dubinak

Komorní drama v čele s nesmypatickou Céline Sallette v záměrně nesympatické roli mi dalo přesně to, co jsem od něj čekala, Tudíž lehoučce nadprůměrný a zároveň předvídatelný film o tom, jak korporace lehce manipulují se svými zaměstnanci a v podstatě mají půlku jejich života pevně sevřený ve svých rukou. Moje projekce byla o kousek lepší díky přítomnosti režiséra a merovejce Lamberta Wilsona, jež je velmi vtipný a skromný muž. Tvrdil, že Korporace nese poslání a sondu do nitra velkých organizací a jejich filozofie. V tom měl ovšem pravdu, avšak scénář mohl být třeba ještě o trošku šokantnější a byla bych spokojená. KVIFF 2017

Jednoznačně nejlepší letošní zážitek na KVIFF. In the Fade je sice hodně ždímací typ filmu, ovšem ne takový, který by vás tím štval. Téma je velice silné, scénář ještě silnější. Film je rozdělen do tří částí, z nichž první je ta poznávací a zápletková. Druhá, naprosto brilantní část se odehrává v soudní síni. Tu považuji společně s famózním herectvím Diane za naprostý vrchol. Třetí část už má být jen šokující revenge. Někomu se možná závěr nezamlouval, mě málem roztrhal na kusy. Neuvěřitelné, jak strašně lze s Diane v této její roli soucítit a konečně dostala dostatek prostoru k předvedení svého špičkového talentu. Po titulkách a obrovském potlesku bylo v sále doslova hrobové ticho. KVIFF 2017

Z minulého roku ve Varech jsem si odnesla nejintenzivnější zážitek právě z německého drama hororu o dospívající dívce Der Nachtmahr, a tak už jen podobnost k tomuto filmu mě velmi nalákala. Axolotl Overkill je sice úplně jiná liga, nemůžu ale říct, že by byla nějak druhořadá. Naopak je to velice snaživé drama s prvky německého humoru a taky je to zajímavá sonda do duše a sexuálních preferencí jedné náctileté dívky, kterou sice hraje herečka, které bude třicet, ale přesto mi byla velmi sympatická a svou roli zahrála velmi atraktivně. Film je obecně plný množství zajímavých postav a ještě zajímavějších scén. Například k nejlepším podle mého patří taneční scéna, která podezřele připomíná klip na Chandelier. Nechybí ani malá vsuvka s ťapkajícím tučňákem. Film pojednává hlavně o divokosti, nespoutanosti, svobodě a nezávaznosti a každý si z něj může odnést, co uzná za vhodné. Ještě musím zmínit, že celé stopáži kralují všudypřítomné skvělé soundtracky, které vás opravdu budou nutit uvnitř tančit. KVIFF 2017

Jako takový průměrný úvod do festivalu naprosto ideální. Paula je sice vtipná postava, ale ne tak výjimečně vtipná na to, aby si ode mě zasloužila víc hvězd. Každopádně některé scény opravdu potěšily a pobavily (zpívání ve sprše, pracovní pohovor). Za zmínku stojí kamera a skvělé soundtracky, příběhově Paula ale moc nevyniká a tak si z projekce příliš neodnesete. KVIFF 2017

Kdyby nebylo poslední půlhodiny moje hodnocení by bylo velice negativní. Kristen Stewart aka chodící deprese je sice krásná, ale já nemám prostě ráda zdeptaný holky, které svým výrazem, ať chtě nebo nechtě říkají, že jim ublížil celý svět. To jen poznámka na začátek. Každopádně jsem opravdu moc nevěděla, co mám v tomto filmu vlastně hledat. Scény s duchy a ektoplazmou mi v rámci okolního příběhu nesedly, nadšení z smskovací scény taky nechápu a celé to pro mě do určitého momentu bylo takové nemastné, neslané, spací. Když se budu bavit o té poslední půlhodině, určitě zvedla moje hodnocení a vylepšila můj dojem. Závěr krásně napíná a přesto nechá diváka v nevědomí a nechá ho bádat, co tím chtěl autor říct. Tyhle konce zároveň miluju i nenávidím. Ale kvůli té předešlé nudě výš než na tři silné jít nemůžu.

Paradoxně by se mi Deadpool líbil víc, kdyby se tolik netlačilo na pilu v tom sprostém, vyšperkovaném humoru, u kterého jsem se zasmála jen málokdy. Spíš mě potěšily odkazy na jiné známé filmy, například na X-Meny. Postupem času začínám zjišťovat, že Ryana Reynoldse neřadím ke svým oblíbeným hercům, a tak mám k Deadpoolovi odstup možná i kvůli tomu. Nemůžu na to ale házet jen špínu. Má to své dobré momenty a hlavně výborný námět. Skvělým doplňkěm tu byli dva X-Meni od profesora X a scény s nimi patří k těm nejlepším. Vracet se k tomu už ale nemusím a proto dávám jen lepší tři.

Spíše podprůměrný horor s většinou podprůměrných herců. Vlastně mě asi zaujal nejvíc svou zemí původu. Piková dáma je opravdu běžný CGI strašák, kterých tu bylo už mnoho a navíc ke své smůle nenábízí opravdu nic inovativního a tak nějak se veze v tradičních kolejích až do opravdu tradičního finále. Víc nevím, co napsat. Asi mi to v hlavě neutkví na dlouho.

