Icefist

V první řadě chci zdůraznit, že 44 % fakt ne (v současnosti teda "už" 48 %). Viděl jsem SPOUSTU horších snímků co měly vyšší hodnocení. Nebudu ale zase tvrdit, že jde o nějakou perlu, když nejde. Příběh je naprosto elementární- dojít z bodu A do bodu B po trase X a překonat přitom Y překážek. Za to ale přece nemůžu kritizovat, když po většinu stopáže sledujeme jediného herce. Tam se už z logiky věci nedá vymýšlet přehršel zápletek, spletitých vztahů a příběhových veletočů. U post-apo s minimem postav dokonce vyžaduji jednoduchou příběhovou linku. Herci, hudba, vizuální stránka, efekty- všechno průměr co neurazí. A tak největším zádrhelem, který určuje hodnocení, jsou dialogy. A v nich je kámen úrazu, protože jsou nezřídka dětinské, naivní, primitivní a ve výsledku směšné. Kino se opravdu nejednou smálo a otázkou zůstává, jestli to tak bylo autory zamýšleno. U scény se sfoukáváním svíček tvrdím, že jednoznačně ano. Jenže v drtivé většině bych řekl, že nikoliv, a proto je zde hodnoceno tolik nízko. Vzhledem k tomu, že mimo toho nemám zásadnější výhrady, tak dám 60 %. Oblíbená část - Willův proslov o tom, jak se začal vytrácet

Zápletka je uvěřitelná, jakkoliv to u sci-fi může vypadat jako nešťastné vyjadření. Ale určitě si rozumíme. Postapokalyptická atmosféra se dá ohodnotit jedničkou, avšak v první půlce filmu jsem měl problém s tím, že jsme se v ní jen tak bezcílně plácali sem a tam. A když se pak konečně začínají objevovat motivace a nitky se začnou rozplétat, tak se snímek roztříští do hromady klišé a ve finále vlastně vyšumí do prázdna. Ale zase netvrdím, že bych byl zklamán- herecky není moc co vytknout, vizuál rovněž na vysoké úrovni, dokázal bych si rozhodně představit ještě větší využití hudby (pokud už pro svůj film získám Ramble On od Led Zeppelin a Whiter Shade Of Pale od Procol Harum, nenechám je přece hrát jen pár vteřin). Celkově 70 %. Oblíbená část- Freemanův proslov podbarvující dokončování mechanického hlídače

Myšlenka slušná, ale postavit na ní veledílo se nedá. Čekal jsem víc scén, i když třeba přestřelenejch, u kterejch bych se zasmál. K mému mírnému zklamání jsem se většinou jen usmíval a bránice se rozechvěla naplno pouze párkrát- za zmínku určitě stojí scéna s Rogenem a rozhodně i ta se Smithem. Celkově průměrných 50 % Oblíbená část- "Vítejte v Jersey, madam."

Není moc o čem psát. Máte rádi Tarantina? Musíte to vidět. Nemáte rádi Tarantina? Nedívejte se, nemáte proč. Neznáte Tarantina? Podívejte se a uděláte si dokonalou představu o tom, jaké točí filmy. Protože tohle je Tarantino jak jsme ho znali, známe a za sebe doufám, ještě dlouho budeme znát. Vypiplané záběry, skvělá hudba, dialogy s myšlenkou, syrovost, Samuel L. Jackson, nic nechybí. Možná trochu míň brilantních hlášek než bývá zvykem, o to víc brutality, krve a jiných tělních tekutin. To jediné považuji za drobnou slabinu, jinak paráda. Kde jinde narazíte na elegána DiCapria s nechutně zkaženýma zubama? 90 % Oblíbená část- debata o pytlích

Proboha proč? Úplně zbytečnej film, o řád horší než verze s Maguirem. Štvala mě spousta nesmyslů, WTF momentů (rovnání stavebních jeřábů!!!) a hlavně ze všeho nejvíc Andrew Garfield, u něhož v jednu chvíli sledujete prýštící seběvědomí a cool pohledy, aby se z ničeho nic změnil na utlačovaného moulu, který ze sebe nedokáže vysoukat větu, když mluví s holkou co se mu líbí. Tak buď a nebo- obojí zároveň prostě nejde! Tvůrcům díky za sympatickou Emmu Stone, ale celkově to je jen tak tak 60 %. Oblíbená část- scéna ve školní knihovně

Syrovost a obyčejnost příběhu je jeho největší silou a zároveň i slabinou (dokážu si představit, že to někoho nebude bavit). Tohle je totiž přesně ten druh filmu, u kterého si můžete před úvodní titulky domyslet ono v současnosti tolik oblíbené- založeno na skutečných událostech. A netřeba dál řešit, jestli to tak je nebo ne, protože pokud se to nestalo doteď, stane se to zítra, či pozítří, či za týden, či za měsíc... Chválím přirozenost a uvěřitelnost motivací, akcí a reakcí. 70 % Oblíbená část- nález knihy na záchodě

Netradiční podání tradičního sportovního příběhu "from zero to hero". Klučina byl super, Jackman taky potěšil, Evangeline Lilly mňam. Kladně musím ohodnotit i soundtrack, samozřejmě efekty a hlavním záporem tak je vlastně ona již naznačená ohranost tématu. Osvěžení v podobě prostředí blízké budoucnosti vám ale napomáhá klišé tolerovat. 80 % Oblíbená část- první ranní Jackmanova výuka boxu

Vlastně zbytečnost, nebo kdybych to měl trochu rozvést, tak mi to přijde jen jako uvedení do děje. Jakoby mělo následovat dalších x dílů, ke kterým si zde uděláme obrázek co a jak. A nejsem si jist, jestli to takhle bylo zamýšleno. U původního Bournea seděl člověk připoutanej pohledem "na skle", protože ho vážně zajímalo co se děje a co se bude odehrávat dál. Tady jednoduše jen kouká. A to mám Rennera docela dost rád a samotná akce se taky nedá označit jako bída. Jenže celkově to je prostě tak nějak bez chuti a bez zápachu, což asi nejlíp ilustruje, že můj oblíbený moment přišel až úplně na konec. 60 % Oblíbená část- skladba rozběhnuvší se v závěru na lodi

Červenej film? No nevim. Zápletka zajímavá, ale potom to uteče bez čehokoliv originálního a osvěžujícího. Neuhrane hudba, herci, kamera... Šeď a průměr- 50 %. Oblíbená část- mizící prsty a spol.

Ferrellův nekompromisní humor je už tradice, Galifianakisův trouba taky, takže nezbývá než konstatovat, že žádné významné překvapení a skvělé představení se neodehrálo. Jednoduše- rutina. Já děkuju hlavně za úžasnou milfku LaNasu a velmi dobrého McDermotta, všechno ostatní můžu s klidným srdcem označit za průměr až podprůměr. 50 % Oblíbená část- zpomalovačka na malé dítě