Segrestor

Sedmdesátá léta byla opravdu zlatá. Nebyly mobily, počítače a ve sklepech čerstvě voněla tráva. Seriál z takové atmosféry těží, ale není ryze retrospektivním sitcomem. Pouze sitcomem zasazeným do neobvyklé doby, přesto současným. Aby ne, rodinné problémy a traumata z dospívání budou vždy aktuální. Pro sitcom určitě. Zde máme partičku vycválaných teenagerů, jejichž vztahy jsou propletené, ale přitom jednoduché jak obal od buráků. Středem pozornosti je především rodina Erica Formana a jeho dívky Donny. Ostatní více či méně přihrávají. Výrazný je především Michael Ashtona Kutchera. I když, mohu se mýlit. Role jsou rozhozeny docela spravedlivě. Vlastně se jedná o určitou skupinu chytřejších a skupinu hloupějších postav. Vtip vychází nejčastěji z konfrontace těchto skupin. Seriál si najde každého, zbytečně nepoučuje, nemoralizuje, snaží se jen bavit a nijak zvlášť se nevyvíjí, což je ideální k nepravidelné sledovačce. Mně osobně nejvíce sedí rodiče Erika Formana Red, kterého hraje vždy perfektní Kurtwood Smith a Kitty, legrační maminka v podání skvělé Debry Jo Rupp.

Zkusme se na film podívat ne z pohledu Američana, nebo prostě toho bodrého bělocha, který hrdinně nedbá reálného nebezpečí kdesi u somálského pobřeží, nýbrž z pohledu rachitického Somálce, kterému je už všechno (mladí komunisté prominou) u prdele. Poté, co sestřelil černého jestřába a pilotům ukázal, jak chutná chodník z ušlapaný hlíny v Mogadišo, odjel se trochu zchladit do zálivu. Co čert nechtěl, zrovna plula kolem plně naložená loď Mærsk Alabama. To sice neuměl přečíst, ale takhle od oka poznal, že to znamená něco jako Svačina. A zasloužená, protože celá EU a USA přece vykořisťují jeho zemi. Tedy, abych zde nemluvil o tom, jak lze takovou loď převzít do vlastní správy, povyprávím, jak se tento Somálec dívá na kradenou televizi, kde právě sleduje film Kapitán Filip. Není tím pirátem, je jen divákem šou podle události, která se nedávno stala. Nejdřív uznale kývá hlavou, jak se podařilo perfektně napodobit bárku, kterou nákladní lodě unášejí, docela musel uznat, že i náladu a vztahy mezi tzv. piráty nastínili tvůrci dobře. Ruku na srdce, přepadávat megalodě ve čtyřech reklamách na Gutalax není žádná prdel. To ví i on a stále uznale kývá tou svou zvětšenou hlavou. Samotná akce na lodi mu už přijde trochu přitažená za dready. Udělali z nich neschopné pitomce, co se nechají vyšachovat ze hry pouze s třiceti tisíci dolarů. "No, kde to jsme?" Všechna ta akce, kdy hrdinní američtí námořníci dostanou v podstatě loď zpět pod kontrolu a mírnými sabotážemi zcela ovládnou situaci, milému Somálci už přijde spíš k nasrání. Mladí komunisté opět prominou. Zbytek filmu, kdy se s uneseným kapitánem Amerikou vybavují v záchranném člunu jako s nějakým kamarádem, donutila somálského diváka, že vypnul televizi uschlým chameleonem a šel rozžvýkat trochu durmanových listů, aby navrátil svůj stoický klid. "Tohle ne! Takhle to nebylo." A po zbytek večera se směje tomu, že kvůli nim naplulo do zálivu tucet bojových křižníků, dvě jaderné ponorky a do vln se snášeli paragáni jako v Ardenách. Kolují dohady, že celou situaci monitoroval sám americký prezident ze své efšestnáctky a pak, že ředitel galaxie Zaphod Beeblebrox osobně Filipovi utřel slzy, když už byli oba v bezpečí... Uf. "Krása to byla, ta přehlídka, ale tohle jim přece nemůže nikdo uvěřit, tohle nesežere ani Somálec!" říká si hladový černoušek ze zálivu a zvažuje, že už radši nebude televizi sledovat a už vůbec ne americké nacionalistické filmy. ...A šel do práce.

