Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 118)

plakát

Takoví normální vozíčkáři (2016) 

Tohle je opravdu trošku jiná komedie, než byste čekali. Už jen ta realita, že v hlavní roli je opravdu postižený herec je něčím velmi inovativní a ten nápad se nemusí líbit každému, ale mě osobně potěšil. Příběh, zápletka a závěr není bůhvíjaký zázrak, ale zpracování i černý humor mě neurazil, naopak. Vtip fungoval často a přistihla jsem se několikrát i ve smíchu. Maďaři mají své komedie něčím hodně charakteristické a když si vzpomenu na Revizory, říkám si, že v nich nejsou vůbec špatní. Čtyři slabší.

plakát

Bennyho video (1992) 

Bennyho video začíná opravdu depresivně a tento podtón v podstatě za celou stopáž nepřejde. Příběh je vyprávěn hodně z dálky a hlavně objektivně a chladně. Emoční propojení s postavami rozhodně nečekejte, všechny vám přijdou odpudivé. Haneke natočil velice suchým a syrovým způsobem rodičovskou reakci na čin poněkud nemocného syna. Zásadní scéna se odehrává mimo obraz, takže Haneke opět poskytuje prostor divákově fantazii a nechává ho slyšet jen smrtelné skřeky a vzdechy, což snadno vyvolá stísňující pocity. Závěrečný twist je pak téměř devastující a ještě dlouho po projekci ve vás zanechá smutek a depresi.

plakát

Annabelle 2: Zrození zla (2017) 

Musím složit Sandbergovi poklonu, protože od dob jeho skromných, atmosferických kraťasů, přes Lights Out celovečerák, se neskutečně vypracoval do téměř wanovské podoby. Lekačky jsou kvalitní, zrůdy čekají potichu ve tmě a většinou zůstavají schované. Sandberg je ten typ režiséra, který zastává jednoduchost a nekomplikuje děj. Možná bych jen ocenila trochu rychlejší rozjezd. Herecky se mi ale trefil s dětským obsazením do chutě. S těma dvěma holčičkami jsem opravdu trpěla. Nebudu ani srovnávat s první Annabelle, protože to pro mě byla, až na pár světlých momentů, ultimátní sračka. Nicméně, v čem si u mě na závěr Sandberg připsal další plusové bodíky bylo propojení na první díl. Z toho jsem opravdu skákala radostí. Na pět hvězdiček si ale nechám zatím rezervu, protože mi u Annabelle 2 ani jednou nevyhrkly strachem slzy. To umí zkrátka jen Wan. A bude ještě chvíli trvat, než ho někdo překoná.

plakát

Atomic Blonde: Bez lítosti (2017) 

Krásná Charlize Theron se nám zase snaží dokázat, že má pořád tělo dvacítky a umí se na vlastní pěst naučit chvaty pro bojové scény. Podle velmi stručného popisu jsem nic extra nezjistila, trailer mě nalákal kvůli hojné přítomnosti McAvoye, ale návštěvu kina jsem provedla spíše spontánně, než cíleně. První mírnější polovina ve mně nevyvolala nijak výjimečné pocity, ovšem ta druhá má téměř pětihvězdičkovou úroveň. Bojová scéna bez střihu je bezkonkurenčně nejlepší od dob Zátahu 2. Ani nemůžu popsat, jak intenzivní emoce jsem u ní měla. Měla jsem zkrátka čirou radost z toho, jak David Leitch dokázal provést tak brilantní scénu společně s tím, co si Charlize poctivě natrénovala. Chválím také excelentní scénu v autě. Celý snímek je navíc doprovázen atraktivním retro lookem a skvělými zlatými hity. Musím přiznat, že jsem se někdy ztratila v postavách a úplně mi nebyla jasná pointa. Přemýšlím ale, že bych si Atomic Blonde možná časem dala znova a myslím, že pět hvězdiček by si to pak mohlo zasloužit.

plakát

Sbohem, baby (2007) 

