KarelR

Jeden z nejlepších filmů, co jsem měl možnost několikrát vidět :) Hitch popuzdil uzdu svému drzému smyslu pro humor a vyplnil tu škatulku zábavné/napínavé naprosto dokonale. Božská Grace je jenom třešničkou na dortu.

Úvodní akce trošičku rozptýlila mé obavy, že to bude hrůza. Ta přišla hned v zápětí, když se asi tak hodinu a půl nic nedělo. Pak nastoupil Richards a jeho geniální cameo, pak se chvíli zas nic moc nedělo a potom přišlo nehorázný akční inferno, postrádající špetku rozumu, kde všichni pořád skákali z lodi na loď, vzduchem létali opice, lidé se líbali v bayovských obletech a všechno se zvrhlo tak, že jsem měl chuť uškrtit scenáristy. Koukalo se na to skvěle to uznávám, ale hlavní zásluhu bych přičetl trikům a hudbě. Jinak kde nic tu nic, dvojka je proti tomu skvěle vyvážená a rozumně ukočírovaná. Navíc Verbinsky cituje nespočet momentů z jedničky (dokonce ukradl jeden záběr z dvojky, nezbeda) a nebojí se brát ani jinde... pocit deja vu jsem měl několikrát (Leone scene sucks). Sečteno a podtrženo, je to velké, vypadá to draze, má to víc konců než Návrat krále a Keira JE sexy ;)

Westerny mám rád. Inu jsem čekal po dlouhé době fajn příspěvek do tohohle v podstatě mrtvého žánru. To co jsem viděl mě ale moc nepotěšilo. Na začátku jste hozeni přímo do děje, když banda chlápků postřelí Brosnana "kempujícího" v lese. Ten se skoulí po svahu a začne brát draka neúprosnou divočinou. Vzápětí na plátno dorazí Neeson se čtyřmi najatými pistolníky a prohlásí, že ho chce živého. Hoďku a půl pak sledujete nahánění Brosnana po horách, netušíc proč a zač. Pronásledovatelů postupně ubývá a v jednu chvíli se jentak mimoděk dozvíme, že Brosnan je bývalý voják, a že zabil v jedné z bitev sto mužů, takže je asi fakt velkej drsňák. Díky slušné režii se ale člověk naštěstí moc nenudí a docela v pohodě se dokoušete k rozhodujícímu momentu - ty nebo já. Scénárista konečně vybalí důvod celého pronásledování, který jsme bohužel už viděli v x jiných filmech a vy jenom tipujete kdo s koho. Tady asi tvůrcům došlo, že filmů o dvou mužích co si jdou po krku a na konci jeden umře bylo dost, takže by to měli nějak vyšperkovat. Raději se nebudu rozepisovat jak, ale garantuji vám, že budete hodně kroutit hlavou. Seraphim Falls bych nazval promarněnou šancí, protože ve vizuálu režisér Anckem rozhodně boduje a celkově si film drží slušné tempo i drsnost, ale chtělo to holt lepší příběh. Ještě bych vyzdvihl Brosnana, který by v těhle drsných rolích mohl najít finanční zajištění na stáří. Čekal jsem tedy rozhodně víc a divil bych se, kdyby mi v hlavě z filmu zbylo něco jiného než mimózní scéna s koněm.

Pusinky jsou rozhodně nejrealističtější český film, co jsem viděl. Konečně jsem se dočkal toho, že postavy nejsou jenom loutky lámající ze sebe dialogy tak toporné (Klíne, sbalíme ňáký štěrbiny), až si člověk vzpomene na Rodinná pouta. Scénář sice má několik úletů (každý jsme nic..., závěrečný zoufalec vs. vytrvalec), ale jinak působí stoprocentně realisticky (věřte mi, výraz blbka existuje!). Dokonce se dostalo i na několik vtipů, co mě totálně odrovnaly. Osa příběhu je sice lehce kostrbatá, tedy na první pohled působí jako slepenec událostí, ale na pohled druhý je to pečlivá gradace a vývoj postav, který je tak reálný, až člověka zamrazí. Přeloženo pro lidi, fakt jsem těm holkám žral všechno, co udělaly. Vše je propojeno svižnými hudebními sekvencemi, které v podstatě fungují jako pauza mezi silnými scénami. A že jich v Pusinkách není málo. Herečky jsou naprosto bezchybné, takhle dobře hrát v českém filmu jsem už dlouho nikoho neviděl. Když jsem dnes shlédl Uvolněte se, prosím s Petrou Nesvačilovou (vřele doporučuji, geniální rozhovor), nevěřil jsem, že to opravdu byla ona, kdo to zahrál. Nijak pozadu za hlavními představitelkami nezůstal ani Oldřich Hajlich v roli Vojty, který byl do příběhu implantován velice zajímavě. Ano, čekal jsem POUZE otravného mladšího bratra, co budou tahat s sebou. Jeho úloha je ale mnohem důležitější. Režii snad není ani potřeba vyzdvihovat, protože (a teď přijde největší klišé) Karin Babinská prostě ví, co chce a umí toho dosáhnout. Je vidět (teď přijde to druhé největší), že za ty roky práce na projektu získala přesnou vizi a nemusela potom tápat. Nevím, kde se cit pro tenhle naturalismus v té na pohled křehké blondýnce bere, ale má ho. Už se těším, až natočí něco dalšího, což, jak jsem zjistil, závisí na tom, kdy se Petra Ušelová utrhne z vytížení Ulicí (chápeme, že jako obživa je to fajn, ale zachraňování české kinematografie se cení víc ;-) )a napíše něco dalšího. Minimálně jeden člověk na to půjde stoprocentně :-)