Dlouho jsem přemýšlel, jak vlastně tento film vzít, jak se s ním popasovat, protože, ruku na srdce, je to strašná blbost. Jako komedie příliš divné, jako akční příliš slabé, jako thriller spíš směšné, jako krimi naprosto nedotažené. Machete Cortéz, ten mexický hrdina, novodobý Pancho Villa, který měl jednou provždy otevřít Mexičanům cestu do USA, se proměnil v hloupého šaška. Rodriguez z něj udělal Eso Rimmera, který skáče z explodujícího bombardéru na aligátorovi. Ptáme se proč. Proč směšněji, ne drsněji? Kam má doopravdy směřovat celá tahle laciná mexická verze Expendables? Danny Trejo je sice chvílemi tak drsný, že by z něj Bédovi Trávníčkovi ztmavly lacláče, ale co z toho, když se neumí prát a mačetou se ohání jak šluknovský cigoš po deseti griotkách? Jde vidět, že Robert Rodriguez ještě pořád nerozchodil ony ztřeštěné nápady ze Spy Kids a noční běs v podobě slepého střelce, ho zjevně také nepustil. Docela se divím, že se neobjevila dívka se samopalem místo nohy nebo že nepřikvačila Salma Hájková s užovkou kolem krku. Bože a dál je to taky slabý. „Machete don't tweet.“ No, to jsme se posunuli v humoru zas o kousek dál. Co bude ve třetím díle, až přistane na té vesmírné stanici? Machete don't instagram? Možná měl Machete zůstat syrový. Neměli to dopékat do takové veselé tortily. Všechna šťáva vytekla. Působí to jen jako nádivka bez chuti před třetím chodem. Přesto jsem se chvílemi velmi bavil. Místy si říkal: „To je takový úlet, že tomu musím dát pět hvězd, cabron“. Tenhle směšný mexický James Bond alias Eso Rimmeros mě ale v celku spíš zklamal. Kouzlo nechtěného si opět vybralo svou daň. Někdy mi přijde, že ten Rodriguez moc točit neumí. Sice dělá skvělé oldskůlové filtry, paroduje dokonale, ale za tím vším není nic, než dutá piñata. Ale co, v Mexiku a Texasu se tomu jistě řehní dostatečně. Nám je ta problematika tak cizí, že to asi ani nemůžeme chápat a nezbývá, než se trapně uculovat u nepochopených kameňáků. Zeď na hranici USA – Mexiko. HA HA HA. Charlie „Estevéz“ Sheen jako americký prezident. HA HA HA. Za nejlepší by se asi dala považovat vsuvka s lovcem odměn, co neustále měnil svůj vzhled, čili ho pokaždé hrál jiný známý herec včetně oné Lady Gagaga. To se vážně povedlo, ačkoliv i z toho by se dalo vytěžit víc. Takový humor vymyslí i na NOVĚ a to už je co říct. Určitě se těším na další díl, ale už vím, že nesmím toho očekávat moc, tolik toho nejspíš nedostanu. Jen samé polohumory, laciné akční scény a parodie na něco, čemu prostě nerozumím. Chtěl jsem jen zlého Machetu Cortéze, chtěl jsem vůdce mexického lidu táhnoucího k San Diegu, chtěl odboj, luxusní akční scény, chtěl jsem dospělý film, ale tohle byla jen nepříliš vtipná parodie na sebe sama, upachtěná slátanina připravující diváka na vesmírné finále. Uf. A Rodriguez vykrádá sám sebe. A teď ještě to o formě a obsahu: Machete zabíjí obojí.

