Kaka

Jednička byla fajn, ale Stahelski v ní kaskadéra nezapřel a některé elementární prvky tam chyběly. Dvojka je lepší. Mužná, hmatatelně surová a tvrdá, zároveň natočená relativně za pakatel a přitom stylová, jako televizní reklama na nový model Mercedesu. Scény v Itálii, nebo ve skleněném bludišti hovoří za vše. Funguje to i jako plnohodnotný akční film, jehož mytologie je oproti prvnímu dílu level up, děj je vrstevnatější a přestřelky ještě šťavnatější. Vůbec akce jako taková je prvek, který je dotažen k dokonalosti. Málokde uvidíte taková komba, tolik střelby a hlavně tak neskutečně přehledně, a chlapsky silově natočené bojové scény. Mnohdy bez střihu a úhybu kamery. Je tedy jasné, že Reeves se nadřel, ale hlavně že tím žije a zbožňuje to. Herecky téměř bez výhrad rovnoměrně rozvržené. Super štěky Franca Nera, Stormera, Fishburna. Božský Common v roli tvrdého bodyguarda. Vůbec bitky mezi Reevesem a Commonem byly jedny z nejlepších co kdy kdo natočil. Konkurovat tomu může snad jen Raid. Jestli to takhle bude bobtnat dál, máme se ve trojce na co těšit.

Asi potřebuju trochu něco víc, než jen sledovat hodinu a půl loudavý život kočovníků v UK se vším co k tomu patří, včetně krádeží, vydírání apod. Je to sice famózně syrové a Fassbender s Gleesonem jsou čistokrevní božani, jenomže skoro nic se tam neděje. Hlavní hrdina v podstatě hodinu a půl přemíta zda "to" udělat, či nikoliv. A tam to taky končí.

Chvíli to vypadá jako advanced verze Batman Begins, následuje jistojisté Inception 2 a končí to hodně rozpačitě, jako každá komiksovka od Marvela. Tedy prozatimní záchranou světa (minimálně do druhého dílu). Palec nahoru, že se tentokrát neničí mrakodrapy, nebo rovnou celá města a jde se na to chytře, přes nenucený humor. Nelze nepochválit rovněž casting a dynamickou hudbu Giacchina, který tyhle rychlé kompozice už párkrát předtím docela úspěšně trénoval. Nejšťavnatější je však rozhodně postava Benedicta Cumberbatche. Tedy nemyslím tu lehce klišoidní proměnu na spasitele, ale především v první polovině je jeho arogantní a sebestředný doktor velmi zábavný a výživný. Alternativní, odlehčený, méně militantní přírůstek do komiksového universa. O něco podobného se už pokusil Ant Man.

Allen točí pořád to samé, ale stále více opojněji a vyzrále a ve stále více vycizelovaném formálním kabátu. Další přesná a dokonale trefené vztahovka z dob 30-40 let v neodolatelném lesku zašlé slávy dávných párty kabaretů, kudrlinek a noblesy tehdejší smetánky. Film, který má tím větší sílu, čím vícekrát se v jednotlivých vztahových a emocionálních rozloženích hlavních hrdinů najdete. Jednou se na Woodyho bude hodně vzpomínat, jelikož dokázal extrahovat kupu věcí ze života a položit to do filmu s noblesou a nadhledem, zároveň však krystalicky čistou pravdou jako málokterý filmař. A to vše originálním a typicky svérázným způsobem, který se mu stal vlastní a aplikuje ho jako svůj typický trendy trademark.

Formální stylizací odvážné a sebevědomé béčko, které je dobře herecky obsazené, dostatečně přímočaré, s jednoduchým dějovým náčrtem. Zdolávání pater megabudovy ala The Raid, akorát že po americku, je v akčním žánru vděčná variace. A když si říkáte že je konec, tak na vás nenápadně zamrká odkaz na Blade Runner.

