GOREGASM

John McTiernan si po jednodílné a sedmileté pauze opět naplno užívá ruku plnou triumfů. Na vysvětlenou a popořadě. Neustupující kocovinou trýzněný Bruce Willis v roli Johna McClanea stručně ruluje a jeho übersuché hlášky mají koule v tom nejdrsnovtipnějším slova smyslu. Tomu chlapovi prostě zbaštíte všechno i s pověstným navijákem. Dvojnásob, když mu scénárista ihned po ránu nasadí na krk ceduli s nápisem "I HATE NIGGERS" a pošle ho do černošské čtvrti. Lepší lék na kocovinu neznám :-). Sam Jackson jako parťák, Jeremy Irons jako zloun a zběsilé tempo plné zatraceně odvázaného krimakčního náklepu mě k mému překvapení nutí jásat i po dvaceti letech. 90%

1.série - ***** (90%) Allan Ball se jako výkonný producent po dnes již legendárním Six Feet Under pustil do velmi odlišného projektu, i když mnohá témata se určitým způsobem prolínají. True Blood je především seriál o několika amerických maloměšťanech (prostě Texas, respektive Bon Temps), kteří jsou ve většině případů zatraceně ujetí a nevyzpytatelní a žádný z nich není to, nač na první pohled vypadá. A nečekejte jenom upíry. Seriál je opravdu hodně odvážnou směsicí brutalitou a odvázaným sexem prosáklého soužití lidí a upírů, osudové upíří romantiky a několika charismatických postav na jejichž vývoj se velmi těším, stejně jako na celou story, která začíná zajímavě košatět. Specifické kouzlo True Blood rozhodně nechybí. 2.série - ***** (100%) Když jsem viděl True Blood prvně docela mne rozhodil přibývající objem nadpřirozena. Čekal jsem cílené prozkoumávání světa upíru a stále se rozšiřující záběr příběhu jsem vnímal negativně. Shlídnuto podruhé a beru disciplinovaně zpět. True Blood míchá zatím sice jen lidi, upíry, shapeshiftery a čarodějnice, ale dokáže nabídnout dvě skvělé vyvrcholení během jedné série, přičemž ta s náboženskou sektou má zcela odlišné kouzlo ve srovnání s čarodějnictvím. Obě ale fungují fantasticky s mnoha vedlejšími motivy (pouto Erica ke Godrickovi evokuje to nej z upírské mytologie). Přepínání atmosféry by se dalo označit jako obchodní značka seriálu, ve kterém se nešetří hororem, thrillerem, romantikou, komedií... just name it ;-). Pro někoho to může být velký guláš, ale stačí si oblíbit své "hrdiny" a je hotovo. A nejen díky noblesně krvežíznivě Evan Rachel Wood má True Blood absolutně originální šťávu. 3. Série - ***** (100%) Russell Edgington respektive David O´Hare pumpuje do žil třetí série nejen své osobité charisma, ale zejména doposud ne úplně vykreslený krvelačný naturel upíří rasy. Každý díl toho odvypráví tolik, že romantické momenty Sookie a Billa, které dokáží místy brnkat na kýčovitou strunu, nikdy ale naštěstí nejde o „čistý“ tón, znamenají vítané odlehčení od dějového uragánu, který postupně a zatraceně zajímavě rozvíjí všechny hlavní postavy. A těch teda je ;-). Celé Bon Temps universum nadpřirozena se dále a zcela přirozeně rozšiřuje a plně se mi potvrzuje, že někdy se druhá šance vyplácí. Btw vizuálně si seriál drží laťku velmi vysoko a potvrzuje pověst krví nasáklé romantiky pro fajnšmekry. 4. série - ***** (100%) True Blood je skutečně živý organismus (již podruhé velké díky Alane Balle) a i ve čtvrté sérii rozšiřuje hranice nadpřirozena o zatraceně velký kus a dá se říci, že všechny postavy zažijí velmi výrazný posun ve svých osudech. Příběh je plný překvapivých a nečekaných twistů, zápletka s nekromantkou (přesně obsazená Fiona Shaw) vrcholí v defacto dvoudílném finále a přitom je to stále ta nejlepší upíří selanka ever, která navíc i skvěle vypadá, respektive si tvůrci dokázali vycizelovat velmi osobitý a atraktivní vizuální look. Více prostoru dostávají původně vedlejší postavy jako například Pam, což je jenom dobře. Za prozatimní čtyři série už se mi skutečně všechny postavy zaryly hluboko pod kůži a tím intenzivněji si True Blood užívám. Každý díl má spád a já tak nějak tuším, že fantazie autorky předlohy a týmu Alana Balla tady zdaleka nekončí. 5. série - ***** (95%) Doposud největší jatka a zároveň svým vývojem nejprogresivnější série, která nás dostává již plnohodnotně do nejvyšších pater upíří společnosti a obojí má stejného jmenovatele. Russell Edgington. Edgingtonova postava, kterou si v nejryzejším duchu za vteřinu vysloveného klišé užívá David O´ Hare, rozpoutá pravé peklo a vývoj všech dějovek má proto velmi intenzivní průběh. Mnoho twistů je logicky zakotveno ve spletitém ději, působí věrohodně a ještě více dokáží vtáhnout do krví prosáklého dění. Jedinou slabinou se tak stává nevyhnutelně Stephen Moyer, který zvládá Billa Comptona v lidumilné rovině, ale jeho přerod v průběhu série mu nevěřím a vůdcovské charisma nemá vůbec. "Malý" škraloup, ale je tam. Charisma se tady naštěstí vyvažuje mnohonásobně v ostatních rolích, protože na Erica, Pam, Jasona, Russella, Taru, Sama a samozřejmě Lafayetta a mnoho dalších se nezapomíná. Ale Billa by mohli v příští sérce odpískat :-). 6. série - **** (80%) Děj uhání zběsile kupředu, což má za důsledek první zásadnější trhliny v logice, např. nevěrohodné a prakticky nevysvětlené přecvaknutí Alcida z uber dobráka na pana Zlého. Nechci působit předpojatě, ale byl jsem zvědav, jak se projeví absence Alana Balla a chtě, nechtě, cítit to je. Nejvíce asi v jeho exekutivním citu pro detail a pro to, kdy na tu pomyslnou pilu přitlačit a kdy nikoliv. Warlow se taky ne úplně vyvedl a tak vše opět zachraňuje Eric, Pam a vlastně celá uvězněná upíří kolonie, díky které má i šestá série solidní šťávu. Zároveň je trochu škoda, jak otrle už všechny postavy působí, a přestože jim umírají jejich nejbližší, s jejich citovou soustavou to už nijak dramaticky nehne, že Same Merlotte. 7. série - *** (60%) Absence Alana Balla je už velmi citelná a prostocviky, kterými scénáristé sedmou sérii prošpikovali zachraňuje už jen charisma hlavních postav (a Sookie to není ;-). Seriál zůstal jen bizarním a po EjčBíOvsku ufackovaným (někdy už jsem si říkal, že kdyby takhle se mnou mluvila, moje žena, tak ji asi... ani květinou neuhodím :-) a úplně se z něj vytratila snaha o zachování lidské racionality a jisté "True Blood" poetiky. Sice jsem zůstal doživotně zamilován do Anny Camp (Sarah Newlin), pocit z nedotaženého to bohužel neodvrací. V součtu ale není čeho litovat, protože přes zakolísání v závěrečných dvou sériích, jde o seriál, který nabídl spoustu nezapomenutelného, včetně vikingského upířího Boha Erica Northmana. A když už jsem u postav, tak za mě 1. Eric Northman 2. Jason Stackhouse 3. Sarah Newlin 4. Russell.Edgington 5. Královna Sophie-Anne Leclerq. Celkové hodnocení - 89%