Na první pohled pedofilní krimi, na ten druhý morální dilema, na které není odpovědi. Benovi to za kamerou svědčí a Cassey byl dobrá volba pro hlavní roli. Gone Baby Gone je kvalitativně na vysoké úrovni a nabízí promyšlený děj plus závěrečné epické rozuzlení. Po skončení projekce vám ale asi nebude nejlíp.

plakát

Inkarnace (2016) 

Zpočátku mi přišlo, že snad koukám na Počátek nebo co. No, zdaleka ne. Koukala jsem na obyčejný possessed horor, kterých jsme tu měli tuny a lepších. Aaron Eckhart na atraktivitě filmu nepřidal, protože osobně ho fakt nemám ráda. Za zmínku stojí asi jedna gore scéna a jedna lekačka, ale to je opravdu všechno.

plakát

Pláž (2000) 

Můj dlouhodobý rest je konečně smazán a můžu říct, že jsem průměrně spokojená. Tento snímek mě totiž absolutně ničím neurazil, spíše mi přišel zajímavý svými exteriéry a námětem obecně. Stopáž vám uteče, protože je pořád na co se dívat. Leonardo byl skvělý herec už odjakživa a i když na něj tady skoro každý nadává, pro mě byl do hlavní role skvělá volba. Boyle překvapí notnou dávkou brutality, ale i svěžím humorem. Druhá půlka sice malinko pokulhává za tou první, ale i tak si budu Pláž ještě dlouho pamatovat.

plakát

Šílení kanibalové (2016) 

Svoje kouzlo The Bad Batch určitě mělo. Nevzpomínám, kdy jsem viděla něco podobného, co se vizuálu týče. Film začal rovnou super surovou scénou. Všudypřítomná špína, písek a tropické sucho obklopovalo celou stopáž, taktéž i charakteristické soundtracky. Vizuálně, hudebně a herecky tomu nemůžu nic vytknout. Dějově už to byl horší level, protože zápletku to mělo minimální. Tento vzdálený bratranec Mad Maxe mohl být kultovka a mohl založit novou kolonku antiutopických postapokalyptických mindfucků, ale ještě kousek chyběl.

plakát

Dvojitý milenec (2017) 

Navštíveno v rámci Šary Vary ozvěn, protože ve Varech mi do toho pořád něco skákalo. Musím říct, že ten erotický subžánr nebyl to, co mě na tento film nalákalo. Důvodem byl určitě zajímavý popis a navíc chuť na nějaké to psychologično. Dvojitý milenec byl pro mě opravdu výjimečný kousek, protože jsem si zamilovala nevyzpytatelné a nepředvídatelné postavy a Francois Ozon se navíc snaží divákovi opravdu zamotat hlavu. A i když asi trošku napodobuje jiné režisérské kapacity, mně tento snímek opravdu sedl už kvůli svým častým napínavým, někdy až hororově působícím scénám. Nemůžu ale pochválit vše, závěr je dost zmatený a i když svojí teorii mám, bůhví, jestli sám režisér věděl, co chtěl říct. Každopádně slušný francouzský thriller, který mě evokoval na nedávno viděnou Elle na Febio Festu.

plakát

Abattoir (2016) 

K Abattoir jsem se odhodlávala šíleně dlouho a neumím říct důvod, proč se mi do něj nechtělo. Začátek pěkně navnadil docela brutální scénou, hlavní hrdinka mi taky padla do noty. Je to sice takový ten druh hororu, kde se hodně pátrá, mluví a propojují se různá vodítka. To mi až tak nevonělo, chtělo to víc akce. Prostřední část je tudíž spíše povídavá a hraje na trpělivost diváka. Počkat si se ale nakonec vyplatí. Závěr je víc než uspokojivý. Děj zabrousí do fantasy vod a už se z nich téměř nevynoří. Je napínavý, atraktivní a občas i strašidelný. Má to zkrátka takový kouzelný nádech. Takovýhle zámek hrůzy prostě chcete navštívit na pouti.