lamps

Na jednu stranu řada nadějných nápadů, které film jako slasher obohacují (hnusné prostředí a celá komunita vyholených magorů, vražedná jatka jako prostředek pro zbavení se svědků, izolace v podobě titulní místnosti), na stranu druhou naprosto lajdácký přístup k většině postav, které nás nezajímají, nepříliš zajímavá režie a nic moc scénář - líbil se mi počáteční psychologický nátlak a nepředvídatelnost, škoda že se proměnil v mechanicky repetitivní dobývání klaďasů v uzavřené budově, nad nímž chvílemi zůstával rozum stát. Pořád jsem se ale dobře bavil, násilí působilo sugestivně, tempo zůstávalo na slušné úrovni a samozřejmě potěšil Patrick Stewart v netradiční záporné úloze, kterou si náležitě vychutnal. Neurážlivě koukatelné, nic víc, nic míň.

Obdivuhodné úmysly bohužel zastíněny řemeslnou i scénáristickou rutinou (především ve vztahu k očekávání). Příběh nabídne na ploše dvou hodin dostatek akce, zajímavě konfrontuje své protagonisty a končí hollywoodsky neotřelým a troufalým způsobem, ovšem pořád mi to přišlo málo. Vývoj postav zůstává zoufale nedořešený a povrchní a děj neeskaluje jako samostatné komplexní dílo, ale spíše jako seznamovací úvodní epizoda něčeho mnohem rozsáhlejšího - to jsem ještě ochoten omluvit v budoucnu, pokud se natočí třetí díl, který vše zaklapne a dotvoří. Co však už neomluvím, je tentokráte nevýrazná inscenace a těžkopádné rozvíjení příběhu, který se skládá ze série na sebe nakupených plánů a misí, jejichž (ne)splnění jen vytváří kulisu pro sice zajímavý a dramatický, ale neuspokojivě rozvětvený konflikt morálky a pragmatismu ve světě bez pravidel. Brolin a Benicio opět herecky na jedničku a kvůli jejich postavám se na pravděpodobné završení docela těším, doufám ale ve značně osobnější a myšlenkově jednoznačný přístup, tenhle hluboce se tvářící a přitom emocionálně chladnokrevný akčňák velké dojmy nezanechá... 60%

Dobrý. Čekal jsem nejhorší, bavil jsem se slušně. Nebýt pár retardovaných scénáristických perliček a toho, jak mě obecně štve, že Hollywood v 21. století nedokáže nebo nechce (nebo obojí) vyprodukovat seriózní a temné pokračování osmdesátkových klasik, byl bych i dost spokojenej. Je na tom místy vidět, že se přetáčelo, a střih působí nezvládnutě, ale Black je naštěstí dostatečně zajímavej filmař, aby stylistické neduhy schoval pod dravé tempo a přesné vyprávění (a v první polovině i pod slušnou řádku zábavných hlášek). Škoda dementního závěru a snahy dělat z přímočarého survival dobrodružství tak komplexní a rodinnou! podívanou. Jako krvavé nahláškované béčko je to totiž super, když se to tedy do téhle polohy dostane... 60%

Přesně ten druh odlehčené krvavé blbiny, která je jednou za čas potřeba (jste-li otupělý matador áčkového Hollywoodu jako já). Virus, co zbaví lidi veškerých morálních zábran, musel vypadat především na papíře fantasticky, paradoxně je ale škoda, že se tenhle nápad dočkal zpracování tak příběhově ambiciózního - líbilo se mi jednoduché informační intro, zasazení děje do rozsáhlé budovy plné úředníků a dobře zmáklé gore, jenže film se po většinu času věnuje jakémusi pitomě vysvětlenému právnickému podrazu, kvůli němuž hrozí hlavnímu hrdinovi ztráta zaměstnání, a samotný virus se krčí většinou někde v ústraní. Ve druhé půlce se pravda začne vraždit celkem solidně a se správnou mírou bizarní nadsázky, ale pořád zůstává pachuť nezúročeného zábavného námětu. A to zamrzí, protože Joe Lynch není vůbec nenadaný a nebojí se stylisticky vyblbnout (úvodní shrnutí několikaměsíční pracovní etapy v jednom dlouhém záběru by mohlo být dáváno za příklad efektivní manipulace s časem syžetu) a vedlejší postavy se dost vyvedly (Samara Weaving stejně jako v Babysitter skvělá a potvrzuje, že je z ní taková Margot Robbie béčkové produkce). Být urvaný ze řetězu je někdy zkrátka potřeba, tady se moc šetřilo na úkor rutinního příběhu. I tak ale OK... 65%

Black Panther mě překvapil. Bál jsem se, že to bude ušmudlaný hybrid avengerovské pestrobarevnosti a povinné etnické přednášky pro širší (dvoumiliardové) publikum, ale nakonec je z toho jeden z nejvydařenějších MCU zářezů. Příběh šlape jako lehce oděné společnice, divák je promyšleně seznamován s novým světem a jeho možnostmi, balanc mezi vážným přístupem a chvilkovým odlehčením funguje perfektně a především je tu skvělý a rozumně motivovaný záporák, jehož postupné zapojení do hry, kdy se dostane ke slovu na úkor dosavadního grázla numero uno, nemá chybu a v rámci marvelu ani obdoby. Dvě hodiny utekly jako voda a jestli se mi něco nelíbilo (jakože jo), jsou to spíše maličkosti - konkrétně jen pár dějových nedotažeností (těžké zjednodušení dopadení Ulysse, který přitom unikal asi 30 let; nevěrohodný psychický přerod W'Kabi; průhlednost děje navzdory narativu opřenému o vysvětlující flashbacky). Jinak ale těžká blockbusterová kvalitka s pár vtipnými odkazy na Jamese Bonda, dobrými herci (hlavně Serkis, Jordan a opět zábavný vedlejšák Freeman), přehlednou akcí často v dlouhých záběrech a sympatickým scénářem, který nepodává Wakandu jako sexy blbku představenou pro krátké randění se zazobanou Infinity War, nýbrž jako vtahující kulisu k soběstačnému ději, jejíž pravidla divák ochotně přijme a nechá se jimi strhnout (souboj o trůn emocionálně nejsilnější za hodně dlouhou dobu). Dvojku sem. 80%

