dubinak

Nápad sice vycucaný ze zadku, protože ten námět je sám o sobě vlastně strašně prázdný, ale vzhledem k tomu, že to má styl, super vizuál, atraktivní prostředí a solidní efekty, tak to zaujme hlavně masu a věřím, že tím pádem byl cíl tohoto snímku splněn. Oceňuji i vítanou brutalitu a fakt, že konečně někdo nezkurvil úspěšné hororové sérii jméno a pojal tuto látku s láskou, umem a nápaditostí. Na mě sice možná až moc jednoduchý děj, ale pěkně velké tři hvězdy si to zaslouží. V kině by se mi to nejspíš líbilo víc.

Pro mě pravděpodobně adept na nejtrapnější, nejdebilnější hororový scénář roku s průhlednou pointou a snahou vyděsit jen ohulenými lekačkami. Být tohle zařazeno v žánru young adult horror fantasy, budiž, ale pokud se tenhle film bral vážně, tak to pardon, ale odcházím. Je to sice všechno opravdu hezky nažehlené a pěkně se na to gotické prostředí kouká, ale když mě film z té veškeré dějové ubohosti nutí přemýšlet, jestli ho vůbec dokoukat, nemůžu jinak. To mě přivádí k docela nastřelené stopáži, protože jsem fakt trpěla. Zaplať pánbůh, že jsem dobře odhadla na to nejít do kina.

Můj postoj k ruským hororům je poněkud dost opatrný až skeptický, protože vždycky jde o příběhy na jedno brdo, většinou inspirované nějakým tím národním folklorem. Naštěstí, Vdova je výjimkou, co potvrzuje pravidlo a straší se tu docela kvalitní formou bez hnusného CGI, starou dobrou lesní atmosférou, mnohdy z dálky připomínající variaci na Blair Witch. Z hororové stránky je to tudíž docela fajn průměrná záležitost, ale její průměrnost určuje bohužel dost nesympaticky vyhlížející herecký ansámbl, který ztvárnil postavy, se kterými není možno soucítit. Děj je pak taky bohužel prvoplánová předvídatelná nuda, takže v tomto ohledu nic nového pod sluncem. Režijně a řemeslně má ale Ivan Minin se svým debutem slušně nakročeno.

Jako jo i ne. Je určitě velký úspěch, že se tohle bude řadit k zářezům té slušnější české kinematografie a že aspoň někdo se snaží dělat ji ve světě jméno. Jáklovi patři zasloužené ocenění jeho snahy, řemeslně zvládnuté stránky, detailně propracované choreografie i celkové výpravy. Herecky je to samozřejmě na špičce, největší zub vidím asi konkrétně ve scénáři, kde jsem prostě čekala něco trochu víc historicky examinovaného. Tenhle příběh mi přišel takový spíš jen Žižkou inspirovaný a to co jsme chtěli, jsme vlastně nedostali. Tenhle příběh je totiž spíš jen o tom zbojnictví, létání a mydlení se po lese a kde nic tu nic.  Takže všechno, co se netýká děje ano, scénář ne.

Nic šílenějšího jsem snad nikdy neviděla, než tuto kultovní devadesátkovou americkou párty. Vůbec mi hlava nebere, že mi tahle událost úplně unikla a vlastně jsem o jejím konání ani neměla tušení. Trailer na Netflixu mě ale zaujal okamžitě. Tyhle bizáry já ráda a o to víc, když jsou to všechno autentické záběry a rozhovory. Tady bylo vlastně vše špatně, z té analýzy koncertu Korn a Limp Bizkit mi bylo až špatně. Většinu těch kapel jsem znala, ale fakt jsem netušila, že se něco jako Woodstock 99 takhle zapsalo do dějin. Brutální zatmění mozku a to v gigantickém rozměru. Jsem se zas něco dozvěděla. Možná zkusím i dokument z HBO.

Absolutní kino nářez a jsem neskutečně ráda, že jsem dala na intuici a správně odhadla, že tohle mi sedne jak zadek na hrnec. Královská zábava z dílny Davida Leitche, který už se mi s pár kousky do paměti zapsal. Režijně je to na mistrné úrovni, obsazení v čele s charakterním Pittem, atraktivním Johnsonem a vtipným Henrym je naprosto božské. Tarantino style hadr, ať už z pohledu dialogů, drsného humoru nebo šílených scenáristických proplétaček. Tomuhle filmu nechybělo naprosto nic, takže jsem schopná odpustit i to šílené finále, protože to tam prostě sedělo. Tohle mělo fakt styl. Boží, boží.

