dubinak

Dřív než si uvědomíte, o čem vlastně Circle je, jste v půlce stopáže a už máte favority, kterým přejete zůstat až do konce. Ne, že by bylo lehké si v té tuně nesympatických postav někoho vybrat. Zezačátku mě šíleně otravoval už předem jasný fakt, že kamera se nejspíš mimo tmavou místnost nehne a těšil mě alespoň fakt, že režiséři příliš investovat nemuseli. Nemůžu ale říct, že mi za ty malé prachy udělaly velkou radost. Je pravda, že dokázali vybudovat napětí a zvědavost, ale finále mi dost zkazilo dojem. Největší problém byl ale asi určitě v klišovitých postavách, které si jely své dramatické "nečekané" dialogy a narušily tak celkovou uvěřitelnost. Jako celovečerní debut režisérského dua to ale beru.

Budu hodně mírná s hodnocením a přivřu oko nad tím, že je tento psychologický horor z české dílny. Trailer působil hororově, ale něco mi říkalo, že tak jednoduché to nebude. A už jen kvůli tomu, že ve mně evokoval nedávného Babadooka, rozhodla jsem se jít do kina. No, řemeslně to žádná tragédie nebyla. Obraz, zvuk, výprava i herci ušli. Na české poměry se to zdálo jako slušný začátek. Sem tam zazněl i vítaný typicky český humor, který občas sice malinko tlačil na pilu, co se množství týče, ale dal se v ten daný moment unést. Horší to bylo s ohulenými sto decibelovými lekačkami, které působily jako pěst na oko. Ale ty bych ještě prominula, nebylo jich tam mnoho. Škoda pak bylo hlavně nevygradovaného a příliš odbytého finále, které bych uvítala o stupeň víc zdramatizované. Každopádně se mi líbil zobrazený vztah matka-dcera a jak říkám, na českou produkci to bylo velice ucházející.

Nic lepšího od pana Żuławskiho už asi nedostanu. Posedlosti bych ráda v budoucnu ještě jednou vymezila svůj čas a dala si celou projekci znovu. Tohle totiž asi nestráví každý hned na první tah. Film baví a upoutá už od prví minuty, protože divák hned zjistí, že s postavami vážně něco nebude v pořádku. Andrzej využívá obrovských talentů, které si pro svůj snímek o rozpadu manželství vybral a vizuálně chce diváka roztříštit na malé střípky díky kulícím se očím hlavních postav přímo do objektivu kamery, detailního zobrazení jejich mimiky a audiálně pomocí vysokých výkřiků Isabelle Adjani a hrubého řevu Sama Neilla donutit publikum alespoň v mozku trpět. Až do scény s metrem si je divák vcelku jistý, že má vše jakž takž pod kontrolou. V ten okamžik se ale Possession upgraduje na vyšší psychologickou úroveň, odvolává se na filosofické metafory a divák už jen musí zapojovat svou fantazii a přemítat si různé teorie. Tento film má nevýhodu, že nereálně a nedostatečně naznačí ve finále svou myšlenku, a tak jsem původně měla problém s hodnocením. Nejdříve jsem zvažovala tři, to mi nesedělo vzhledem k bravurním hereckým výkonům, hudbě i kameře. Dala jsem tedy čtyři. Po opakovaném projetí celého filmu jsem se rozhodla pro plný počet, protože něco málo už mi začíná zapadat a uvědomila jsem si, že o výsledku toto hororové, psychologické, ultrabizarní drama nebylo. Bylo spíše o prožití, pocitech, pudech, emocích, psychice a rozpadu osobnosti. Nikdy jsem neviděla tak pocitový film a myslím, že žádný takový svého druhu už neuvidím.

Carpenter má ve svých filmech často mezery v scénáři.. Na druhou stranu to divákovi vždy vykompenzuje skvělou atmosférou, fungujícími mrazivými momenty a charakteristickými postavami. Na Mlze totiž vážně můžu pochválit jen ty hororové prvky, protože příběh byl tentokrát velice slabý a nedotažený do konce. Od mistra, který stvořil jeden z mých nejoblíbenějších oldschool hororů bych čekala něco trošku víc. Pěkné tři.

Hned první povídka ve mně vyvolala asi jen: ,,Ty vole, na co to vlastně koukám?" Postupem času a po překonání zvláštně laděného vizuálu a trochu špinavé atmosféry jsem se do této antologické záležitosti nějak zavrtala a až na jednu výtku k předposlední části s hledanou sestrou, jejíž vizuál nám s přítelem přípomínal nedávný 400 days, si nemám na co stěžovat. Prolínání dějů je jen vítaným faktorem a funguje opravdu skvěle. Konečně to někoho napadlo. Takže je to antologie, ale propojená netradičním způsobem. Režiséři navíc příjemně nechávájí diváka hádat, jaké další souvislosti v ději budou. Nejvíce jsem byla hotová asi z The Accident, tohle šťourání se v lidech já docela můžu, navíc napětí se drží úspěšně celou dobu. Každá povídka zaváněla něčím jiným, potěšila mě i přítomnost jistého okultismu a vždy mě něco evokovalo na jiný hororový kousek. Když to porovnám s ostatními antologiemi, Southbound si může opravdu ve stoje zatleskat. Taková nenápadná blbůstka a jaké radosti to udělá.

