Segrestor

To budu muset dát ještě jednou, abych pochopil, jestli to není nějaký džouk.

Řeknu ti to takhle, asi nejlepší film o cigánech, jaký jsem kdy viděl.

Zlá novina, králi démonů! Frankenstein se nám zase schoval. - Škoda, chtěl jsem mu zrovna říct: "Co ty, Frankensteine, synovče a synu? Kdy konečně pochopíš, že už je dvacátý první století"? Ale jako bych ho slyšel, co na to řekne: "Já nejsem žádnej Frankenstein, já jsem Monstrum. Tady to někdo zas šeredně zesral, co si budem povídat." - Ano, to je celý on.

Tvůrci si vzali příliš těžkou látku ke zpracování. Proto došlo k nevyhnutelnému, totiž k zdlouhavému vysvětlování. Ano, cesta do středu Země se jeví tak blbou, že museli vyplýtvat všechen čas, aby z toho udělali uvěřitelnou záležitost, aby film nebyl naprostou zhovadilostí. Tím ale nakonec stejně filmu ublížili. Pořád se jen plká a plká, nakonec nikoho už vůbec nezajímá, kam a proč to vlastně ta vycválaná partička zeměvrtačů putuje. A navíc je to s tím nastartováním jádra strašná kravina. Polovinu filmu proplouvají Zemí, jako kdyby to bylo maršmelou.To už bych spíš zbaštil přistání na kometě nebo že prezidentem USA bude jednou Inuita.

Tak jo a co bude příště? Charles de Gaulle jako sběratel skřítků z Narnie?

To je tak, když se při nákupu člověk překlikne a místo očekávaného titulu NON STOP s Liamem Neesonem dostane druhořadé béčko. Když už jsem to ale měl, nedalo mi to a trochu to proklikal do grandiózního finále, které by si nezadalo s Vorlíčkovo Arabelou. Nic, je to špatné. Nekoukat, nestahovat. Riskuješ znudění s fatálními důsledky. Lejzy Šubrt je naštěstí alespoň koukatelná, takže to je něco jako šémhamforsáž na cesty, aby se... aby se... zkrátka, aby se šlo líp.

Spíš, než strašidla a bubáci, mě děsí zdejší kladné hodnocení. Film líčí osudy dávno zapomenutých hrdinů, takže se opírá o něco, co už sotva obyčejný divák pamatuje, a více méně prezentuje jen zažité klišé striktně amerického univerzitního života. Jen si utrhuje ze zvyků a zažitých stereotypů tohoto životního období, které je nám, současným i bývalým studentům, relativně cizí. Tomu se přece nedá smát?! Od A do Z jsme to už viděli v tolika filmech, kde byl vylíčen nástup na univerzitu. Grafika dnes taky už ničím neohromí, takže konečný verdikt je, že tenhle prequel je buď zbytečný nebo přišel pozdě. Jako samostatný film funguje málo. Chudáci děti, na ty asi Pixarovští mysleli až v poslední řadě. Na druhou stranu je fakt, že ukázali dětem, že škola není jediná cesta, že se dá vypracovat od píky, z nuly na hvězdu. Zvláštní, ano, v tom je tento film velmi zvláštní. I to se asi může ve skutečném životě stát. I o tom může být moderní pohádka.

Tento biják zachránil jedině Luis Guzmán, ale jinak je to pitomé a nicneříkající jako vánoční projev Mildy Zemana. A také tak vyumělkované. Řeknete si, že to s realitou nemá nic společného a tím nemyslím, že na mysteriozním ostrově žijí miniaturní savci a gigantický hmyz. Dejme tomu. To je asi jediné, co se vám bude líbit. Ale je to málo proti tomu, co vás tam bude štvát. Ničím to z řady podobných filmů na Verneho motivy nevybočuje. Je to jen modernější a uhlazenější a technicky na dobré úrovni.

Druhé pokračování je podle všeho mnohem lepší, což je tam, za velikou louží, celkem vzácnost. Proč si to myslím? Prostě jsem se smířil se směšným ztvárněním bohů a vzal na milost Sama "neumím se usmát" Worthingtona. Neesonův Zeus byl jak ze Strážné věže, i tak podobně žvanil a odpouštěl, ale nakonec, proč ne, sranda musí být. Tedy, odprstěn od toho všeho, dostal jsem nenudné akční fantasy na motivy řeckých bájí a pověstí. Eduard Petiška sice musí v hrobě dělat ruletu, ale taková už je zkrátka doba. Vše se dá ohnout, přetavit, aby oko mladého diváka nezůstalo suché. Jen si lámu hlavu s tím, zda vůbec onen mladý divák pochopí, co po něm chtějí, když v jednu chvíli ve filmu říkají: "Vejdi, Die!" načež se ozve: "Tu stojí před tebou Zeus." Určitě si říkají: "Vole, tak kde je ten Die a proč tam furt tahaj toho Zeuse?!" "A říká se: Perseus bez Persea nebo Perdia?"

Ano, takhle přesně smrděly osmdesátky. Film, který si vůbec nepamatuju, jen si sotva vybavuji nějakého vyhastrošeného pankáče, drsného jako dětský koberec z IKEA a Charlieho Sheena, který byl ten "gůdgej", co v noci dělá moderního Zora Křtitele. Rychlá auta, láska, dobro proti zlu, benzín proti alkoholu, ano, takhle přesně smrděly osmdesátky.