dubinak

Tak jsem se do toho ze všech stran opěvovaného českého objevu pustila dokonce sama dobrovolně a že bych byla nějak kulturně obohacená se říct teda nedá. Věřím, že na papíře, respektive v knize se to musí číst dobře a pro příznivce těchto příběhů ze života je to zřejmě příjemné čtení. Filmově je to ale další meh z českých, typicky průměrných, režijně nezajímavých vod. Je pravda, že mě to po dlouhé době vyloženě nevytáčelo, na rozdíl od většiny českých komedií, do kterých se z preventivních důvodů ani většinou nepouštím. Hodně to tam táhli herci, hlavně asi Martin Hofmann, do kina bych na to ale za žádnou cenu nešla.

Poláci mají tato jemná dramata docela pevně v ruce a Tělo není výjimkou. Není to sice nic, co by mi úplně zahrálo na emoce, ale je tu cítit ženská citlivá taktovka i milý nenápadný humor. Pro české publikum velmi dobře uchopitelné komorní drama s polskými tabuizovanými tématy.

Já si vždycky říkám, jestli to ti tvůrci zpětně fakt nevidí, jak je to blbě udělaný nebo jsou jen líný to udělat pořádně. Tady jsem měla enormní problém už jen s tím, že řemeslně je to fakt bída. Ty stříhy na Ester zezadu a zepředu a to jak je pokaždé úplně jinak vysoká a jak jsou ty střihy prostě hrozně nepřirozené a je to celé prostě špatně natočené a ještě ty umělé hnusné kontaktní čočky tomu daly korunu. Za mě už to byl dávno blbej nápad točit něčemu tak skvělému jako byl Orphan prequel a zase jednou zruinovat povedenému, pro mě kultovnímu hororu pověst. Predikce se vyplnila a tomuto filmu jsem se během projekce musela škodolibě smát. Jediný světlý bod byl ten moment, kdy zaplaťpánbůh příšel dějový zvrat a pro mě docela vítané překvapení. Pak mě to "bavilo" asi dvacet pět minut a ten konec byl zas celkem trapárna, kterou jsme samozřejmě už taky věděli dopředu. No, nevím, jestli vám to vzkříšení za to stálo. Mně ne.

Jordana Peela považuji za nadějnou postavu budoucí západní kinematografie, protože jeho nadhled a podprahové symboly se mnou vždycky tak nějak otřásly, protože byl schopný vše obléct ještě ke všemu do vyšperkovaného audiovizuálního kabátku. Nope na mě ale už z traileru promlouvalo úplně jiným způsobem než jeho předešlé filmy. Měla jsem pocit, že jeho tvorba tímto kouskem asi zkomerční, ale doufala jsem, že tam prostě bude co odhalovat a  připraví nám nějaké překvapení jako to teď udělal třeba Wan se svým Malignant. K mé smůle jsem to ale odhadla docela výstižně a nevěřila jsem svým očím, že je to všechno fakt řečeno takhle na plnou hubu a nic víc za tím pravděpodobně nestojí. Ano, jistě, Peele upozorňuje na některé společenské nešvary a v určitém směru to má lehce sociální přesah, ale je to všechno dost průhledné a vlastně jsem v tom hlubší myšlenku žádnou nenašla. Napište mi do zpráv, jestli se pletu. Tohle bylo ale prostě jen jeho osobní vyřádění se a ukázání se v jiném světle. A nemůžu říct, že by mu westerny nešly, vše je tu oku lahodící a režijně je to moc fajn, ale problém mám spíš s absurditou celého námětu, potažmo scénáře. Co mě třeba hodně zarazilo byla neuzavřená, nevysvětlená linka v čele se Stevenem Yeunem. Obecně mám u tohoto snímku neblaze moc otazníků, proto hodnotím jen to, co jsem viděla, protože nic hlubšího jsem nerozklíčovala.

Spíše nemastná neslaná folková jednohubka z Nizozemska, která nemá šanci zaujmout jak scénářem, natož filmařským řemeslem. Bohužel, dost dlouho se tam neděje nic zásadního. Prostředím se sice tvůrci snaží navodit atmosféru a z poloviny se to daří, ale hororový požírači v tomto případě už nemohou být překvapeni opravdu ničím. Málokdy mě tyto folkové náměty zaujmou nějak víc a v poslední době jsem jich viděla dost nezajímavých a Molocha k nim musím taktéž zařadit.

