baronGrga

Ale jo, nedivím se, že režiséra uchvátil opuštěný lázeňský palác u Solného jezera, na jehož březích se to ve dvacátých letech hemžilo ve dne plavci v trikotech a na večer pak elegantními páry v tanečním opojení. Jenže genius loci se o film spíš jen tak otře, bizarní parket se znovu rozsvítí málokdy a temné vody jezera těžknou na horizontu, stejně jako tempo děje, které za sebou ještě táhne všudypřítomné (někdy prostě vážně nelibé, pardon) varhanní árie. 60%

Nejsem fanda originálu, takže byť jsou tu zombíci s extra porcí malinovky podáváni na moderním podnosu, pořád pro mě Evil Dead 2013 zůstávají subžánrovou okrajovkou. Proto ani nedovedu porovnat, zda bylo dloubání očí z původní verze "lepší" než dejme tomu "bilingvní" polibek z remaku. Přesto, mám-li se pokusit o srovnání, mi v remaku chyběly nějaké zapamatování hodné momenty, kterých naopak původní verze měla pár v rukávu. Remake se zkrátka soustředí na jedinou stránku a snaha o co možná největší postrašení krví a barevnými očními čočkami z něj až nepokrytě leje. Horší průměr 45%.

Evil Dead vaří svůj kultovní lektvar ze dvou ingrediencí: z oživlých mrtvol a jaksepatří gore (ani jedno nemusím). Střízlivýma očima si nelze nevšimnout poněkud bakelitových herců, nepříliš vynalézavého scénáře a takových těch logických kotrmelců, kterými se, pravda, hemží každý druhý horor, ale které mě tu vyloženě mátly. Finále narvané triky dneska připomíná spíš žertovné kousky formeláků a vzhled zombíckých útrob by dnes snad potěšil leda fajnšmekry přes kuskus. Přesto se Evil Dead nedá upřít pár znamenitých scén, od stromové erotiky, přes veselou kopu Betsy Baker a její písničku až po závěrečný sklepní charleston. Z původních dvou zvedám na tři hvězdy, mimo jiné i vzhledem ke zhlédnutí remaku 2013, kterému ty dvě hvězdy sluší víc. 55%

REC podruhé o pár hodin později v témže činžovním domě v docela jiném kabátě. Zombíky posedl belzebub, takže místo kurtování stačí zamávat růžencovým paralyzérem, sympaticky povědomí sousedé se někam vytratili a místo nich se po točitých schodištích prohání nudně homogenní zásahová jednotka v čele s univerzálně replikujícím knězem. Přídavkem jsou tu nějaké děti, které se do domu přes veškerá opatření záhadně dostanou, což je v závěru vlastně ještě záhadnější, vzhledem k jejich nulovému přínosu do děje. A pak je tu to věčné vysvětlování, které si nezadá s mičurinskými roubky a falešnou logikou maskuje očividné nesmysly. Přesto všechno to je pořád v některých momentech docela nervák, proto úplně neshazuji a dávám 60%.

Balagueró si po Películas para no dormir střihl další horor z nevšedního činžáku. Tentokrát ale úplně vypustil komicky vyznívající linku a "švihlé" prvky nahradil znatelně tradičnějšími. Ačkoli pobíhající kamera nebo koukání skrz noční režim už asi nepřekvapí nikoho, kdo prožil devadesátky s rašícím knírem, není REC prachsprostým RECyklátem jiných hororů, ale docela poutavou podívanou, která drží srdeční puls ve vysokých hodnotách takřka po celou dobu projekce. Dalším bonusem je, že přestože dramatické okamžiky obstarávají ohlodané mrtvoly, nemá to takový ten zombie-béčkový odér, který mě jindy k smrti nebaví. A do třetice všeho dobrého má REC sympaticky netypické zakončení, takže když dám tohle všechno dohromady a vyvážím to trochu jednodušší zápletkou, vznikne mi slušných 75%.

Prvních pár zjevení hypnotického rednecka v klobouku slibovalo celkem příjemně strávený večer u strašidelného příběhu. Bohužel Johnny Shooter Turturro se začal pomalu opakovat a jeho naléhání, které nebralo konce, se časem omrzelo natolik, že poněkud nešťavnatou dějovou linii s Deppem už nemělo co zvedat. Ze Secret Window se tak vyklubal průměrný thriller, jehož pointa už opravdu dnes spíše jednoho otráví. 60%

Wanovu Conjuring, připomínajícímu natřikrát přelitý lógr z Insidious a několika dalších zřejmě autorových oblíbených hororů, dávám tři hvězdy. Vynechám fakt, že mi skutečně co chvíli Wanovy záběry připadaly nepříjemně povědomé. Co mě ale na filmu zaráželo víc, bylo (Pyrrhovo) vítězství formy nad obsahem. Ráčil-li mě Wan opít přehršlí děsivých panenek a bosatých polednic, nezdařilo se. Nedotažený příběh panenky Annabelle je tu snad opravdu jen kvůli Wanově loutkařské vášni a nedotaženě působí i zbytek Conjuring, jako kdyby na bližší vysvětlování tvůrcům nezbyl čas. Výsledkem je rychlý sled možná vyšperkovaných, leč v rámci celku nedopečených scén. 60%

Tak k tomuto asijskému hororu mě pro změnu přivedlo nekonečně dlouhé bloumání po čínském letišti, kdy už člověk nevěděl coby a zkoumal kdejakou reklamu. Plakát na Bunshinsabu přinejmenším upoutal mou pozornost, děsivé asijské bledule a mezi nimi paní s hořícím igeliťákem na hlavě. Bohužel to byla taky jediná zajímavost celého filmu. Ostatní už bylo dějově okoukané, ničím neozvláštněné roztahané drama školaček a vlasatých bubáčic, navíc pro evropského diváka značně nepřehledné, neboť mu drtivá většina už tak vizuálně splývajících postav běhala po plátně ve školní uniformě.40%

Asijské horory mému gustu zrovna nelahodí a k příběhu o dvou ségrách mě přivedly toulky mezi žebříčky hororových melodií, kdy tenhle smyčcový motiv neochvějně učaroval mému sluchu. Konec konců film je docela pěkný i na oko, tlumená světla i barvy v kontrastu s ostrými tahy rudých rtěnek, zajímavé záběry, někdy možná až trochu snová atmosféra.. Potíž je s dějem, který je natolik tajemný a téměř až do konce nerozluštitelný, že už to jednoho může začít poněkud nebavit, a kýžené rozuzlení přichází takřka s křížkem po funuse. Janghwa, Hongryeon je ten typ filmu, u něhož tříhvězdové hodnocení neznamená průměr, ale vyvážení povedeného nepovedeným. 65%

Jednoznačně originální španělský snímek, jehož hlavní předností není děj, nýbrž jeho uspořádání. Jakkoli nelze Angustii upřít poutavý počátek příběhu zasazeného do bizarního pokojíku plného věčně tikajících metronomů a točících se spirál, kde holubi vrkají a detailně zabraní šneci oblézají starožitný nábytek a kde vynikající Zelda Rubinstein čaruje svým unikátním hlasem, další směřování tohoto příběhu se stává spíše obskurní podívanou pro silné žaludky nebo fanoušky oftalmologie, a podobně dějově průměrný zůstává i přidružený příběh. Naopak naprosto unikátní je právě ona výstavba vyprávění, které se chová podobně jako spirála u holubářů a vysílá ze svého středu další příběhy, které se v závěru vlastně opět zacyklí. Zážitkem by jistě bylo vidět Angustii v kině. 65%