Kde jsou ty časy, kdy si všestranní režiséři dovolili natočit něco tak neskutečně ujetého. Na Armádě temnot mě strašně baví každá filmařská volba, kterou Raimi podvratně vyšperkovává ultimátně bizarní fantasy báchork. Celé to vychází z otřepaných rytířských příběhů o vyvoleném hrdinovi, jež vynalézavý rejža obrací v čirou parodii s delikátní hlavní postavou, která situaci spíše opakovaně zhoršuje a chová se jako úplný protipól ideálního hrdiny (je hrubý k ženám a sprostý k poddaným, neustále se sebepoškozuje, vypouští armádu mrtvých kvůli vlastnímu lajdáctví). Scénář srší originálními nápady a vtipná je i samotná práce se stylem a prostředím, která vydatně zvýrazňuje jednotlivé parodované výjevy (oheň a siluety postav v milostné scéně, nájezdy na detail při heroických momentech, quick-motion ve scéně se dvěma Ashi). Triky sice působí zastarale, ale ono to k tomu náramně pasuje. A stejně je v centru pozornosti výhradně brutální Bruce Campbell, který předvádí jeden z nejzábavnějších hereckých výkonů, jaký jsem kdy viděl (už jen za sekvence v mlýnu a na hřbitově bych mu napálil Oscara).___ Je to určitě hodně guilty a občas za hranou sebekontroly, ale tím víc to paradoxně miluju a přihazuju tu subjektivní pátou hvězdu...

Zhruba půlhodinová expozice je naprosto boží a beze zbytku odráží Carpenterovu režijní genialitu. Úplně v tom cítíte tu halloweenskou atmosféru a jste natěšení na očekávaný dějový twist. Ten ale přichází docela náhle a zbytek filmu se mění v akční béčko v poměrně rutinních kulisách opuštěné policejní základny. Jenže pořád je to hodně výživná zabíjačka, která umí ve správný moment překvapit a nahradit příběhovou nevyhnutelnost zábavnou scénáristickou nebo stylistickou vsuvkou. Ten tajemný úvod s postupným proplétáním aktérů a nervózními hlediskovými záběry mě jen navnadil až příliš intenzivně a scéna u zmrzlinářského auta je předčasným vrcholem filmu. Každopádně, raný Carpenter mě baví čím dál více... 80%

Zpracováním žádné velké terno - často laciné střihové postupy a matná inscenace potenciálně působivých scén, které mohly patřit ke klenotům kinematografie. Ale možná právě proto na mě Wicker Man tak zapůsobil. Ten vtíravý pocit, že sleduji něco netradičního, něco originálního a autorského, ve mně celou dobu přetrvával, a v překvapivém závěru kulminoval přesně tím oblíbeným cinefilním způsobem. Scénář je ve finále hodně chytrý a parádně zvládá udržovat v divákovi zvědavost i lehké napětí, herci předvádí přesvědčivé kreace a skotská muzika dotváří pohlcující formální kulisu. Nutí se mi myšlenka, že natočit to takový Kubrick, týden nejdu ze samého vzrušení spát. 75%

Chápu fenomén Spinal Tap - Reinerovi se povedlo stvořit věrohodný mystifikační dokument, který vtipně mapuje egoistickou generaci rockových hudebníků. Přesní herci vypouští z úst neuvěřitelná zhulená moudra ("Nemůžete vzít otisky zvratků") a uvadající slávu svérázné kapely dokonale odráží promyšleně ironické texty jejích písní. 4* ale nedám, protože tomu schází nějaký výraznější konflikt mezi členy kapely, o nichž se navzdory osobním zpovědím mnoho nedovíme. Je to víceméně zábavný hipísácký trip s hrdiny uzavřenými ve vlastním světě, do něhož se těžko proniká, pokud nemáte nakoukány nějaké reálné hudební dokumenty. Až nakoukám, možná plně docením... 70%

Suspiria bezesporu nápaditě využívá a rozšiřuje možnosti filmu jako audiovizuálního vyjadřovacího média. Příběh je blbej jak Domča Myslivcová (ve světovém měřítku jak Paris Hilton), ale obrazová a hudební stránka vystřeluje snímek mezi inspirativní hororové kulty. Takhle přizpůsobovat expresionistické prostředí a barevné spektrum měnící se psychologii a náladám postav chce pořádné tvůrčí koule, které Argento rozhodně má. Škoda jen, že během 98 minut stihne film i velmi solidně nudit, neboť vystavět jednoduchou čarodějnickou báchorku s rádoby feministickým přesahem výhradně na neotřelé stylizaci je možná fajn zápis do učebnic filmařské tvorby, ale co se týče nějakého podněcování zvědavosti ohledně podoby fabule, tam zůstává Suspiria nevýrazná a za očekáváním. Závěr se překvapivě povedl a gore je tradičně taliánsky šťavnaté, s hodnocením se však do vyššího nadprůměru nedostanu. Sorry. 70%