GOREGASM

Na úvod krátké summary dílů předešlých a jde se natvrdo na věc. Poslední Kapitola sice disponuje slasherovsky tupými postava v tom nejtypičtějším slova smyslu, ale nebojí se kosit jednoho po druhém ve vcelku divokém rytmu, kapkami krve se nešetří a nakonec se i podíváme Jasonovi face to face a to se cení. A ten jeho rypák za to fakt stojí :-). Osobně mně i pobavila za všechny přítomné uši přitažená koncovka s narychlo oholeným zlosynem a přestože jde o nejblbější díl, tak je možná paradoxně i nejzábavnější a s pěknýma nahotinkama :-). 60%

Vynikající herci a dravá režie dělají z této sondy do života zlodějské kočovné rodiny nečekaně mimořádný a syrový zážitek, který kombinuje kriminální elementy se sociálním dramatem a skutečně nechává vyniknout nejen jako vždy famózního Fassbendera a Gleesona, ale i ostatní herecké talenty. postupně eskalovaný konflikt otce a syna má díky dvěma zmíněným borcům velmi údernou dynamiku a udržuje napětí až do koncovky, která nemusí uspokojit každého, rozhodně ale nekazí pocit z prémiové nemainstreamové degustace. 85%

Akční etapa Nicovy kariéry nebyla vůbec špatná a Con Air mnozí řadí na špici v devadesátkách obecně. Já až tak nadšený nejsem, i když na něj byl před více než dvaceti lety v kině, a přestože i dnes mi solidně polechtala bránici a promasírovala audiovizuální receptory. Jde o místy solidně natvrdlou macho zábavu plnou na různý způsob zvrhlých existencí, kterým jasně ruluje Johny Malkovich (bez něj by tomu chyběly grády). Bruckheimerovsky ohňostrojová akce s několika faaakt bláznivými nápady tady nevadí stejně jako přitaženost za vlasy defacto veškerého dění. Prostě, když to neberete vážně jde o stoprocentní kus, pokud ale mozku dovolíte trochu akce, uvědomíte si, jak hollywoodskou blbůstku vám právě servírují. Ale nevadí to a už jen kvůli tomu Cageovu účesu a superdobráckému, do tvrďácké slupky zabalenému charakteru to stojí za tu psychickou námahu :-). 80%

Dvojka sice byla o dva fousy lepší a neptejte se mě, proč jsem jí viděl první, přesto je první díl této samurajské ságy, vynikajícím otevírákem příběhu pomsty charismatického samuraje, Ogamiho, a jeho malého na divoko střihnutého synátora. Svým minimalistickým a zároveň atmosféricky napínavým zpracováním člověku neznalému, co ho čeká, vyrazí dech a to ani nemusí sekat samurajským mečem s elegancí a soustředěním, které do těch několika krvavých baletů báječně zapadá. Samurajský kodex je z toho cítit na míle daleko, stejně jako feeling samurajských filmů, které jsou pocitově jedinečné a neopakovatelné. A Lone Wolf and Cub stojí v jejich žebříčku na špici. 85%

Celý film disponuje jedinečnou atmosférou, kterou už by v současnosti asi ani Herzog nezopakoval. Ta kombinace děsivého neznáma s reálným a kůži nahánějícím ztvárněním hraběte Draculy je velmi pohlcující a to ani nezmiňuji zneklidňující hudební motiv, který celý snímek uvede do hlavy divákovy a z ní už se na dlouhé hodiny dopředu nevypaří. Kinského kreace děsí, zároveň ale také vzbuzuje jistou empatii, kterou si v průběhu snímku v hlavě budujete a jeho tragický osud se vám zaryje pod kůži hloub, než byste čekali. Reálné "kulisy" dodávají snímku punc až nepříjemné opravdovosti a kompletují téměř dokonalý vampýrský zážitek. 90%

Tak jak mne dvojka nadchla (i když až napodruhé) svou oldschool atmosférou a nepříjemným hudebním doprovodem, trojka sebou švihla na placáka do béčkových vod. Postupná rezignace na jakékoliv napětí a čím dál více na hlavu chování postav jsem už viděli mnohokrát, ale tady to zamrzí o to víc, že právě v tomto díle si Jason nasadí svou kultovní masku, ke které se nachomýtne tak pitomým způsobem, že pak už jen zůstanete nevěřícně koukat, co všechno ten paňáca přežije. Respektive rafinovanosti se meze nekladou. Holt do třetice to neklaplo. 40%