Unikátní filmový projekt. Rozhodně. Z osmnácti příběhů si minimálně jeden totálně zamilujete (já Tykwerovu lásku slepého hocha a Natálky) a v záři těch několika (no, víc než několika) vynikajících snadno zapomenete na ty průměrnější. Navíc po velice dojemném závěru budete mít tendenci okamžitě letět do Paříže, abyste okusili město sami, zaručeně.

Příjemný rodinny film, ale komedie to prostě není, to mi nenamluvíte. Trapné pokusy o vtip jsou naštěstí jenom asi tři, takže se necháte pohltit fajn atmosférou a po úvodní nudné expozici se už jen bezbolestně vezete s příběhem.

Tak trochu jiný film. Ale když přistoupíte na Forsterovu hru, tak si ho prostě zamilujete. Nabušený herecký ansábl nemá slabý článek, originální námět je zpracován na výbornou a Maggie je zatraceně sexy... Chápu, že někomu to prostě nemusí sednout, a bude donekonečna rozebírat proč a jak, ale mě všechno pasovalo perfektně. I závěr, který Emma Thompson obhájí během jednoho rozvitějšího souvětí. Forster stoupá režijně a Ferrell herecky, jsem za to upřímně rád.

Ten zatraceně cool look se mi okoukal už po první bitvě a to je to nejhorší, co se vám může stát. Nic jiného totiž Třístovka nenabízí. Chápu, že v komiksu to taky komplikovaností příběhu zrovna nehýřilo, ale tohle už byla vyložená šablonovitost (pošlou týpky, sparťani je vymlátěj, kecací vložka ze sparty, pošlou jiný, sparťani je taky vymlátěj, další kecací vložka... a tak furt dokola dokud už je prostě nevymlátěj). Vizualně krásné, příběhově prázdné výjevy... to je pro mě na hit sezóny málo.

Film Kauza: CIA (buďme za ten název rádi, věřím, že to mohlo dopadnout daleko hůř) bych nazval komorním eposem. Sledujeme příběh Edwarda Bella Wilsona (Matt Damon), nadějného studenta Yaleu, který dostane za druhé světové války zvláštní pracovní nabídku. Připojit se k rozvědce v Německu a získávat a vyhodnocovat informace o nepříteli. Protože se při práci za války prokáže jako velice schopný analytik, je mu po jejím skončení nabídnuto místo v nové organizaci - Ústřední zpravodajské službě - CIA. Ta má být očima a ušima Ameriky a chránit ji před nepřítelem i v dobách míru, pokračovaním ve shromažďování informací o potencionálních hrozbách, v čele s Kubou. Edward souhlasí, čímž se stane jedním z jejích nejvyšších představitelů. Tak vzniká jedna z nejvýznamějších rozvětek na světě... Ufff. Tolik asi k linii historické. Zároveň sledujeme rozpad Edwardovi rodiny. Kvůli práci se čím dál více odcizuje své manželce (Angelina Jolie) a synovi, který chce jít v jeho šlépějích, ale otec je proti... Komplikovaný, ale přesto si troufám tvrdit přehledny příběh s množstvím výborných vedlejších postav (Gambon, Torturro, De Niro... a možná po osmi letech přijde i Joe Pesci ;) je naprosto brilantně převeden na plátno. De Niro s Coppolou v zádech vytvořili další z velkých příběhů Ameriky. Tentokrát ale nesázejí na okázalou výpravu nebo dramatickou akci, nýbrž na precizní dialogy a perfektní provázanost příběhu. Proto Kauza působí jako dokonale komplexní zážitek s vynikajícímy hereckými výkony a naprosto pohlcující atmosférou. Nenechte si ji ujít.

Už kvůli Benu Affleckovi v roli Supermana to prostě stojí za vidění. Škoda toho Daredevila, mohl urvat jinou komiksovou roli. Hollywoodland je jinak lehce nadprůměrným dramatem/detektivkou zasazenou do "starého" Hollywoodu. Feelingem evokuje Dahlii, takové to staré v novém kabátku. Sledujeme dvě linie, v první se Brody jako soukromý detektiv šťourá v údajné sebevraždě Reevese (Affleck) a řeší u toho problémy s vlastní rodinou a ve vlastním životě. V té druhé jsme svědky Reevesovi cestičky od neznámého herce po televizní ikonu - Supermana, což znamená hodně měnění partnerek a traumat ze škatulkování do jedné role. Mozaika naštěstí funguje a nikdy snad nemáte pocit, že jste vytaženi z jedné linie do druhé násilně. Rozhodně důstojný přírůstek do žánru.