Kaka

Prolínáním několika časových rovin za použití magické Morriconeho hudby a působivé retro atmosféry působí 1900 velmi často jako alternativa k Once Upon a Time in America. Akorát místo příběhu o mafiánovi na souši, vypráví o hudebníkovi na moři. Na rozdíl od Leoneho však Tornatore nemá tolik silných scén které se dostanou divákovi pod kůži. Je jich za bezmála tři hodiny stopáže jen několik a to není dostatečně mnoho na tak monstrózní délku filmu. Originální námět, který je zručně zpracovaný a působí svojí místy až křehkou poetikou a vyladěnou hudební složkou jak z jiného světa a to i přesto, že vizuál občas kazí okatě obyčejné triky a nástupní platforma se siluetou lodi až nápadně připomíná scény z Titanicu Jamese Camerona.

Everest v jeskyni. Se zcela jinými kulisami a rozhodně ne dobrý film pro klaustrofobiky. Procedurální, napínavý a velmi autentický. Nevypadá to jako typická tvorba Howarda, ale některé pro něj typické prvky Thirteen Lives obsahuje a velmi dobře s nimi pracuje. Bez jediné známky patosu, či přehnaně strojených emocí. Nervák první třídy a další film podle skutečné události, který se Ronu Howardovi povedl. Tentokrát mnohem méně filmově a mnohem více dokumentaristicky než nějaké jiné, ale nijak to ve výsledku nepřekáží zážitku.

Konečně díl Predátora, který se nejvíce podobá legendární jedničce. Ve skličující, místy až hororové atmosféře jí sice netrumfne a v originalitě prvotního tvůrčího nápadu pochopitelně také ne, ovšem jako jeden z mála přírůstků, Prey ostudu rozhodně neudělá. Děj je relativně smysluplný (podobné schéma jedničky), i samotný lovec má dostatek prostoru a pár scén je skutečně lahůdkových. Je tu zmiňované scéna s medvědem - OK, avšak příliš digitální. Paradoxně nejlepší scénu IMHO nemá pod taktovkou predátor, ale mladá Amber Midthunder, která v jednom momentu zlikviduje pár úsměvně oslizlých frantíků a to pěkně prosím bez jediného střihu, naprosto přehledně a se správnou dávkou explicitního násilí. A celkově brutality se tady tvůrci nebojí, ba naopak. Sice stále béčko, ale ambiciózní, napínavé a jednou si to i průměrně náročný divák dokáže užít.

Bezobsažná, bezemoční divadelní taškařice s fantastickou výpravou a kostýmy. Jako divadlo dobré, jako film na hranici únosnosti.

Prvních 30-40 minut je to v podstatě jen paleta dlouhých záběrů a střípků do zdánlivě složité příběhové skládanky. Avšak jakmile se odkryjí všechny nosné body a celek se začne "slepovat" dohromady, stává se z Incendies úplně jiný film. Naléhavý, nekompromisní, autentický. Každý další záběr je stále víc a víc bolestivější a emocionálně katarzní až do finále. Finále které každého diváka zasáhne různě, ale určitě na něj nikdo jen tak nezapomene. Předtím, než byl Villeneuve velkorozpočtový, temný a vizuálně opulentní, dokázal temnotu natočit i za zlomek rozpočtu, s podobnými filmařskými kvalitami v omšelých kulisách a s neznámými herci. Stojí za to si udělat srovnání.

Kameramanská exhibice první třídy. 92 minut gastro inferna natočeného na jeden záběr, který je intenzivní, syrový a ultra realisticky podaný. Herci si vás za hodinu a půl získají víc, než v leckterém spektáklu a to platí i o vedlejších rolích. Nepamatuji si, kdy naposledy byl takto věrohodně inscenován chod restaurace a tak působivě přetaven na plátno. Mohlo to být možná paradoxně o trochu delší a některé příběhové odbočky mohly být doslovněji dovyprávěny, ale i tak se přitápí pod kotlem parádně.

Těžko věřit, že bratrská dvojice, která režírovala jeden z nejlepších akčňáků poslední dekády (Cpt America and Winter Soldier), stojí za Gray Manem. Rozdíl v tvorbě akčních scén, tedy především prací se střihovou skladbou a zvukovou mixáží je totiž ohromný, skoro jak z jiného světa. Jejich novinka je pochopitelně příběhově archetypální, stokrát viděné schéma. Ovšem zatímco kromě skvělého Evanse to tehdy s kamennou tváří a elegancí sobě vlastní šéfoval Robert Redford, tady dostaneme tak maximálně toho gayovsky vypadajícího hezouna z Bridgeton. A to je dost značný kvalitativní sešup. Gosling hraje Goslinga - tedy stále toho stejného málomluvného cool týpka, který se tady umí sice obstojně prát, ale kromě Prahy tady není jediná celistvá, syrová a dynamicky natočená akční scéna. Destrukce Prahy danými kritérii taky příliš neoplývá, ale alespoň to má jakési tempo a ze sentimentu si to člověk užije o něco víc než zbytek. Nejlepší je, že zničí hlavní pobočku Unicredit bank, za to palec nahoru. Pokračování bych asi dal šanci, ale kompletně překopat. Není to ani jako Bourne, Hunt, či poslední Bond. V tuto chvíli o parník za nimi.

Taškařice na entou s polymorfní strukturou vyprávění, kde se patlá úplně všechno. Bohužel to stejné je co se vizuální stránky týče. Je jasné, že Waititi je primárně hračička a je celkem jedno co se na plátně děje, důležité je jak to vypadá a jestli je to vtipné. I kdyby se Christian Bale stavěl na hlavu jako potenciálně zajímavý záporák. Inu vypadá to průměrně, vtipné je to jen někdy - tak řádově 5-6 dobrých hlášek a gagů a potom když si Russell Crowe užije svoje cameo obtloustlého Dia a koncepčně je to plus mínus pořád stejné na jedno brdo. Další díl už potřebuje jiného režiséra, pokud se producenti neplánují na tohohle boha vykašlat úplně.

Ukončení slavného seriálu, které je provedeno jako vždy obrazově velkolepě, stylově, avšak cool factor, díky kterému jsme Peaky Blinders měli rádi ustoupil do pozadí. Jakkoliv fantasticky napsaný Thomas Shelby, zahranými neméně fantastickým Cillianem Murphym, se bohužel topí v politických pseudo zápletkách, které jsou mnohdy jakoby mimo realitu a jediná silná linie tak zůstává ta rodinná. I ta však postrádá něco uprostřed mezi startem a cílem. Závěrečný twist OK, ale byl bych pro další sérii už nepřidávat. Z "veselé" gangsterky se stalo "smutné" drama o člověku, kterého pohltilo zlo. V šestce definitivně Peaky Blinders ztratili svojí tvář surových rváčů a dostali tvář rodiny zdecimované útrapami.

Nezvykle dlouhé vyvrcholení série, které vlastně jen mine ten postavami velkolepý, avšak dějově plochý pseudo-politický oblouk, aby se opět vrátil k rodinnému zúčtování s důrazem na klíčové hodnoty. OK, jen trochu dlouhá stopáž a závěrečný twist už je z kategorie "divočina".