Kaka

Jestli tohle mělo být plnokrevné vrstevnaté drama, tak selhává především v nevyváženém tempu, otřesně dlouhé stopáži a faktu, že x scén by mohlo být přestříhaných do kratších segmentů, protože občas je to očistec. Pokud na to bude ale divák nahlížet jako na niternou výpoveď Denzela Washingtona o slovech, gestech a emocích, které mohly a nemusely být v jeho vlastním životě (resp. dětství), pak přece jen film nabírá trochu jinou váhu a výpovědní hodnotu. Washington přes všechnu tu slovní vatu a zbytečnost některých scén poměrně obšírně pojednává, či alespoň ve zkratkách naráží na poválečnou rasovou problematiku, návyky a fungování otce despoty, problémy týkající se alkoholismu, velmi silně zabředává do tématu rodinné integrity a vůbec smyslu manželského svazku jako takového a to pěkně prosím dosti nadčasovou scénáristickou formou. Nehodnotí, nekáže, pouze ukazuje a je na každém, co si z toho odnese. A těch myšlenek je vcelku dost. Jestli tohle bylo točené kvůli Oscarům, tak je to špatně. Jestli byl tohle film Denzela, a nemyslím to tak, že je v kolonce herec, nebo režisér, tak potom je to osobní satisfakce a OK.

Vesmírná romantika kde je málo vesmíru a hodně romantiky, která je mnohdy dost na sílu a mimo mísu, hlavně aby byla. Bohužel celá zápletka kolem vesmírné lodě je velmi jednoduchá a jen jakési pojivo v koncepci příběhu o vztahu a životě páru v raketě. Není to špatné, výpravou impozantní, plné neonů a cutting-edge hračiček, alepod vycizelovaným kabátkem je to prachobyčejná, vcelku nezáživná vztahovka.

Jediný X-Men, který dostal to, co všem předchozím chybělo. Přesah syrové reality a smrtelnosti. Je to zároveň první film ve kterém divák hned od začátku dost vehementně tuší, že se ne všechny postavy dožijí konce, ale primárně půjde o to, zda si konec zaslouží důstojný, či nikoliv. S dalšími superlativy bych šetřil. Rko je fajn, akce je přehledná a řádně krvavá, nechybí pár skvělých scénáristických nápadů, ani dobrá odlehčující vata ve stylu hašteření hlavních protagonistů. Logan nabízí nemilosrdný pohled na naše oblíbené hrdiny a tenhle letargický šok způsobuje extrémně vysoké hodnocení. Je to povedené, ale na devadesátku hodnocení je to příliš málo vrstevnatý film, který pojednává o příliš málo věcech. Je to v podstatě "jen" road movie o hledání sebe sama, potažmo nepoznaného tepla domova. Drápy určitě nedělají rozdíl čisté třídy.

Jednička byla fajn, ale Stahelski v ní kaskadéra nezapřel a některé elementární prvky tam chyběly. Dvojka je lepší. Mužná, hmatatelně surová a tvrdá, zároveň natočená relativně za pakatel a přitom stylová, jako televizní reklama na nový model Mercedesu. Scény v Itálii, nebo ve skleněném bludišti hovoří za vše. Funguje to i jako plnohodnotný akční film, jehož mytologie je oproti prvnímu dílu level up, děj je vrstevnatější a přestřelky ještě šťavnatější. Vůbec akce jako taková je prvek, který je dotažen k dokonalosti. Málokde uvidíte taková komba, tolik střelby a hlavně tak neskutečně přehledně, a chlapsky silově natočené bojové scény. Mnohdy bez střihu a úhybu kamery. Je tedy jasné, že Reeves se nadřel, ale hlavně že tím žije a zbožňuje to. Herecky téměř bez výhrad rovnoměrně rozvržené. Super štěky Franca Nera, Stormera, Fishburna. Božský Common v roli tvrdého bodyguarda. Vůbec bitky mezi Reevesem a Commonem byly jedny z nejlepších co kdy kdo natočil. Konkurovat tomu může snad jen Raid. Jestli to takhle bude bobtnat dál, máme se ve trojce na co těšit.

