Mulosz

Enšpígl: Velice dobře to vyřešili v Činoheráku, viděno v sobotu:-)

Čím jiným přesvědčivěji ukázat, jak nebezpečné je hrát na strunu nacionalismu (ač je to hrdě a velmi zavádějícím způsobem nazýváno "Pochod nezávislosti") a jaká nálada se pak šíří společností, než autentickými záběry zmíněné akce, na které je zcela elegantní formou navázán příběh hlavních hrdinů. Ti nejsou typickými sociálními případy, mají v podstatě jen jedno (přirozené) přání - mít kde spát. Jinak nikam nechodí s nataženou dlaní, nikoho citově nevydírají. Jde o něco, co se u sociálně laděných filmů jen tak nevidí, a Andrzej Jakimowski dokázal obě roviny propojit tak geniálně, že se tomu snad ani nechce věřit. Nelze pominout nádhernou formální stránku - kameru a hudbu, která dává celému filmu ještě silnější atmosféru. Po třetím zhlédnutí filmu neměním názor a dojem, který na mě film udělal hned napoprvé.

Doteď přesně nevím, zda jsem viděl něco geniálního anebo naopak naprosto příšerného. "Přehorlivý muzikálový superkýč na vlnách Dunaje a rockové nostalgie, za miliardu forintů (pozn. v přepočtu cca 80 mil. Kč) z Maďarského filmového fondu." (Jaromír Blažejovský, Cinepur č. 115, s. 19). Hodnocení zřejmě stojí a padá s tím, nakolik má divák za to, zda a jak moc je ten film myšlen vážně. Přikláním se k tomu, že ani trochu, a výborně jsem se bavil. Hranice mezi 5* a odpadem bývá někdy velmi tenká.

Zameťte, pokliďte, tohle je spolehlivě největší žumpa této dekády. Může mi někdo sakra vysvětlit, do čeho jdou peníze daňových poplatníků? Výroba filmu byla totiž podpořena Státním fondem kinematografie. To je na defenestraci. Dementní, slaboduché, filmařsky všechno špatně. Karikatury, pitvoření, nedůstojnost. Bylo to k nevydržení, bylo mi stydno. Utrpení svatého Šebestiána a k tomu mi během sledování vyskákal ekzém. Marně jsem hledal jakékoliv hodnocení ještě níže, než je v té roletce odpad.

Očistná záležitost, vyplatí se vydržet.

Takeshi zase kropí jak o život a takhle ho máme rádi. Naprostý souhlas s tou melancholií (inutihar). Vše má reálně možný mimotextový přesah. Kitano je osobnost hodná obdivu a všemožných analýz, kdy film jako takový bez exkursu mimo něj obecně nestačí pro plnohodnotnou škálu pocitů z něj.

Zde popisované okolnosti mimo text samotného filmu jsou nesmírně zajímavé, hodnotím však film jako takový (scénář, režii, formální stránku) a ptám se, kdy si taky mohu natočit své domácí video a nechat ho promítnout v Cannes?

Zatím největší bomba celého Febiofestu 2018, těžko říct, zda lze něco takového ještě vidět:-) Pochválit lze mj. také skvělý titulkový překlad do češtiny.

Po téměř celou dobu sledování tohoto filmu jsem si říkal, že svět o příliš nepřišel, když ztratil takových 6 debilů. Nejsem si však jist, zda takové kognitivní vnímání bylo výslovným záměrem tvůrců.

Svět slaboduchých.