Derny

Takhle zbytečnou, komicky příšernou pohádku, by měli v ČT zahodit a raději pustit teleshopping.

První třetina filmu, ač byla z větší části intrem, odsýpala poměrně rychle, diváka vtáhla a bavila. Ve chvíli, kdy se věci daly do pohybu, jak zde spousta komentátorů píše, až v tarantinovském stylu, záhy nastal útlum. Přes velmi dobré, napínavé a originální momenty se film začal kvůli zdlouhavým scénám táhnout a místo připoutání usazeného diváka mu dal spíše prostor se nudit. A tento prostor měl po více než půlku filmu. K tomu je třeba ještě zmínit spoustu nezvládnutých, zbytečných a nesmyslných scén především v závěru.

Tenhle film hraje čistě jen na sílu látky a skutečnost, že je na motivy reálných událostí. Nicméně se v něm ve skutečnosti nic neodehrává. Oba hlavní protagonisté mají jen jednu statickou psychologickou polohu a tu vidíme jen v jiných prostorách a jiném čase. Dokonce i poselství vyprchává kvůli přehrávání jedněch a neherctví druhých do prázdna. Opravdu. Tento film je naprosto o ničem.

Uvolněnější, dramatičtější, romantičtější, přesto přirozenější než většina ostatních romantických filmů. Ale co hlavně? Cool roadmovie! Kdybych měl jednou za deset let takovýhle prázdniny, tak jdu na pajdák rovnou a samozřejmě ho dodělám. A k tomu potkat tuhle modrookou krásku jako bonus? Vysněnost. V tomhle filmu. Proč ho nikdo nezná?

300: Bitva u Rjazaně. Ukecanější, méně efektní i efektivní. Přesto díky rusky odlišnému pojetí velice zajímavá i zábavná podívaná z prostředí pro našince příliš neokoukaného. Až na originalitu paměťového handicapu hlavního hrdiny a Batuchánovu Xerxes paralelu jsou postavyy nijaké a nezapamatovalné. Vztahy nikterak rozvinuté. Akce nebylo tolik, kolik bylo tématem i pojetím slibováno. Přesto zajímavá, pro oko evropského diváka nevídaná, podívaná stojící za zhlédnutí.

Přesladký film plný klišé, zároveň však i spousty pravd a námětů, jak se v páru chovat a zachovat.

Příběh zajímavý a originální. Celá druhá půlka filmu hrozná a přehnaná.

Lidství. Miluju lidství. A miluju lidství v obraze. V obraze, který nám předá ač smyšlený, tak přesto opravdový příběh z války právě o tom lidství, které bych si přál, aby nikdá nezhynulo. Příběh vlněn přesně na této frekvenci. Koho to nenadchne nebo aspoň trošku neobměkčí, je ztracen.

Takže. HHhH je naraticky matoucí, historicky nepřesný, přes sílu látky nudný a emotivně jalový snímek s přeplácaným scénářem, hroznou výpravou, castingem a kameramanem.

Je vidět, že v Asii neexistují hranice schopností. Přestože se film tváří vážně, často vás to nutí se usmívat. Není to však zdánlivou komičností, nýbrž spíše rozplýváním se nad úžasně barevným a barvitým požitkem z pohádkového fantasy eposu. Baahubalimu je vlastní pořádná dávka teatrálnosti, režisér využívá každou možnost předvést monumentální scénu, ze kterých se de facto celý film skládá. Pro oko evropského diváka to rozhodně působí přehnaně až kýčovitě, nicméně je potřeba to brát jako indické kulturní vyjádření. Zdobnost a důraz na pozlátko je Indům obecně vlastní. Když toto přijmeme, už stačí jen užívat si každou, často úmyslně do krajnosti vyhnanou, scénu a vychutnat si příběh se spoustou klasických motivů i klišé, které k tomuto filmu prostě patří a vůbec nejsou na škodu. Vytknout se každopádně dá trochu krkolomné vyprávění. Přeci jen odvyprávět vícevrstevnatý několikagenerační příběh není jen tak a maglajs, který působí retrospektivní vyprávění zabírající celou druhou půlku filmu, může někomu činit potíže. Já ale musím uznat, že Indové získali hluboký fantasy movie zářez.