Dovolím si, ač fanoušek původního filmu a knihy, poznamenat, že toto zprcání kyborga do horkého křesla na Detroitské fízlárně se velmi povedlo. Nebudu vypočítávat pravděpodobnost omylu odklonu od reality ani permutaci chyby při předělávání stránek knih na plátno stříbrné, jsem si zcela vědom několika zásadních filmových chyb, kterých se José dopustil. Jsem ochoten oplakat i ztracenou atmosféru mírně postapokalyptického světa, protože to byl neskutečný nátřesk, navíc za fantastických komentářů páně Samuela L. Jacksona, který jako pokrytecké černé svědomí Ameriky vstupuje do dění. Starému Verhoevenovu roboťákovi se nedá upřít jistá nadčasovost. Už tehdy načrtli budoucnost Detroitu velmi pochmurně a my to dnes máme jako realitu. Detroit, mrtvé město, Detroit, město zločinu. V tomhle nový snímek silně kulhá, neukazuje žádný takový svět, zde je vcelku jako takový upozadněn. Víme jen, že USA stále vyhrává celosvětový boj proti terorismu (juchů). Přitom se o vykreslený budoucí svět většinou sci-fi filmy opírají. A hele, vůbec to nevadilo, že teď tomu tak není. Tady je v hlavní roli lobby za robotizaci armády. To je problematika, panečku. Kyborgova akční jízda je jen bonbonkem na celém filmu. Tedy si říkám, komu je vlastně film určen? Váhal jsem, zda dát jen tři body ale nakonec dávám čtyři, za Hokus Pokus při závěrečném testu Murphyho šasi. Vše k robo kopáči mám rád, tak fandím i tomuto zpracování. Bavil jsem se a věřím, že i při druhém zhlédnutí se nudit nebudu.

Pan Loprais měl asi zůstat u té Tatry.:) Mě tento snímek nějak extrémně neoslovil svým příběhem, ačkoliv zpracování nebylo nejhorší. Každopádně pořád se jedná o dobrý kus, od kterého by se takový český Ed Wood Korber alias Korbič22 mohl učit od základu. Sedět, čumět s hubou dokořán a poctivě si vše zapisovat, aby svou další sračku natočil alespoň o procento lépe, než dosud. Tím spíš, že se povýšenecky vyjadřuje k dílům jiných tvůrců. Jo, tihle blbci teď plivou na všechny strany a sami si svým "filmům" naklikávají pětihvězdy. Počínání těchto Korbičů je ostudou celé amatérské filmové tvorby i této databáze.

To je tak, když se někdo rozhodne natočit drama o výstřelcích celého Rotary klubu. Jsa zároveň takovým klubem i financován, neboť došlo ve třech scénách k odhalení posunutých bradavek slečny Emily Browning, která bude kvůli své výšce hrát malá děvčátka snad až do důchodu, podobně jako u nás Aťka Janoušková, vzniklo dílo nevalných filmových prožitku z křesla divákova. Což o to, natočený to je pěkně, jde vidět, že v Rotary klubu plném nemravů najde se i dobrý řemeslník s kamerou. Ale co z toho, když je to taková dramatická nuuuudaaaa. Říkám, přátelé, nenechte se nalákat na nějaké odvážné scény, na nestydatou nahotu a kdesi cosi. Prkno v posteli ještě nikoho nevzrušilo a tak lze sotva i něco takového očekávat od filmu.

Film může zaujmout třeba tím, že je zde Švejk vyobrazen podle původní Ladovy předlohy, ne té pozdější, kterou dokonale ztvárnil Rudolf Hrušínský. Karel Noll, jemuž byl takový Švejk snad osudovým, jej vystihuje daleko věrohodněji. A budeme-li vycházet z toho, že Švejk je sám Hašek, tím spíše je mu podobnější, než právě verze Hrušínského. A v době, kdy toto vzniklo (vznikalo) je s podivem, že Švejka nehrál Hugo Haas, poručíka Lukáše Jindřich Plachta a paní Millerovou ten starý šprýmař Ferenc Futurista.

