dubinak

Gensi, já zestárla o pět let, než jsi něco natočil, tak jsem čekala, že to pořádně rozbalíš a naservíruješ nám něco extra. Bohužel se tak ani zdaleka nestalo a já zjišťuji, že strašení nadpřirozenem není zrovna Gensova stránka a jdou mu spíš témata, ve kterých se zaměřuje na zlo způsobené lidmi. K postavám jsem nepřirostla, příběh je opravdu velmi nudný a je zde dost hluchých míst. Když dojde na strašení, jde o předvídatelné scény, které jsme viděli už nesčetněkrát. Příběh také stojí hlavně na flashbacích, což často nedopadá dobře a ničí to dojem. Zde tomu nebylo jinak. Závěr až moc odfláknutý a rychlý a na to, že celou dobu na něco čekáte, nic moc nedostanete. Naneštěstí docela zbytečný film a zklamání.

K mému překvapení skoro nejlépe hodnocená hra od Cimrmana se mi zrovna do vkusu úplně netrefila. Pro mě trošku málo hlášek, seminář jsem skoro ani nepostřehla, ale jinak nic většího vytknout nemůžu, jen mám chutě někde jinde co se týče Cimrmana.

Seminář sice slabší, ale hra neměla téměř žádnou chybu. Nejvíce potěšila postava Ladislava Smoljaka a jeho scéna s párkem a taky hudební vystoupení, která hru velmi oživila.

Na matku už dlouho hledám správná slova a stejně asi budu muset používat spíše superlativa, protože pro mě je těžké se k tomu jinak vyjadřovat. Matka byla jedním z mých absolutně nejočekávanějších filmů a radši jsem si o něm nic nezjišťovala a doufala, že trailer neukázal moc. No, vlastně neukázal nic. Tohle se prostě přes trailer odhadnout nedá. Matka je totiž film gigantických rozměrů, ač se na první pohled tváří opravdu malebně a skromně. Ke všemu vám postačí jen pár hlavních postav a obrovský dům. Aronofsky je mistr obrazu a diváka nechává po celou stopáž v opravdu nepříjemné tísni z důvodu, že z 90% snímá pouze výraz Jennifer a působí tak opravdu depresivně a klaustrofobicky. Párkrát jsem se přistihla, že je mi až fyzicky nevolno z toho, jak nevidím, co se děje kolem. Celkově vlastně můžu podotknout, že matka se pro mě stává asi nejdepresivnějším a nejvyčerpávajícím filmem za posledních pár let. Abych to ujasnila, záleží hodně na tom, s jakou postavou budete víc soucítit. Abych se přiznala, s postavou Jennifer jako kdybych byla jedno tělo, jedna duše. Zažívala jse úplně stejné pocity jako ona, bylo mi nepříjemně pokaždé, když jsem z jejího výrazu vyčetla disharmonii a stres. Tím se dostávám k tomu, že za tohle bych Jennifer přála klidně Oscara, protože se vypracovala na neskutečnou hereckou úroveň. Přítel se naopak vcítil do postavy Javiera, takže opravdu záleží z jaké strany tento film uchytíte. Proto je asi označován za kontroverzní. Nebudu prozrazovat děj, ale ještě bych řekla, že nikdy jsem neviděla lepší podobenství a opravdu lituji, že nemám tolik vědomostí, kolik bych chtěla k tomuto snímku mít. Zároveň chválím Aronofskyho za úžasně zpracovanou mytologickou i metaforickou linii. Je neskutečné jak dokázal z poklidného, téměř opuštěného domu na venkově udělat přelidněné, zoufalé a násilné peklo. Ten obrat byl opravdu neskutečně intenzivní a z kina jsem vycházela psychicky vyčerpaná. Navíc každým dnem jsem si na matku vzpomínala víc a víc a znovu prožívala ty stísněné pocity, jako kdybych pořád seděla v sále. Matka si tudíž zaslouží být v moji topce, protože to nebyl film, to byla noční můra.

Tak vzhledem k tomu, že moje očekávání bylo téměř nulové, můžu prohlásit, že zas taková sračka to nebyla. Naopak, jeden nebo dva momenty pro mě byly opravdu velmi těžké sledovat a dokonce jsem po dlouhé době měla u hororu, na který jsem koukala doma, pocit strachu. Příběh byl sice v podstatě debilní a konec to docela dost kazil, ale vzhled toho kluka mě fakt upřímně děsil. Co bych asi změnila by byla hlavní hrdinka, která mi nepřišla moc sympatická, takže sebemenší empatie neproběhla. Nakonec ale dávám slabší tři.

Nadprůměrný tradičně ukecaný španělský drama thriller, který v sobě skrývá víc, než by se zdálo. Ovšem jen pro velmi trpělivé diváky, ochotné hrát režisérovu hru plnou intrik a twistů. Připravte si pevné nervy a nechte se unášet psychologickou odyseou až na samý konec. K mému neštěstí bych závěr ale čekala mnohem intenzivnější vzhledem k tomu, co si divák musí během poměrně dlouhé stopáže vyčekat.

Hledáte nejlepší český hororový krátkometrážní film? Právě jste ho našli.

Do Better Watch Out jsem skočila po hlavě, když jsem viděla jeho nadprůměrné hodnocení jako vánočního hororu, který sliboval nečekaný twist. No musím říct, že nápadem, hereckým osazenstvem, výpravou, vizuálem i hudbou se mi ten film trefil do vkusu. I ten nečekaný twist mě zahřál u srdce, ale prvotní nadšení mě nějak během projekce pomalu začínalo přecházet, když jsem si řekla: Nepřehání se to už trošku? Možná mě jen zarážel ten fakt, že dětští herci táhli všechno na sobě a působilo to tím na mě trošku divně. Nicméně nechci nic vyzrazovat. Určitě doporučuju shlédnout v nadcházejícím vánočním období a troufám si řict, že snad nikoho tento film zcela nezklame. Nakonec to sice za mě na ty čtyři není. Náladu na Vánoce mi to ale udělalo.

Tak na ten fakt, že Wish Upon točil Leonetti, režisér největší hororové sračky roku 2014 Annabelle, musím říct, že je vidět velké zlepšení. Na tento film nejsem nijak naštvaná. Jediné, co vytknu je, že mohlo být více gore, více tlačit na pilu a uvítala bych méně té teenagerské omáčky. Zkrátka mohl to být víc horor, než jen teenage drama s hororovým nádechem. I tak ale nejsem zklamaná. Ovšem není to nic, bez čeho byste se neobešli.

Pro mě osobně teda o dost slabší než předchozí dva díly. Vtipy už míří hodně do té vulgární řeky, Bridget už není úplně to, co bývala. Příběh nebyl špatný, ale je to zkrátka jen další povinná romantická komedie odškrtnutá z mého seznamu. Já jako fanynka dříve tlusté Bridget jsem musela zkusit i její novou verzi, ale nepovedlo se to tak, jak bych chtěla. Chválím ale skvělou scénu s Edem Sheeranem. Na druhou stranu mě štvaly ty věčné dialogy o ničem bez pointy a vtipu. Na tak dlouhou stopáž jsem se smála málo.