Asi to nemohlo dopadnout nějak moc odlišně od jiných hororů založených na povídce, když povídky mívají plošší příběh v krátkém rozpětí. Proto je mi záhadou, proč si Scott Derrickson vybral látku takových vlastností. Mám trochu pocit, že ten omezený prostor, který mu tato forma nabídla trochu brzdila jeho potenciál. Z audiovizuální stránky je to totiž celkem zručný režisér a s atmosférou si taktéž umí dobře vyhrát. Bohužel, děj sám o sobě byl trochu nemastný, neslaný a chybělo tam trochu toho řízu. Nicméně, dětské postavy mi vůbec ničím nevadily a naopak, myslím, že Mason Thames, který připomíná Heatha Ledgera zamlada, má docela slušný talent. Očekávani byla poněkud vyšší, než výsledek, ale obecně mi to ničím nevadilo a peníze za kino mě určitě nemrzely.

Po dlouhé době jsem se zas málem podělala sama doma u FF scény. Tohle bylo fakt hodně nepříjemné strašení a stát se tohle doma mně jednou, tak už volám stěhováky. Hororová stránka tady funguje hodně dobře, bohužel tomu strašně ubližuje forma a necelistvý, zmatečný způsob vyprávění, které je jednak dost nelineární a druhak bude působit na spoustu diváků hodně neatraktivně. I mě při sledování hodně rušilo to věčné přeskakování ze scény na scénu a věčná snaha se v ději neztratit. Postupem stopáže to taky začne trochu dějově upadat a vyskytnou se občas i pasáže, které nudí a chtělo by to celkově trochu pokrátit a přidat na dynamice, jinak bych neváhala jít o hvězdu výš.

4. série. Mě už ta zaujatost tímto seriálem po třetí sérii trochu opustila, já jsem zastáncem hesla "v nejlepším se má přestat", a tak jsem do konce života asi upsaná k nespočtu seriálů, které se rozhodly mít další a další nové série a mně nezbývá nic jiného, než dívat se dál. Musím říct, že když jsem se dozvěděla, že každý díl má minimálně 75 minut, nechtělo se mi do 4. série ještě o to víc. No, první díl byl nuda, kde se nic nestalo, druhý, třetí, čtvrtý díl byl absolutní hororový nářez, k mému překvapení brutálnější, než kdy dřív s epickou výpravou a scénářem. Od pátého až osmého dílu jsem byla zase otrávená. Scény a některé dialogy mi přišly extrémně zdlouhavé, nudné a konkrétně linka s Eleven už mě fakt i kolikrát iritovala. No a na poslední díl, který čítá neuvěřitelných 150 minut jsem se musela trochu omámit zelenými bylinkami, abych to přežila a díky tomu to bylo nejeepičtější seriálové finále tohoto roku a naprostý výstřel do vesmíru. Tato série se liší od ostatních hlavně tím, že už to není ledajaké dětské sci-fi, ale pěkně děsivá, zlověstná nálož, která má poměrně vysoký body count. Dramatickou tečku tomu dodal i velice smutný epilog, ale můj názor je ten, že už pátou řadu rozhodně nepotřebuji, ale už teď vím, že mám zas vystaráno na dalších X hodin cesty do Upside Down světa.

Ani nevím proč, ale šla jsem do toho s tím, že se víc zasměju, než že budu mít depku. Monica Dolan ve své dramatické, politováníhodné roli exceluje a Eddie Marsan je jako nesnesitelně hloupý, tvrdohlavý idiot taky k nezaplacení. Herecké výkony tudíž na špičkové úrovni. S dějem je to ale jak říkám poměrně tíživější, než jsem čekala, takže ten kdo očekává černou komedii, bude spíše zklamán. Příběhy, které napsal sám život jsou mnohdy mnohem neuvěřitelnější, než ty se smyšleným scénářem a tak je tato minisérie svým obsahem o tom, kam až je člověk schopen zajít kvůli penězům, značně zajímavá.