Určitě je důležité uvědomit si, že žádný učený z nebe nespadl, ani není nikdo obdarován zázračnou schopností, která by mu umožnila napoprvé natočit druhý Schindlerův seznam na první dobrou. Snad jedině ve fiktivním světě „zmetků“. Bohužel, naše realita je jiná a tak vznikají filmy jako třeba tento nebo celá filmografie Cejpka a Veselého, nebo bří Korberů, diletantů nové doby. Parta spolužáků se rozhodla vyrobit filmovou poctu svému idolu a já říkám, že je to dobře. Fajn nápad, podporu si to zaslouží. Z krátkého snímku lze snadno vyčíst, že se nejedná o prvoplánovou hloupost, jen o nevydařenou snahu něco vytvořit. Něco jako špatně překreslená šablona. Tohle se dá ale léčit. Poctivou prací a cvičením k sebezdokonalování. Mládežníci, autoři a protagonisté, mají před sebou mnoho času, aby své nápady přivedli k dokonalosti. Autoři snímku Misfits CZ se snaží, jen doplácí na svou nezkušenost a neschopnost tvorby v kolektivu. Proto v tomto snímku sledujeme kiksy především v hereckých projevech. Dále také nefunguje kamera a střih. Technická stránka lze u prvopočinu tak výrazně mladých tvůrců omluvit, co je však neomluvitelné je šlendrián, díky němuž připustili scény zmařené smíchem herců či chováním mimo roli (založené ruce, pohyby očí, cuky, přešlapování apod.) Každá chyba, především u věčně pochechtávající se dívky, měla tvůrce donutit scénu natočit znovu. Výrazným prvkem vyslovených neherců je jedině ten hoch v černé mikině. Na něm jde znát, že se jedná o přirozený herecký talent. Bylo v něm cosi, co značilo, jak se lidově říká: když ho mouchy neposerou, tak z něj něco bude. Na něm ten snímek stojí, ale zároveň padá, když udělá sebemenší chybu. Tak chlapci a děvčata, točte, točte, točte. Méně přihlouplých úšklebků do kamery a máte na stole seriozní tribut skutečně famóznímu seriálu, adekvátní svému věku a amatérismu.

V době, kdy svět ovládl herecký spolek Monty Python z Anglie, nemohla přece velká Francie zůstat pozadu, anebo to byl celosvětový trend, který se vyznačoval třeštěním na druhou neboli humorem ad absurdum. Možná si to srovnání nezaslouží, ale přišlo mi po celou dobu, že to jaksi kopíruje snahu o nenávazný humor, skeče a gagy zasazené do různých ikonických prostředí, zde kasárna nebo venkov, oblíbená i u Monty Pythonů. Proč nebýt konkrétní. Bažanti procházejí martyriem vojny tak, že na sebe lepí jednotlivé skeče: výcvik, kasárna, u lékaře, přehlídka, vězení atd. To vše najdeme i u Britů. On už i obal DVD evokuje legendární montypythonovský skeč o sportovním programu pro pacienty chirurgie. O to víc mi přijde zvláštní, že v totalitním Československu tehdy pouštěli francouzské bažanty, ale britské krajty ne. Každopádně, když se divák odprostí od této srovnávačky, u filmu se vydatně pobaví. Některé nápady, zvlášť ty originální, stojí za to. Některá místa vyzní dost trapně, ale věřím, že tenkrát se tomu museli lidi strašně řechtat.

K předchozímu dílu jsem se vyjádřil v tom smyslu, že je to jen jedna opulentní vykrádačka. Druhý díl, chce zřejmě dát jasně najevo, že to žádná vykrádačka není, že si tvůrci za tím stojí a tak pro jistotu vykradli už jen sami sebe. Jinými slovy, druhý díl nepřináší nic nového, naopak, jen sleduje šablonu prvního dílu. Samozřejmě, děj se nám trochu posunul. Velmi pomalu. Asi jako v Tvajlajtu, kde třetí díl trval snad pět hodin a šlo jen o to, říct, že Edwa zbouchnul Belu. Tady šli ještě dál a řekli nám, že vítězka prvního dílu je hrozně, ale opravdu hrozně, naštvaná na prezidenta Snowa. Film je z poloviny jen žvanění o tom co je a co není, případně, co by mohlo být, druhá půlka nás vrací zpět do hry zvané katniss. Kdo si chce jít zahrát katniss, ať si nebere pálku, ale raketu, ta holka je prostě nezničitelná. Nástrahy jsou efektnější, tedy je to sledovatelnější, ale ten kýbl nudy předtím to opět sráží na dvě hvězdy.