1. série: Na seriál 13 Reasons Why mě nalákalo zde napsané slovíčko mysteriózní. No, i když to bylo ze žánrové stránky trochu zklamání, z té filmářské už se to říct nedá. Skvěle se mi seriál sledoval, ale kdybych měla dělat analýzu psychického stavu Hannah Bakerové, asi bych ji definovala slovem drama queen. O nic jiného ve scénáři totiž nejde. A i když měl ukázat pouze to, jak si střední škola zahrává s duševním zdravím studentů a jaké následky tyto hry mohou mít, můj názor je ten, že většinu z toho, co si prožila Hannah, si prožil každý třetí člověk, takže já hodnotím s rezervou. Aby se pochopilo, kam tím mířím, zkrátka a dobře, filmařsky, herecky a scénáristicky je tento seriál na vrcholu, ale nemůžu tomu uznat tu velmi velmi americkou dramatičnost. Problémem také je, že nejméně sympatickou postavou je zde právě ona zesnulá Hannah, takže mi její sebevražda byla tak trochu jedno. Na druhé straně miloučký Clay se po mých emocích vozil jako na horské dráze, ale konečný dojem z jeho postavy je spíš super. 2. série, ač jsem na ní čekala s rozpaky nedopadla až tak hrozně. Sice tam, kde mě dokázala první řada nalákat svým rozjezdem, mě druhá řada spíše ze setrvačnosti nutila pokračovat dál ve sledování. Postupem epizod se tento faktor ale začal vytrácet a já se do příběhu dokázala více ponořit. Je sice škoda, že Hannina minulost se musela znovu otevřít a my se tak dozvídáme úplně nové útržky z jejího života, o kterých se v první řadě ani nespekulovalo. Nějaký rozvoj to ale prostě mít muselo a tak se na úkor Hanniny dobré pověsti vydáváme k soudu, kde se opět ukazuje pravá tvář každé z postav. Postavy se vyvíjí nejen u soudu, ale i v soukromí a já opět zjišťuju, že Jessica mě trochu štve svou afektovaností, stejně tak Clay a Skye. Na druhé straně je tu skvělý vývoj sympatického Zacha, Alexe a Justina. Jak jsem již zmínila, začátek pro mě byl trochu slabší, nicméně asi tak od druhé poloviny jsem každý díl doslova hltala a nemohla se dočkat finále, které je však pro mě tentokrát zklamáním a nervózním nájezdem na potencionální třetí řadu, která by snad prý už měla být bez Hanny, což mi příjde vzhledem k faktu, že jsem přistoupila už na řadu druhou, docela nemyslitelné a mělo se to prostě zahrát do outu. Protože už u první série jsem si říkala, že tento seriál nepotřebuje víc řad. 3. série je tak trochu parodie sebe sama. Trochu mi vadí, jak moc smrtelně vážně už se tento seriál začal brát. Sice mě to ve své podstatě ještě stále bavilo, ale musím to brát s velkou rezervou, protože postavy už začínají být opravdu směšně dramatické a kolikrát je scénář přitažený za vlasy. Dojem kazí nově přistěhovaná hlavní holka, která spolkla celej svět, je chytrá jak rádio a už ji chybí si jen otevřít soukromou detektivní kancelář. Jak se říká v nejlepším přestat, takže třetí série už asi vážně nemusela vznikat, ale ještě jsem to teda přežila. Čtvrtou ale už prosím ne. 4. série Naposledy se mi takhle zprznil nějaký seriál, když Ryan Murphy vypustil na světlo světa šestou řadu AHS Roanoke a stejně tak neměla světlo světa spatřit ani čtvrtá série 13 Reasons Why. A co si budem už ta třetí to měla jen tak tak na pomezí. Já věděla, proč už jsem chtěla v tomto seriálu opravdu stopku po třetí sérii. Tato je totiž už jen naprosto přehnanou sondou do labilnosti a pochroumaného mentálního zdraví zdejších postav, které mě už upřímně přestaly dávno zajímat, o to víc ústřední protagonista Clay, kterého jako divák podle mě zákonitě musíte chtít taky zabít. Tak strašně moc už se s tou dramatickou image mrhá, že už to spíš otravuje než dojímá. Tragických osudů opět přibylo, stejně jako dalšího protlačování současných amerických politických témat do jednotlivých epizod, které jsou každá různé kvality, tudíž jsem se nevyhnula ani těm nudným. Vesměs je to už fakt jenom ubohá snaha diváka šokovat, o to víc působí scénář směšně a nepřidává žádnou hodnotu k předešlým řadám a naopak špiní jméno první skvostné a druhé ještě kvalitní sérii.

Pro mě je tohle prostě jedna z nejlepších komedií z mého raného života. S kámošem ji hláškujeme pořád a filmy, na které máte tak dobré vzpomínky, přesto, že je to sprosťoučká blbost, prostě neohodotíte špatně. Za mě sranda až na půdu. Navíc miluju Roba Schneidera, spolupráce Sandler-Schneider se zase osvědčila.

Průměrně dobrá romantická teenage komedie, na kterou jsme koukali v šesté třídě a hláškovali ji. Chválím hezké prostředí LA a posléze i anglického internátu a venkova. Emma je sympatická mrcha a u některých jejích scén se vždycky zachichotám.