Asi potřebuju trochu něco víc, než jen sledovat hodinu a půl loudavý život kočovníků v UK se vším co k tomu patří, včetně krádeží, vydírání apod. Je to sice famózně syrové a Fassbender s Gleesonem jsou čistokrevní božani, jenomže skoro nic se tam neděje. Hlavní hrdina v podstatě hodinu a půl přemíta zda "to" udělat, či nikoliv. A tam to taky končí.

Chvíli to vypadá jako advanced verze Batman Begins, následuje jistojisté Inception 2 a končí to hodně rozpačitě, jako každá komiksovka od Marvela. Tedy prozatimní záchranou světa (minimálně do druhého dílu). Palec nahoru, že se tentokrát neničí mrakodrapy, nebo rovnou celá města a jde se na to chytře, přes nenucený humor. Nelze nepochválit rovněž casting a dynamickou hudbu Giacchina, který tyhle rychlé kompozice už párkrát předtím docela úspěšně trénoval. Nejšťavnatější je však rozhodně postava Benedicta Cumberbatche. Tedy nemyslím tu lehce klišoidní proměnu na spasitele, ale především v první polovině je jeho arogantní a sebestředný doktor velmi zábavný a výživný. Alternativní, odlehčený, méně militantní přírůstek do komiksového universa. O něco podobného se už pokusil Ant Man.

Allen točí pořád to samé, ale stále více opojněji a vyzrále a ve stále více vycizelovaném formálním kabátu. Další přesná a dokonale trefené vztahovka z dob 30-40 let v neodolatelném lesku zašlé slávy dávných párty kabaretů, kudrlinek a noblesy tehdejší smetánky. Film, který má tím větší sílu, čím vícekrát se v jednotlivých vztahových a emocionálních rozloženích hlavních hrdinů najdete. Jednou se na Woodyho bude hodně vzpomínat, jelikož dokázal extrahovat kupu věcí ze života a položit to do filmu s noblesou a nadhledem, zároveň však krystalicky čistou pravdou jako málokterý filmař. A to vše originálním a typicky svérázným způsobem, který se mu stal vlastní a aplikuje ho jako svůj typický trendy trademark.

Formální stylizací odvážné a sebevědomé béčko, které je dobře herecky obsazené, dostatečně přímočaré, s jednoduchým dějovým náčrtem. Zdolávání pater megabudovy ala The Raid, akorát že po americku, je v akčním žánru vděčná variace. A když si říkáte že je konec, tak na vás nenápadně zamrká odkaz na Blade Runner.

Několik dějových linií nezávisle na sobě jdoucích, které se v osudové okamžiky zdánlivě náhodou protnou. Kolikrát to tu už bylo ? U 21 Gramů to začlo a přes všchny další napodobeniny a romantické filmy z velkoměst to pokračuje. Tady je místo USA Londýn, místo alternative snílků a filozofů tu Idris Elba s Gemmou hrajou typickou high society a ač by se zdálo, že tihle dva budou dominovat, nakonec je jejich příběh ten nejméně výživný a to je škoda, protože víceménně patří mezi hereckou první třídu, nebo alespoň širší špici. Nemá to špatné momenty, má to emoce a pár dojemných, nebo alespoň napínavých scén, bohužel je to však scénáristicky chudé a nezáživné.

S nadsázkou a ve velkých uvozovkách Nocturnal Animals pro nižší střední, potažmo venkovany. Pomalý, tklivý a bolestivý film (v duchu Eastwoodovek), který rozehrává několik dějových rovin a dává na odiv bolestivé životní události a rozhodnutí, potažmo nemožnost vyrovnat se s nimi, avšak je více polopatický a jednodušeji čitelný. Nejzajímavější na celém snímku je, že je paradoxně tak přímý a nefilmový. Protože půlka scén je úplně bez hudby a s takovou dávkou autenticity a energie, že to působí jako kdyby ten příběh žil váš soused od vedle. Bez pochyby filmová událost, jen ne asi úplně pro každého a určitě bude muset ještě trochu uzrát. Pro filmové vědátory ovšem zřejmě blaho.