Zase půjdu proti proudu, ale nemůžu jinak. Původní Hellraiser pro mě byla hororová, krvavá chuťovčička, kdežto tady to svědčí o faktu, že to spadá pod Hulu, potažmo pod DIsney+ a přesně takový z toho mám pocit. Natahovaná, nudná fantasy pohádka pro odrostlé děti. Protože tady začíná problém už jen u samotných postav, které jsou brutálně nesympatické a těžko jsem k nim cítila jakékoli pouto. Další problém je ve stopáži, hrozně dlouho se to táhne, nic se tam neděje, spousta scén chtělo postříhat a největší průser, přes který se nepřekoušu je ta rádoby hororová stránka. Tady spočívá v tom, že se digitálně upravené ani trochu děsivé postavy procházejí širokými chodbami domů a jen se tam tak plouží a ani se nesnaží dělat bububu. Tohle za mě fakt nemělo cenu vidět a ke konci už jsem fakt chtěla vyskočit z okna. Opět nechápu ten hype okolo, asi to chválí hodně lidí, co nevidělo originál. Ten nabídl pure gore a pekelný děs, tady jen řve parta gen Z a kolem ní se dějou divný věci. Tohle bylo fakt málo a vsadím se, že této tvorbě předcházelo spoustu určených kvótů a stanovených pravidel, protože to nešlo od srdce. Jen předepsaná zakázka, můj názor.

Riley Stearns má hodně osobitý, chladný přístup k látce a od toho se odvíjí také charakter většiny jeho postav. Možná bych s tímhle filmem měla menší problém, kdyby hlavní postavu hrála přece jen o něco sympatičtější herečka, ale věřím, že to byl prostě jen záměr a Karen Gillan vlastně splnila účel a nastolila dobře pocity, které měla v divákovi vyvolat. Dual je ale na mě až moc robotickým snímkem a i když většinou dávám těmto indie scifárnám obvykle tři hvězdy, tady jsem dost přemýšlela, jestli nezůstat na dvou. Za ty pseudoapokalyptické dialogy ale tu třetí hvězdu nechám, přece jenom dokázal Stearns vytvořit poměrně zajímavý svět, který jako by vypadl z epizody Black Mirror, která by na mě asi zapůsobila víc, než tento celovečerák.

Docela příjemně žánrová festivalovka, která se nebojí trochu tlačit na pilu, což bylo příjemné zjištění, poněvadž jsem čekala, že se to bude táhnout hlavně na dramatičtější notě. Sice je to scénáristicky trochu podivínská záležitost, ten záporák na mě působil spíš tak, že bych s ním šla na pivo a ten závěr byl na mě extrémně uřvaný. Je to ale spíš taková odlehčená záležitost, takže se na to nijak nezlobím. Líbil se mi i ten celkový vizuál a obrazový filtr, poznal by ale i slepec, že to točila žena. V některých ohledech to má zkrátka větší koule. Nezapomněl se tam ale vetřít i romantický prvek a tím to dostalo takový zajímavý detail, díky kterému si Cerditu budu lépe pamatovat. Jinak je to ale takový v poho průměr.

Můj asi nejočekávanější kousek tohoto roku po všech těch ohlasech, které dostal. Smutňák mé pocity vystihl opět velice přesně. Není to ani tak moc horor, jako spíš absolutně vyšponované temné drama s až mysteriózním feelem. Všechny postavy jsou ale nějakým stylem občas úplně na přes držku a tentokrát se mi s těmi 'kladnými' soucítilo poměrně hůře. O to potom ještě hůř, když už mělo spět k finálnímu twistu, který byl koneckonců strašně málo rafinovaný na to, jak silně se snažil scénář chodit kolem horké kaše. Takže jo, pocit jsem z toho měla fakt celou dobu hrozně nepříjemný, nevěděla jsem, kde si stojím, ale v jisté chvíli jsem byla pak už schopná i odhalit pointu a v momentě zlomu na konci jsem si řekla: jako vážně, jenom tohle? Já nevím, já prostě nevěřím, že by se takhle fakt mohl někdo zachovat. Takže za mě to dopadlo jako mnoho povyku pro nic a bohužel musím nastavit průměr, za mě to tu gradaci mělo mít mnohem větší a ač to bylo nepříjemné, nevzpomněla jsem si na to finále od shlédnutí ani jednou.

Hodně slušná jízda. Na to, že Parker Finn toho za sebou filmařsky ještě moc nemá, myslím si, že pílí a odhodláním přesahuje kdejaké zajeté hororové režiséry. Ano, originalitu tady moc nehledejte, pohybuje se to na druhu konceptu, který je nám z jiných béčkových hororů již dobře známý.  Jde ale o to, jaký pocit ve vás Smile dokáže vyvolat. Celou dobu je to takové hodně nepříjemné, vlezlé a obávala jsem se toho, co přijde dál. Navíc Finn vyniká i v solidním střihu a tom, jak na sebe scény "lepí". Hodně si pomáhá nepříjemnými zvukovými efekty a soundtracky od Cristobala De Veer hrají divákovi slušně na nervy. Je to takové prostě poctivé, snaživé dílko, které má tu krásnou výhodu, že v děsivých scénách funguje na maximum a když jsme byli s přítelem v kinosále sami, to zážitek ještě umocnilo a neměli jsme dobrý pocit, když jsme vycházeli. Dostane se vám i slušných lekaček, a proto myslím, že Smile se mi dostane do této roční hororové topky úplně s přehledem poměrně vysoko.