Segrestor

Nejlepší byl asi ten Čau Čau, ostatní herci mi jaksi splynuli v bambusovém háji v jednoho univerzálního statistu. Nemám šajn, co kdo komu udělal, co proč se jak dělo, či jak co po sobě následovalo nebo se jinak odvíjelo. Bitky byly docela dobré, ačkoliv to občas vypadalo, jako když si moje malá hraje s loutkama. Lítaj vzduchem a mlátí o sebe, dokud jim neupadne ručička. Já nevím, Tygr a drak měl alespoň jakýsi nádech fantastična, toto je jen snímek pro úplně jiného diváka, než jsem já.

"Dut Shu sluneční sranda" je filmem, který vás přestane bavit, i když chováte platonickou lásku ke kopancům Donnie Yena, i když se vám zalíbí jeho filmový vzhled plný kérek čínského menu, i když si počkáte na první bitku... Zkrátka a dobře, humor soudruhů z Číny v moderním akčním filmu prostě nechápu a nevím, proč bych měl tvrdit, že je to dobré. S bídou tři rudé hvězdy, ale to proto, že Donnie Křenovi strašně nadržuju.

Stallone ve své ranější tvorbě představuje spíše ustrašeného Mickey Mause, než obrněný transportér na pochodu severním Vietnamem nebo Afghánistánem. Zkrátka hodný, i když vzpurný, chlapík v nejlepších letech, který křesťansky nastavuje druhou tvář a chce sekat latinu, aby si spravedlivě odkroutil, co má. Jenže, život je pes, a tak i jeho Frank Leone, dostane řádně přes prdel. Ve své době lepší akční film s přidanou hodnotou lehkého moralizovaní a vězeňského drama. Vlastně, co si víc přát? Dnes už takový film málokdo ocení, či dovede sledovat se stejným zanícením, jako tehdy my, když jsme byli kluky.

Snímek je natočen s pečlivostí a láskou ke kung pao, ale stejně se vám na tom nebude něco zdát. Sám jsem tedy nepřišel ještě na to, co mi tam vadilo, ale i přesto lze doporučit jako kvalitní moderní akční film. Jo, už vím: Donnie to letos přehnal s botoxem, SWAT team z Hong Kongu stojí za vyližpepu a vrchni komisařka, které pan Yen nakonec taj chi v pi chi nepředvedl, byla asi nejslabším článkem filmu. Rozumějte, vrchní komisařka tikťaků a slovo kungfu slyší prvně v životě... ale co, asi tam maj stejně blbý policajty jako u nás. Ale jinak pěkná podívaná o cestě ambiciozního skřeta za věčnou (ale nechvalně proslulou) slávou. Fajty na 90% skvělý, těch chybějících deset procent jde znát.

Žena v černém, muž (spíš chlapec) v úleku, dívka s louhem, manželka v bílém... názvů by se našlo hned několik, avšak podstata zůstává stejná. Studený anglický hororek s duchy a blaty, vás bude děsit tak, že si cestou do práce dáte setsakramentskej pozor, abyste neupadli do vřesoviště. Dlouho odkládaný snímek, ze brzy ukázal jako dobrou volbou na studený zimní večer.

Pořád váhám, jestli mám tento snímek proklínat, nebo jej pochválit. Ze začátku to byla dost nuda, pak ještě větší, později přišlo téma: amík vystřelí a pět smotaných ručníků spadne ze skály. Střídané občas tématem: amík skočí šipku z vrcholku hory, chytí se vypálené rakety, přistane do mechu a cestou skopne ještě pět ručníků a dva uhrane modrýma očima. Jo, a ještě plus téma: amík vezme golfovou hůl a odrazí odjištěný granát zpět k ručníkům, jenž mu ho tam drze hodily. Jich zemře sto padesát, z toho deset se utopí a jedenáct oběsí. Avšak po vskutku heroickém kousku třech vojáčků, jimž i tímto patosem tvůrci vzdali hold, a ano, skutečně pompéznější smrt hrdinů NAVY SEALS jste neviděli, to končí s tím, že se přeživší Marcus Aurélijus dostane do spárů hodných Afghánců, kteří si jihad vysvětlují úplně jinak, totiž tak, že prostě musí zachránit amíka. Co čert nechtěl, i pro ně si přijde taliban s nejhnusnějšíma ručníkama na hlavě a začne uklízet v ulicích, ale zaplaťalláh, přiletí amíci v apačích a vyčistí to pro sichr ze vzduchu. Konec dobrý, všechno dobré. Byla to zábava.

Zápory: Herci ze hry o prsten Nibelungů hrají pravé Rumuny. Masového vraha s bestiálním šklebem, otce upírů, syna draka a upíra samotného hraje zde sympatický muž vhodný spíše do rolí mušketýra nebo nějakého fantasy bohatýra, co já vím... Drákula je zde jakýsi první Batman. Celé je to, ač to má zobrazovat dávné hrůzy divné doby, příliš uhlazené, načančané, zkrátka líbivě neškodné, pro mladého diváka... Klady: Fungující příběh, solidní akce, slušná výprava, parádní triky, atmosféra ujde, luxusní praupír, ctění původní legendy, napětí, emoce, pompézní scény. Verdikt: Film o zle a temnotě, ale i o naději, určený především mladšímu divákovi, pro romantickou povahu filmu i stylizaci (a volbu) herců, potěší nejedno dámské očko, přesto neurazí, nenudí a přinejmenším natěší na pokračování. Na pokračování, ke kterému ovšem budete mít pravděpodobně větší skepsi, než k tomuto dílu.

Černý Bond 007 je tady a říká si Falkón.

Nejzajímavější na tomto snímku je, že se v prvé řadě nezaměřuje na ono zlo, na zombíry, spíše je používá jako prostředek k vyprávění čehosi jiného. Zatímco se v jiném filmu dozvídáme, jak se to stalo nebo proč, a pak se jen kocháme jednotlivými akcemi, které se pak předhání v šílenostech, zde se odehrává poklidný příběh dvou ztracených v postapokalyptickém světě a ještě je nechává zaobírat se jinými problémy, než vůbec nějací zombíři jsou. Zkrátka, vyprávěcí postup je jiný, neobvyklý a to je právě to, co vás donutí si film oblíbit, nebo ho zatratit. Výtka by se našla a to zcela principiální a tou jest přeměna Roba Halforda na super upíra, kterou jsem nepochopil, ani nikdo neměl snahu o to, aby se tak stalo. To mi přišlo poněkud nepatřičné, film by se bez toho buď obešel, ...nebo takové etudě chyběla pointa. Jinak pěkná podívaná, klidně bych mohl jejich cestu sledovat další dvě hodiny. Proč ne.

Kromě fekálního humoru, který, nevím proč, mě pořád rozesmává, se dají najít i nějaké ty skryté vtipy, nebo, kritik promine, ne-tak-přímočaré jednoduché gagy. Tím myslím například parafrázování Pána prstenu, nebo drobné detaily (televize západu a KLDR apod.). Diktátorovi tu dávají neskutečně na prdel. Je to zesměšnění nejhrubšího zrna a divák může být rád, že to nešlo ještě dál, jelikož by mohlo. Takhle to nejspíš ale stačilo. Nám to tak prudérní už asi nepřijde, ale dovedu si představit, že kdejaký Severokorejec z toho musí být dost v šoku. Příběhově je to solidní, žádnou botu nehledejte. Dává to smysl i kdyby se nemělo jednat o komedii. Nedovedu si teď představit, jak se ke Kim Šu-Linovi jinak přiblížit, když ne přes televizní rozhovor.