Je dobře, že se k sérii vrátil Bryan Singer, který X-Meny nadvakrát vytesal v kvalitní komiksové universum. Svým stylem hladce navazuje na majstrštyk Matthew Vaugna, kterým First Class bezpochyby byl. Singer potvrzuje pověst silného vypravěče, který navíc za ta léta vypiloval i vizuální ekvilibristiku (slow motion orgasmus Quicksilvera ve vězení aspiruje na akční scénu roku). Velkým triumfem filmu je v součtu bestiální charisma všech zúčastněných, jelikož se setkávají obě filmové generace postav a jde vlastně o splněný sen komikso/filmového fanouška. V kontextu celé série Days of Future Past opět rozvíjejí x-mení příběh dál a s předešlými díly je zde mnoho spojnic, a to nemám na mysli pouze závěrečné Wolverinovo probuzení. Koncepční práce a tak to mám rád. Jen jedinou věc nechápu. Jak mohl John Ottman složit tak nevýrazný soundtrack. 90%

Seth MacFarlane a jeho westernový galimati(fuck)yáš, aneb ne všechny vtipy snesou papír i celuloid at the same time. Seth jde defacto ve všem proti westernovému, ale i dobovému klišé a mnohdy se mu to daří (viděli jste někoho smát se na fotce?:-)?), semtam trhá bránice (celý Neil Patrick Harris, vztah Giovanniho Ribisiho), ale mnohdy je ohlušujícím způsobem trapný a v neposlední řadě nepochopitelně brutální, přičemž jediné vtipné úmrtí je s ledovou kostkou. Po Tedovi by se měl MacFarlane vrátit pokorně na zem, neobsazovat se do hlavní role (velmi suchopárný výkon) a více si vážit skvělých herců, kteří ho jako tvůrce respektují a nevkládat jim do úst každou repliku, která ho při mokrém snu napadne. 50%