Velmi aktuální téma v hravých kulisách a taky že mi to během první vtahující hodinky pěkně šrotovalo v hlavě. Velký potenciál pro drama, ale i komedii směřuje Payne spíše k tomu prvnímu, což vůbec nevadí (na odfrknutí tady máme Waltzova Dušana :-), nicméně postupně se děj na svých křižovatkách vydává směrem, kde ztrácí na své svěžesti, která je v první polovině všudypřítomná. Druhou půli nejlépe charakterizuje samotný konec, který vyzní nemastně neslaně do ztracena. Payne dotáhl perfektní myšlenku k "jen" zajímavému filmu, ve kterém je vše dotaženo tak nějak na půl (od zajímavých myšlenek až po vedlejší postavy a vlastně i Damon samotný nakonec neví, čí je) , přitom to mohlo být perfektní. 65%

Černobílá Lolitě velmi sluší, ale ještě více dává vyniknout Peteru Sellersovi, který svou kreací Clare Quiltyho, totálně zastiňuje i samotnou Lolitu. A když jsem o tom chvíli přemýšlel, tak to vnímám jako geniální záměr dvojice Kubrick/Nabokov, protože přesně o tom vyznění celé Lolity je. James Mason v hlavní mužské roli je sice na plátně nejčastěji, ale divák postupně chápe víc a víc, že on nikdy nebude ten první pro Lolitu a celá ta komicky laděná hra s divákem nakonec krásně zapadne do sebe. Lolita možná nedosahuje naléhavosti a intenzity pozdějších Kubrickových děl, naopak ale disponuje hravou lehkostí, která se projevuje nejen v brilantně zahraných dialozích (Sellers je famózní, ale třeba taková Shelley Winters mi vyrazila dech). Zoufalost, neopětovaná láska, žárlivost, tahle kombinace na plátně fungovala vždy a násobte stem, pokud jde o Kubricka. Stejně jako většinu mě překvapilo odlehčené pojetí, dvojnásob když to točil Stanley, ale tím více jsem si to užil a hlavně se bavil. 90% P.S. Chci umět tancovat jako Peter "JsemBoží" Sellers.

J.C. Chandor netočí obyčejné filmy, ale už podruhé za sebou mu k dokonalosti něco chybí. Jako první zaujme šťavnatá chlapácká sestava, který chemicky i herecky funguje a po úvodním seznámení a team upu nastupuje i hutná atmosféra, která vás může přepnout do chvilkového módu "Sicario". Tady ale neluštíme nerozmotatelnou kartelovou válku, ale "jen" pět špinavými penězi zlákaných žoldáků, kteří si chtějí vydělat na předčasný důchod. Triple Frontier má od začátku velmi dobré tempo, postupně bičuje i napětí, které vyvrcholí perfektně natočenou havárií vrtulníku (ono obecně musím kameru hlasitě plácat po zádech). Pěší putování dobře prokresluje vztahy mezi zmíněnou pěticí, nicméně osobně zápasím s koncovkou, která je v kontextu se zbytkem filmu taková... nijaká. Tady u mně neplatí, že méně je někdy více. Chápu, že tu přímočarou obyčejnost/reálnost závěru někdo může vychválit, ale tady mi to nesedlo. Pořád ale jde o talentovaně natočenou a zahranou zlodějnu. 80%

I pro svou slabost pro egyptskou mytologii dokážu přimhouřit všechny oči vůči nejlepšímu Sommersovu filmu, který je setsakramentsky sympaťáckým dobrodružstvím, ve kterém jsme objevili úžasnou Rachel Weisz, ve kterém si Brendan Fraser hlasitě zařval o zajímavé role, aby už skoro žádné podobné nedostal a ve kterém tak trochu taky jednorázově Arnold Voosloo zaválel ve své životní roli. Solidní a nepřepálená triková stránka baví i po letech a ten příběh beru s velkou nadsázkou a i díky tomu se i po dvaceti letech bavím, ne sice tak královsky jako u Indyho, ale pořád je to sranda a dobrodrůžo v jednom. 85%