Několik dějových linií nezávisle na sobě jdoucích, které se v osudové okamžiky zdánlivě náhodou protnou. Kolikrát to tu už bylo ? U 21 Gramů to začlo a přes všchny další napodobeniny a romantické filmy z velkoměst to pokračuje. Tady je místo USA Londýn, místo alternative snílků a filozofů tu Idris Elba s Gemmou hrajou typickou high society a ač by se zdálo, že tihle dva budou dominovat, nakonec je jejich příběh ten nejméně výživný a to je škoda, protože víceménně patří mezi hereckou první třídu, nebo alespoň širší špici. Nemá to špatné momenty, má to emoce a pár dojemných, nebo alespoň napínavých scén, bohužel je to však scénáristicky chudé a nezáživné.

S nadsázkou a ve velkých uvozovkách Nocturnal Animals pro nižší střední, potažmo venkovany. Pomalý, tklivý a bolestivý film (v duchu Eastwoodovek), který rozehrává několik dějových rovin a dává na odiv bolestivé životní události a rozhodnutí, potažmo nemožnost vyrovnat se s nimi, avšak je více polopatický a jednodušeji čitelný. Nejzajímavější na celém snímku je, že je paradoxně tak přímý a nefilmový. Protože půlka scén je úplně bez hudby a s takovou dávkou autenticity a energie, že to působí jako kdyby ten příběh žil váš soused od vedle. Bez pochyby filmová událost, jen ne asi úplně pro každého a určitě bude muset ještě trochu uzrát. Pro filmové vědátory ovšem zřejmě blaho.

Hozená rukavice americkým a britským mnohdy extrémně přeškrobeným aristokratickým cajdákům z dob minulých. Sice se nevyhnete asi tak dvaceti záběrům, kdy se proti sobě stříhají zadumané dvacetivteřinové pohledy dvou hlavních postav, ale naštěstí toho není tolik. Zda dříve šlechta skutečně praktikovala takovouto řeč těla těžko říci, avšak pro divákovu pozornost je to věc krajně negativní. Na Royal Affair je velmi brzy čitelný evropský režijní rukopis. Je to svěží, kostýmy a výpravou přiměřeně okázalá podívaná, jejíž tempo je lineárně stupňované tak, jak se stopáž chýli ke konci. Posledních pět minut je režisérsky čistá magie a příběh o falešném obvinění člena dvoru dostává fantastické obrátky a skoro až tragédii gigantických rozměrů. Dějiny Dánska moc známé nejsou, ale po tomhle filmu máte chuť hltat je od A do Z. Zde zřejmě objeven neuvěřitelný talent Alicie Vikander. Ještě tu není na 100 procent, jako například v Danish Girl, nebo v The Light Between The Oceans, ale ten potenciál nelze přehlédnout.

Srandovní báchorka, kterou natočil francouz v lehce britském stylu s atypickou plejádou herců. Napůl krimi, napůl komedie s notnou dávkou černého humoru. Everybody betrays everybody, akorát že velmi nestylově a v loosers provedení. Že tenhle počin nastartoval kariéru Alice Eve je asi každému jasné, ale že si to tady tak neskutečně užívá už být nemusí. Přece jen o malinko více, než její kolegové.

Říká se, že tímhle filmem je Shyamalan zpět. Ja mám však pocit, že nikdy tak úplně neodešel. Točí až na výjimky stále stejné věci. Duchařiny, nebo minimálně thrillery, mnohdy s napřirozenými prvky, kde hlavní prim hraje 90 procent délky filmu kristalizující pointa, která na konci více či ménně šokuje. Když se ale jednou nastaví pravidla, je dobré se jich držet. A tak když se celý snímek nese v podtónu reality fyzikálních zákonů současného světa, je dobré se jich držet celou stopáž. Protože ten závěrečný game-changer mne vyloženě iritoval. A je to jeden z důvodů, proč propadlo třeba Now You See Me, které svými digitálními trikovými eskapádami nejednoho filmového fandu nasralo. Snad alespoň McAvoy dostale nějakou cenu za jeho výkon, byl totiž bravurní !