Přestože film provázely děsuplné ohlasy z uniklé pre-verze, výsledek není vůbec špatný, i když divácky velmi nenáročný. Akce je opravdu hodně, je bombastická a nesčetněkrát efektně zpomalená a v konečném dojmu zcela přebíjí děj, což je u X-Menů škoda. Jasně, je tady nový rozměr pro Wolverinovu postavu v podobě jeho bratra (vynikající Liev Schreiber), přičemž úvodní prolog vystraší nechtěným komičnem (To nebyl tvůj otec, kterého jsi zabil...synu :-). Naštěstí následují velmi povedené opening credits, po kterých jde všechno ráz na ráz, bez zbytečného blábolení a ve zdravě rozpustilém duchu. Herecké obsazení taktéž velmi dobré, a kdyby Wolverine tak teatrálně neryčel pokaždé, když mu šlápnou na kuří oko, nebo zabijí ženu, byla by to čistokrevná osmdesátka. 79%

Téměř mě to bolí napsat, ale Brett Ratner natočil dobrý film. Čtyři hvězdy mu sice nedám, přesto musím uznat, že precizně vytěžil Singerem nadvakrát úspěšnou kvalitu, a přestože jeho přidaná hodnota v rovině nápadů a rozvoje je minimální, akci zvládá mistrně a Singerovo herecké komando potvrzuje svou výjimečnost (Magneto je opět bezchybný). Kdyby Ratner sérii rozjížděl, skončili X-Meni v komiksovém pekle, ovšem za konstelace roku 2006 mu spadla do klína frančíza, kterou jako v případě Red Dragona nezabil, ale udržel i přes svou vzorovou a ryzí hollywoodskou povrchnost (viz postava Vinnieho Jonese a dětinsky vyznívající dialogy) v setsakramentsky zábavných vodách.70%

Znatelný upgrade na všech frontách už tak výborné jedničky, kdy prim hrají jednoznačně postavy, které mají charisma, vtip, sex appeal a v součtu všechny divákovy sympatie. Singer postavil prvním dílem velmi pevné základy a s jejich oporou a velkou chutí vypráví dál příběh menšinové skupiny mutantů, která se setkává s nevraživou reakcí "normálních" lidí. To je ale překvápko. Chytře konstruovaný scénář navíc vytváří hnedka tři frakce, kdy se dostává do hry generál Stryker, kterého Singer svěřil dalšímu "Šejkspírákovi" (promiňte ten výraz ;-), Brianu Coxovi.a děj se díky tomu neustále žene kupředu a poodhaluje stále něco nového. Je sice pravda, že filmu opět chybí alespoň jedna velká triková scéna (i když úvodní Nightcrawlerova akce na ni aspiruje), což mi zabraňuje dát absolutorium, přesto nebo právě proto si X Meny vychutná nejen zarytý komiksofil. 90%

Bryan Singer dokázal se svými X meny na poli komiksových adaptací bez špetky nadsázky vizionářský počin, protože poprvé dodal plnohodnotnou psychologii a nikam nespěchající story, které jde o vytvoření precizního základu pro další pokračování. Přecijen otevřít novou ságu, v níž máte představit ne jednoho, ale hned celou školu superhrdinů vyžaduje koncepční přístup a ten Singerovi nikdy nechyběl. Hřebíček udeřil Bryan na hlavičku také v herecké sestavě, kde definoval ikony - Magneta s tváří Iana "Gandalfa" McKellena, Star Trekovskou modlu Patricka Stewarta usadil do křesla Profesora X a defacto do jiné dimenze teleportoval Hugh Jackmana, jehož Wolverina zná nyní celý svět. První X Meni si jistě zasloužili štědřejší rozpočet, ale tehdy měli producenti ještě rozum, a přestože finále na Staue of Liberty je jediným zklamáním celého snímku a nenabídne zrovna vizuální odvaz, výborný dojem to nepokazí. 85%

Nesrovnávat s The Shining sice nejde, ale přesto The Amityville Horror patří mezi to lepší ze sedmdesátkové dekády a zejména první půlhodina mě svým audiovizuálně syrovým pojetím dokázala zatraceně navnadit na další vývoj. Ten sice již zdaleka není tak působivý, za což může především rozmělnění atmosféry dvěmi příběhovými liniemi, z nichž především ta duchovní krom úvodní scény s mouchami selhává a zbytečně tříští domovní teror, který v důsledku zmíněného nedostává dostatečný prostor, aby strhl. Velká škoda, protože začátek se tvářil setsakramentsky slibně. 60%

Spike Jonze už zdaleka nepotřebuje Charlieho Kaufmanna k vytvoření nevšedního zážitku, mezi než Her bezpochyby patří. Povrchní nálepka nevšedního zážitku je ovšem více než nedostačující. Prvek odcizené společnosti dodává všem decentně futuristickým a esteticky dokonalým kulisám, včetně ústředního "ÓeSka " Samanthy, velmi reálné tvary, a přestože Jonze nikdy nedonutí diváka k slzové průtrži (což si myslím ani nechtěl, spíše jste to mnozí čekali), tíha ústředního motivu rezonuje směrem z plátna defacto pořád. Tím úlevněji potom závěrečné finále na střeše působí a svým pojetím jen stonásobně podtrhává, jak obrazově a citově podmanivý snímek Spike Jonze napsal a natočil. 90%