevyužil naplno. Filmu by slušel větší spád, i když i rockeři taky někdy hrají blues. Výborná hudba ovšem přidává filmu na síle. Mezi třemi a čtyřmi hvědičkami.

    • 3.7.2018  07:00

    Intenzivní. Kdybych měl popsat sovětský film Jeřábi táhnou jedním slovem, bylo by to slovo “intenzivní”. Příběh mladé přervané lásky je umocněn válkou, která všechno prohlubuje. I pocity štěstí a naplnění na jedné straně a výčitky, zklamání a smutek na straně druhé. Vezmu-li v potaz dobu vzniku filmu, rok 1957, je úžasné, jak málo jde cítit komunistická propaganda a kolik dostal režisér Michail Kalatozov tvůrčí svobody. Mohl tak na půdorysu divalní hry Viktora Rozova postavil vášnivý protiválečný milostný příběh, který se pyšní výbornými hereckými výkony. Zde chci vyzdvihnout Taťjanu Samoljovovou, jejíž prožití role bylo skvělé. Silné čtyři hvězdičky.

    • 2.7.2018  11:15

    Cizinci ve vlaku jsou klasickým hitchcockovským noir filmem, který staví na jednoduché počáteční myšlence, skvěle vystavěné zápletce, mistrné režii a výborných hereckých výkonech. Alfred Hitchcock, jak je u něho zvykem, citlivě graduje napětí zejména v druhé polovině filmu, a neváhá nejnapjatější chvíle odlehčit nečekaným vtípkem (kluk na kolotoči). Ruth Romanová i Farley Granger hrají velmi dobře, avšak Robert Walker je v roli kluzkého sociopata vyjímečný a ústřední dvojici zastíní. V záběru se mihne i sám režisér, jako obvykle si neodpustil miniroličku - tentokrát basistu nastupujícího do vlaku. I když je pár momentů z více než 70 starého filmu vývojem doby úsměvných, kvalitní filmařina nestárne. Celkově plnotučné čtyři hvězdičky a velká spokojenost.

    • 2.7.2018  08:26

    Dva kluci si prostě vyjedou na výlet a zažijí pěkných pár dobrodružství. Z filmu je cítit pohoda a svoboda, tak jak to má u správné road-movie být. Herecké výkony zejména mladé dvojici ústředních hrdinů potěší a pěkně se skloubí s jejich dospělými kolegy. Film při světové premiéře doprovázela početná delegace a měl jsem pocit, že i uvnitř filmového štábu vládla pohoda, která tak hezky vyzařuje z plátna. Vnímám i myšlenkové přesahy snímku, hlavně kontrast bezprostřednosti a férovosti mladých a cynického světa dospělých. A to je vše. Není to vůbec špatné, ale upřímně, čekal jsem po Rodinném filmu stejně jako část publika trochu víc. Tři hvězdičky.

    • 2.7.2018  08:25

    Dokument Tomáše Bojara skvěle zachycuje rozdílný způsob práce zpravodajské redakce v novinách a v televizi. Vidíme přesné rozdělení úkolů i debaty týmu nad textací / dramaturgií zpráv a pečlivé ověřování zdrojů. Dál ovšem dokument nenahlédne, to pro mě nejzajímavější, tj. určování pořadí zpráv, jejich vyznění, stopáže a váhy v porovnání s ostatními zprávami, zůstává skryto, resp. není předmětem dokumentu. Tomáš Bojar ovšem pěkně přenesl na plátno i stres stoupající v obou redakcích s blížící se mimořádnou zprávou. Solidní tři hvězdy.

    • 1.7.2018  16:06

    Spící lůno má opravdu přiléhavý název, neboť v jeho průběhu většina sálu usnula. Ne, teď vážně. Barleyho experimentální esej klade na diváka mimořádné nároky, ale ti, kteří vydrží až do konce, udělají dobře. Drtivou část filmu tvoří nádherné obrazy krajiny - probouzející se les, usínající řeka, hvězdná obloha, vodopád či prudká bouře. Je jasné, že filmové plátno zprostředkuje jen malou část skutečného prožitku z přírody, chybí čich, hmat, chuť a šestý (sedmý, osmý...) smysl. Někdo si tedy odnese alespoň předsevzetí, že bude víc chodit do lesa. Někdo může zauvažovat nad nespoutatelnou silou živlů, někdo nad dynamickým klidem, v němž se skrývá mocná energie změny, a jehož zárodky naopak tušíme uprostřed bouře. Někdo užasne nad faktem, že Scott Barley natočil celý snímek na svůj iPhone. Mně hlavou víří všechna tato témata a hodnotím pěknými dvěma hvězdičkami.

    • 1.7.2018  12:36

    Expanzi západní evropské civilizace do Ameriky, Afriky i Austrálie velmi poznamenal blud o nadřazenosti bílé rasy a bezohledné přesvědčení, že původní obyvatelé jsou jen něco jako mluvící zvířata. V Austrálii byla situace o to horší, že tento kontinent původně sloužil britské koruně jako velké vězení. Snahy o závádění spravedlnosti a řádu i pro aboridžince začátkem 20. století sebou nesly mnoho bolesti. Australský western Sweet country zachycuje právě tuto dobu a počátek přerodu otevřené nenávisti do tichého pohrdání domorodci. Režisér Warwick Thornton mě dokázal zaujmout historickým tématem, opravdovostí příběhu a krásnými záběry krajiny, naopak střihy do pocitů mě vůbec neoslovily. Celkově na pomezí tří a čtyř hvězd.

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace