Segrestor

Pokud někdo četl povídku "Muž, který uměl dělat zázraky" ihned zbystřil, že tady něco nehraje. Ano, vždyť to totálně tu povídku vykrádá. Jenomže tehdy tomu muži onu schopnost konat zázraky nepřidělili mimozemšťani, ale prostě je najednou měl. Dokonce taky běžel do parku, celý hysterický, cože se to s ním jako děje. A když se k němu řítil strážník, poslal ho k čertu a milý strážník zmizel. Pak ho občas, když si vzpomněl, posílal furt do San Franciska, aby mu nemohl uškodit a taky, že mu bylo líto nechávat ho v pekle. Simon Pegg zde podobně nechá "sebeošukat" Terryho Jonese, který si to profičí kolem jako mlíkař nebo co. Jako, proč ne. Celý film humorně frčí na hrdinově neschopnosti mít schopnosti. Načež i poukáže na zneužití takové moci. To je ostatně předmětem té původní povídky staré přes sto let. Přeze všechno mě to velmi bavilo a chvílemi jsem se smál, div jsem si nevytlačil tlusté střevo ven. A Simon Pegg byl letos velmi pohodový a přesvědčivý, bez křečí, jak ho mám zafiksovanýho z jiných filmů (např. Star Trek apod.) Doporučuju.

Prosím, připište k žánru ještě "komedie". V tomto komediálním polodokumentu zajdeme dál, než kdy vůbec došli všichni britští komici od Petera Sellerse přes Monty Pythony po Rickiho Gervaise. Kutil Tom přináší úplně nový formát televizní zábavy. Je instruktorem kutilů. Nechcete utrácet za novou sekačku? Podívejte se na komika Toma, který vám ukáže, jak si takovou sekačku vyrobit doma. A tady právě přichází první nálož humoru. Není to doma! Musíte jít na přímořskou pláž s pískem tak jemným, že by se hodil do hodin. V odlehlé části pláže si za zpěvu keporkaků odlijete (podotýkám, že z jedné plechovky od Fanty) vrtuli motoru a další nezbytné komponenty, písty apod.. Co čert nechtěl, písek na pláži je příliš vlhký a poté, co jste se tam jak kokoti tahali s domácí tavící pecí (řádově za desítky tisíc, nebo dražší (stovky tisíc), záleží, jak velkými kokoty jste při výrobě domácí sekačky) se vám odlitek nafoukl od vysrážené vody. Komik Tom s tím vším však počítá a vám doporučí, přinést si na pláž vlastní písek. Jestli tohle nerozesměje, tak už nevím. Nesete si na PÍSEČNOU pláž vlastní písek, vole! Náhle má Tom i dokonalou odlévací formu, ne tu, kterou předtím plácal rukama jak největší manták. Prostě profi formu z profi písku a odlitek je na světě. Z jedné plechovky je skoro celý motor vašeho budoucího zahradního dvoutaktu. Doma v garáži, kde obyčejně míváte kovářskou výheň, ukujete nůž, kterým bude motor pohodlně otáčet. Tom však není idiot a rozhodně ne troškař. On si prostě nakutá v nedalekých horách trochu železné rudy a z ní to teprve uková. Samozřejmě je potřeba všímat si střihu. V jednom záběru tahá z výhně kus roztavené rudy a v druhém po třech úderech jen teatrálně hladí kus hotového originálního nože Honda®. Tomovi zbývá ještě kryt. Ten se udělá z lidských vlasů a tenhle Bear Grylls garážových škudlilů může sekat trávník paní domácí o sto šest. No, neušetříte peníze a čas za jednu pitomou sekačku? Co vyrobíme příště? Vytesáme si rikšu ze sekvoje vždyzelené? Pohodlné křeslo z korálového útesu? Já myslím, že ano. Pořad silně připomíná náš satirický Luxus na talíři - BOHUŽEL tihle tvůrci to myslí vážně.

Old Sutherland jak jej neznáme.

Zvonek zvoní, škola končí, po schodech se běží. Novák leze po jabloni a je náhle svěží. Bláznivej den. A já smíchem umírám, kdosi mě kárá a páni, já nenabírám, neboť pátá, právě teď odbila. -Od prvního záběru, kdy vidíte bloncku s kvérem v ruce, pochopíte, že tady něco nehraje. A není to něco, ale někdo. Ale to není to hlavní. Už jak s tím máchá, jako kdyby to bylo z plastu, víte, že to bude celé špatné. Později jen pozorujete, jak se na sebe vrší jedna nelogičnost za druhou a korunuje to skutečnost, že tou pátou vlnou je parta fakanů, které emzáci "důmyslným" trikem přinutili k pozabíjení všech zbývajících přeživších. A víte proč právě dětí? Že prý dospělý by na ten tupý trik emzákům nenaletěl. A to je celé to kouzlo. Blbost, že? No, je, a velká! Nedoporučuju!

Zajímavý hybrid, kde Unkas potkává Kleki Petru, která s sebou vláčí Báru Hrzánovou a to celé uprostřed postapokalyptického lesíku za režisérovým barákem v Yorkshiru. Teritoriálně přísně vymezený prostor nám dává ve filmu poznat dokonce i septik za boudou, kde se celé drama odehrává. Mladý Unkas se stará o svůj jeden metr čtvereční s jednou ředkvičkou a jedním žampionem a dobrou třetinu filmu pracně buduje atmosféru světa bez lidí honěním čuráka nad sazeničkami dýně. Druhou třetinu se snaží obtěžkat downa z Rekviem pro panenku, do čehož Kleki Petra jen blbě kafrá. No, každého musí v tu chvíli zajímat, jak to asi dopadne. Nezbývá než vydržet do konce a nechat se vskutku "šokovat" dějovými zvraty. Nejlepší jsou samozřejmě poslední vteřiny před úplným koncem, to se nasmějete, milé lidové vrstvy.

Snad jedině díky pěkným trikům z After Effectu jsem vyloudil jednu benevolentní hvězdičku, jinak bych se i zdráhal snímek doporučit. Jdete na akční pecku se syfy námětem a dostanete žebrácký vývar z Henkoka, okořeněný takovou dávkou zbytečných žvástů, div že nezatoužíte taky po nějaké té superschopnosti, abyste si telekineticky vyrvali oči z hlavy ven a ostentativně s nimi mrskli na plátno vašeho provinčního kina a American Zero už tak neměli šanci nikdy vidět. Užvaněný děs s totálně otravnými antihrdiny!

Sleduji seriál teprve teď, takže mně to exaltované nadšení a booom v době premiéry zcela minulo. A přiznám se, že mě seriál tenkrát zcela odpuzoval. Nejen kvůli IT Crowd, jenž jsem považoval za vykradený právě tímto, ale i kvůli v podstatě zrůdným postavám a humoru, kterému jsem prostě nerozuměl. Zuřivé klepání na dveře nějakého neduživého aspergera mě prostě do paralyzujícího smíchu nepřivedlo. A vždy se divil, že většinu mého okolí ano, dokonce si kupovali trička, kde na obrázku bylo, jak ten čahoun klepe na dveře a vykřikuje u toho název druhořadého obchodu potravinami. "Možné je vše," říkám si pro sebe a zkusím první řadu. S krajním odporem jsem sledoval, jak tvůrci v podstatě týrají archetypy geeků v celkem klišé situacích. V tom to bylo v podstatě zajímavé. Že BBT vykradlo IT Crowd jsem musel nakonec odvolat. Každopádně jsem se během několika sezón zkoušel sžít s postavami, kterým prostě nerozumím, ačkoliv mi jejich zápal pro fantastiku jako takovou byl sympatický, nejsem totiž jiný. Popkulturní odkazy jsem pochopil všechny a mnohdy se vskutku od srdce zasmál. Skutečně jim ten situační humor funguje. Bohužel časem, kdy sžití nabývá vrcholu, začínají mi lézt vyhastrošené postavičky na nervy a akorát jsem došel k závěru, že ti neschopní šašci jednou musí ten humor vyždímat. K trapnosti jim ovšem chybí hodně, je třeba mít neustále na vědomí, že jsou to výstřední vědecké kapacity, takže trapní jsou už jen ti nerdi, co si jen žijí ten svůj "jakože" BBT život, v domnění, jak je cool "hrát" si na aspergera, panice, žiďáčka a trapoše, ale to je jiný problém. Dále čtu v komentářích, obdivné eseje na originalitu příběhu. No, tak pak jen stačí doporučit například Smrtonosnou past 4., najdete tam scénu jak vyšitou z BBT (hádky Wolowitze a jeho matky). ;-) Jinak celkově mohu říct, že jsem se chvílemi velmi bavil a chvílemi skoro až styděl. Tři hvězdičky jsou tedy ještě dobré, uvidím, co přinese řada devět. Kam se nám ty postavičky posunou.

Jako malej jsem se tomu strašně hihňal, ale o co tam šlo, to vám nepovím. Asi nějaký západoněmecký humor... a tenkrát bylo všechno západoněmecké lepší.

Bylo to slabé jako krabicové stolní víno, nudné jak hermelín s hranolky, roztahané jak zeleninová obloha po ohřátým talíři, nanicovaté jak moučné placky, místy tupé jak šťouchaný brambory, nedotažené jak snídaňový bufet v českém hotelu, nejednoznačné jako podnikový brunch, zmatené jak sperma v konvektomatu a roztržité jak kuchařský učeň v rybím fastfoodu. Zkrátka nám tu připravili jakýsi pel mel chutí a ve finále to dopadlo, jako když pejsek s kočičkou vařili dort (Ako pejsok s mačičkou varili tortu/Como el perro con una gata picolo cocida a la torta). Pokud jste velkými zlými psy, tak jim to asi sežerete, ale jinak ne.

Archetypy zlobr a otravné, užvaněné zviřátko jsme tu už měli. Teď je to jen ve verzi "oživlé dřevo" a nijak se to nelepší. Pořád vás otravné, užvaněné zviřátko neobyčejně sere... No, dejme tomu, že tu je nějaká ta akce navíc, člověk by to i na milost vzal. Jen škoda, že ta zmíněná akce je jen opisem slavnějšího snímku Heat s De Nirem a Alpa Chinem. Hrdinové se nám s nevyčerpatelnými zásobníky prostřílejí bez špetky atmosféry do finále a můžeme s oddechem říct: zlo prohrává a dobro žije.