Ilicka

Vizuálně nejsilnější Abuladze ve hře světla a stínu, konkrétna a abstraktna, který mě obsahově (narozdíl od Stromu přání) bohužel naprosto minul.

Requiem za sen po česku v režii známého pijana Friče, který věděl, o čem vypráví, až příliš dobře.

Nečekaně příjemné překvapení, suše humorná britská komedie, která sice těží ze zprofanovaného tématu vztahu britů a američanů, ale jehož humor je tak přesně načasovaný a chytrý, že to vlastně ani nevadí. Trochu mě zarazil v polovině filmu krátký přechod směrem k melodramatu, ten je ale vykoupen ironickým závěrem. Herci si vychutnávají své místo v panoptiku upjatých anglických aristokratů, vyniká mezi nimi především rebelantský Colin Firth.

Totální závěr: totální, želbohu jen imaginární válka + totálně neadekvátní happyend. Velká vítězství totiž v tomto iluzorním světě přicházejí bez úsilí nebo obětí, a proto mohou být v závěru všichni patřičně šťastní. Všechny postavy se v Twilight universu chovají poněkud úchylně, ale to určitě nějaké vysvětlení mít bude, i ta pedofilní náklonnost mladého vlka k několikaměsíční desetileté dívce. (Vím, že to má co dělat s tím otisknutím se, ale pokud to v knížce zní jako dobrý nápad, audiovizuální výsledek je přinejmenším znepokojivý...) Výhodou téhle části je, že se v ní, na rozdíl od těch předchozích, odehraje bitva dvou armád upířích X-menů, která celkem drží tempo a navíc mě jeden zvrat v ní i překvapil (nepříjemně, ale přece). Hudbu dělal Carter Burwell, což považuji také za plus, které jde slyšet už od úvodních titulků... a taky jsem měla subjektivní pocit, že scénář byl trochu tlačen směrem k sebeironii, ale nevím, kolik z vtípků bylo záměrně trapných a kolik ne. Nevadí. Velkým plus je, že tahle sága končí, tradice jsou naplněny a kinosály budou otevřené zase novým teen-fenoménům. Já u toho ale už nebudu.

Skyfall je bondovka, jejímž největším problémem je, že se snaží být bondovkou, ale jen napůl. A vtípky, nadbytečná bondgirl a cestování po trademarcích tak ruší komorní drama, kde Bardem není zloduchem toužícím po světovládě, ale ve skutečnosti jen zhrzeným synem. Skyfall tak je sakra osobní a dělá lidi z původně archetypálních figur, a tak Bond není úplně Bondem, stejně tak M není M, ale jsou to lidi s vlastní osobností, minulostí a pochybeními. (Jednoho takového se dopustí vůči logice zkušená šéfka MI6, která po ztemnělé krajině plné nájemných vrahů běhá s rozsvícenou baterkou =)) V průběhu celého filmu jsem měla dojem, že kdyby nebyl Skyfall bondovkou, nemusel by naplňovat prověřené definice, fungoval by ještě lépe na rovině emocí. Ale i tak je v dramatických scénách v pořádku, většinou. Musím také vytknout neobvyklé inspirace: vedle Nolanova Temného rytíře (Bardemův Silva zavání vykrádačkou Jokera) je závěrečná část filmu inspirována Columbusovým filmem Sám doma. Jinak Sam Mendes je hračička a Skyfall má nádhernou kameru. Skoro jsem Mendese podezřívala z toho, že existence některých scén ( jezero, odrazy, odlesky, Shanghai) je ospravedlněna pouze tím, že výsledné obrazové kompozice vypadají hezky. Hudba dobrá, jen mě štvaly tradiční motivy, které tam seděly jako pěst na oko. Úvodní sekvence byla asi nejpůsobivější, co jsem u Bonda viděla. Na závěr: Po mírně schizofrenním diváckém zážitku musím uznat, že Skyfall má něco do sebe. Ale nikdy jsem u Bonda tolik nelitovala, že musí být Bondem.

Slezská deprese podle Glazarové a Weisse. Příšerně tísnivá atmosféra podepřená sugestivním výkonem vynikající Jiřiny Šejbalové, která o dvě třídy přehrává jak křehkou Janu Brejchovou, tak Miroslava Doležala.

Hrdinný boj režiséra Riana Johnsona s omezenými prostředky za pomoci nápaditého smyčkování, kterému sice chybí osudovost Butterfly Effectu, ale baví sevřeným a uzavřeným příběhem. Jednoduchá premisa, na které byl vystavěn trailer bere téměř okamžitě za své a rozehrává se jiný příběh o (ne)zvratnosti osudu. Nízký rozpočet je sympaticky maskován nápaditými kamerovými a střihovými vychytávkami, snaha maskovat fakt, že Joseph Gordon-Levitt není Bruce Willis vychází trochu hůře. I přesto Johnson dokazuje, že za málo peněz se dá natočit hodně muziky.

Vendeta vybočuje z množiny českých filmů, ne až tak námětově, jako vizuálně. Škoda jen: Připadá mi, že trailer zve na jiný film, než ten, který ve skutečnosti byl natočen. Výsledný film se mi zdál jako scénář násilím složený podle chronologického pořádku, na díry v něm ani nemá cenu ukazovat. A přitom jsem měla dojem, že změna řazení scén by mu výrazně prospěla. Ale - vizuálně to byl depresivní noirový thriller, a především Vetchý se snaží hrát jako o život.

Au... Už sám nápad američanů předělat Holmese po svém a především genderově a etnicky korektně byl blbost. PO první epizodě potvrzeno. Jak prosté.

Tak trochu Batman, tak trochu Clark Kent. Slušný pilot rozjíždějící se adaptace komiksové série. Po třech epizodách Lukostřelci i nadále dávám šanci, možná kvůli flashbackům na ostrově, batmanovským snahám nebo prostě jen oddychovému konceptu, kdy si tento svižný seriál nehraje na nic víc než čím je. Po první sérii jsem celkem ráda, že jsem zelenému Lučištníkovi šanci dala, protože navzdory všem rodinným a partnerským telenovelám první série utekla jako nic - Nolanovský Batman se sice občas kopíruje až do detailů (Metro, zničení Úžin / Glades), ale právě provázání světa Gotham a Starling City se na začátku druhé série rozjíždí slibně. Velkým plus pro seriál je samotná postava Olivera Queena a jeho support teamu (správňácký sidekick John Diggle, dokonale ukecaná hackerka Felicity alá Lucius Fox a Paul Hawthorne jako další správný zarputilý policajt), pro které člověk překousne modelovou (dis)funkční rodinku Queenů a prázdné hezké tvářičky dalších postav.