Drastická, brutální a syrová ukázka příběhu jednoho maďarského "uklizeče" plynových komor, který se celou stopáž snaží sehnat člověka, který mu za řádných maďarských zvyklostí pomůže pohřbít syna. Tento snímek vyplouvá na hladinu pozornosti hlavně kvůli opravdu všetečné POV kameře, která divákovi neumožňuje moc vidět kolem a naopak přispívá k jeho fantazii a představám, co to támhle asi vidí rozmazaného v pozadí. Nemes trápí diváka i za pomocí opravdu nepříjemných zvuků a grimas hlavního hrdiny a vy jen můžete hádat, co zrovna cítí. Na Son of Saul oceňuji hlavně formu zpracování, příběh už je trošičku jiná kapitola. Na něm není moc co hodnotit. Pomáhá nám akorát sledovat psychický rozklad a průběžné otrkání se hlavího hrdiny, kdy ve finále zjistí, že moc šancí na úspěch nemá a vyrovnává se s hrůznou situací svým vlastním způsobem. V kině opravdu nepříjemná věc, ale dobré vidět.

Super překvápko. Když nic nečekáte, hodně dostanete. Na The Boy jsem šla asi spíš kvůli tomu, že v kině byla zrovna nouze a trailer vypadal opravdu šťavnatě. Příjemné bylo také vidět moji oblíbenkyni z TWD Lauren Cohan v hlavní roli, protože umí hrát velmi přirozeně a sympaticky. Bell po koukatelném, ale rozpačitém The Devil Inside stvořil velice atraktivní twist, i když to mohl dotáhnout do konce ještě trochu lépe. SPOILER:Nicméně oceňuji snaživou pointu, která mě okamžitě evokovala na novozélandskou hororovou komedii Housebound. KONEC SPOILERU Tvůrci potěšili i atraktivním vizuálem a zákeřným střihem. Bell nechal atmosféru plynout docela pozvolně, netlačí se na pilu a není tu nic, co by divákovi mělo způsobit psychickou újmu a vyždímat ho brutálními lekačkami (ale neříkám, že žádné nejsou). Kdybych měla pojmenovat The Boy jedním slovem, tak řeknu asi softhoror. Už jen z tohoto faktoru nevidím důvod, proč ho nedoporučit.

Steva Jobse si budu pamatovat jako film, který mi asbolutně zahltil mozek, zavařil hlavu, ale především dal nový rozhled v technologickém odvětví. Přiznám se, že jsem měla hodně velký problém rozumět všem dialogům, monologům a replikám, protože jsem ohledně Jobsových prací a o Jobsovi obecně totální laik a dyslektik. Navíc jsem měla titulky vslovenštině, takže se mi z hlavy vážně kouřilo, protože si ani nechci představit, na kolika papírech je tento film napsaný. Moc se mi líbila forma, Boyle nás ušetřil té životopisné omáčky, šlo se rovnou na profesionální život a my vlastně sledujeme jen Jobsovy výstupy na světlo světa a nejdůležitější okamžiky jeho kariéry. Boylovo životopisné drama jsem si představovala asi jinak, popravdě jsem čekala dynamičtější rozlet, ale on se naopak držel při zemi a naservíroval nám čirý vybroušený scénář Aarona Sorkina a boylovské prvky jsem zaznamenala spíše až úplně ve finále v podobě hudebního podmazu a světelných efektů. Takže jeho úplná klasika to určitě neni. Možná kdybych o tomto tématu aspoň trochu víc věděla, ocenila bych ho ještě maličko přívětivěji.

Na The Final Girls by mi nevadilo skoro nic. Příběh byl jako parodie pěkně zpracován, ani s formou jsem neměla problém, postavy byly super vtipné a některé scénky (tanec Tiny) byly ke zpětnému přetočeníhodné, na laciném humoru se nešetřilo, a fungoval bez chyby a navíc skvělá retro hudba. Snad bych i snesla tu Taissu. Ale. Ta linie Nancy a Max byla tak šíleně ukňouraná, nucená, divná a nehodící se, že mi to v závěru zkazilo dojem. Jinak bych si ani neměla na co stěžovat a dala bych tomu pěkné snaživé čtyři hvězdy. Zkrátka, vím sice, že ta prapodivná linka držela celý základ děje, ale proboha, to bylo tak otravné, až hrůza. Nahrával tomu už jen ten fakt, že matka vypadala stejně staře jako dcera (a to myslím na začátku!) a neměla jsem šanci ani s jednou soucítit. Takže za tohle strhávám body.

Rohodně dost slabý odvar původního legendárního Gymplu, který je pro mě už kultovní záležitostí. Štvaly mě hlavně špatné dialogy, ne tak atraktivní příběh, klišovité zápletky, málo vtipu a k mému překvapení i špatně vybraná hudba, i když to asi záleží na individuálním vkusu. Co se zlepšilo je určitě výprava, vizuální stránka a zvuk. Nemůžu říct, že volné pokračování dopadlo až tak špatně, ale ani nemůžu říct, že moc dobře. Je to zkrátka jen slabší český průměr, který jsem si vyhlídla v televizi a už jen kvůli jednohubkové stopáži se na to dalo vydržet koukat.