kocik1

Džin z lampy, který nejen, že plní přání, ale svého pána i vychovává. Před jídlem umýt ruce, nebo raději se vykoupat ve vědru i celý. Princezna, která dokáže sladce spát nejenom na hrášku, ale i na trávě a ani k tomu nepotřebujie karimatku. No a pak se zamiluje a hned beze vší kritiky převezme názory svého partnera.:-) A žili šťastně až do smrti. Tak ať jim to vydrží.

On the road není tentokrát ani Jack Kerouac, ani Wabi Daněk, ale Jiří Bartoška. A je On the road v příběhu, který je příliš zjednodušující, příliš plochý a příliš black and white. Jistě, je tam dost vtipných momentů, ale ty nejsou vyváženy. Mě by třeba zajímalo, co se stalo s chudákem psychiatrem z léčebny a proč kvůli němu nemá trampující Bartoška černé svědomí? 50%

Jakožto žena s číslem nožky 43 musím Charliemu chtěj nechtěj fandit. Krindapána, vždyť on šije boty i pro mě a kdo se někdy zkoušel obouvat mimo běžné velikosti, ví, o čem mluvím..:-)) Film sám se ale řadí k šedému průměru a dá se u něj docela dobře žehlit. 50%

Film, který si dal za cíl vymámit slzičky dojetí i z nosorožce.Takže já budu asi ještě větší mastodont. Sean Penn výborný, Michelelle Pfeiffer výborná, malá Dakota otravná a celkově je tenhle film jen prvoplánová ždímačka na city, napsaná navíc podle obvyklé ničím nevyčnívající šablony.

Od začátku se mi zdál tenhle díl jako nejslabší, nejspíš proto, že se vlastně nejedná o žádnou scifi z daleké budoucnosti, nicméně závěr to posunul opět nahoru. No a pointa? Hned jsem si řekla, že tu kameru na noťasu, kterou stejně nepozžívám, pro jistotu přelepím. A možná i uvážím, jestli je rozumné mít mobilní telefon.... Můj chlap ovšem na to, jak se rozmyslím, nečekal. Přelepil ji, ještě než doběhly závěrečné titulky.

Díl od dílu napětí klesá a stoupá nuda. Nevadí mi filmy nebo seriály, kde se hlavně mluví a nic se neděje. Jenže tady se toho moc neděje a mluví se hlavně o ničem. Což je vražedná kombinace.

...a takhle lze v budoucnosti vytvořit dokonalou biologickou zbraň. Souhlasím se zissou, že příběhy se začínají trochu opakovat, ale to nic nemění na tom, že jsou pořád dobré.

První díl Pustiny chytne a už nepustí. Tak snad to seriálu vydrží.

Film je vlastně jedním dlouhým závodem o to, jestli se jedné vyšinuté psychopatce podaří anebo nepodaří utýrat své dítě hlady. Výborně natočené, atmosféra by se dala krájet, jen kdyby člověku nebylo z děje tak špatně, že neudrží v ruce nůž. Škoda jen zjednodušeného závěru.

V roce 1973 mi byly sladké 4 a možná se mi tahle pohádková agitka i líbila. Však jsem taky byla cílová skupina. Jenže dneska už jsem někde jinde. A tak se mi z toho podprahového sdělení otvírá kudla v kapse. Tyl to možná ještě myslel dobře. O motivech Československé televize si ale myslím svoje. Jedna hvězda se skřípěním zubů za Libušku.